Maléna

MALENA ve mně vyvolává vzpomínky na AMARCORD. Je to tedy další "vzpomínání na vzpomínání ve vzpomínání". Myslet si, že tu jde o nostalgii za zašlou dobou prvních lásek a zrodu erotického vnímání světa by bylo zpozdilé. Naopak - dětský pohled na mussoliniovskou Itálii činí tehdejší společnost sicilského maloměsta pro vnímavé české oči až úděsně blízkou. Lidská malost je však nejen hrozná, ale i limitovaná; její přílivy a odlivy umožňují vcelku slušné žití i velmi obtížně "skousatelným" lidem. Malenina krása je závojem, do nějž je to často opakované a právě proto tolik potřebné hodnocení krás, ale zejména bolestí tohoto světa tak palčivě nutné a nenahraditelné. Nesporná krása Moniky Bellucciové činí toto poznání zváště silným a přitažlivým. Právě proto, že ho není nikdy dost. (15.08.2010)

Lyrický a upřímný příběh mladého dospívajícího chlapce Renata , kterému učarovala dospělá žena Magdalena. Dokonale propracovaný scénář, do detailu vystižené charaktery postav děje, nádherná dobová atmosféra jihoitalského městečka za 2. sv. války a to vše precizně rámující hudba Ennia Morriconeho, tak toto italské dobroučké cukrovíčko mám dopravdy moc rád......... (04.09.2004)

Zpočátku mě to nebavilo a měl jsem k tomu filmu spoustu výhrad. Přišlo mi kupříkladu nepravděpodobné, aby Renato žil s Malènou ve stejném městě - v němž budila takový povyk! - a poprvé se o ní dozvěděl, resp. ji spatřil, teprve ve svých 13 letech (při detailnější úvaze si to ale samozřejmě představit lze). Ani samotná postava Malèny mě zpočátku příliš nezaujala - přišlo mi, že je psychologicky plochá (v podstatě jediné, co o ní člověk zpočátku ví, je to, že je krásná, což je na titulní postavu trochu málo - a mnohem zajímavější postavou mi přišel Renato, který je hlavním aktérem i vypravěčem současně (teprve v závěru se odhalí, že celý příběh je vyprávěn retrospektivně z pozice starce, který vzpomíná na své mládí). Postupně - jak je postava Malèny víc a víc přibližována (přičemž její charakteristika je v převažující míře realizována prostřednictvím jejího chování - Malèniných replik je v celém filmu velice poskrovnu), mě však ten film začal víc a víc vtahovat do sebe, a ke konci jsem jím byl už zcela ohromen - a sice v momentě, kdy je Malèna vystavena lynči. K samotné Monice Bellucci zde budiž napsáno, že její úchvatný zjev zde byl zachycen pravděpodobně na svém samém vrcholu v jejích tehdejších 36 letech - a každý záběr na ni doslova bere dech, tak moc překrásná žena to je. V těch dobových kostýmech jí to navíc mimořádně sluší, a když si k tomu člověk připočte, že se zde i několikrát odhalí, vychází z toho velice výjimečný filmový zážitek, který se rovná malému zázraku. Rozdýchávat to, čeho jsem byl v tomto filmu svědkem, budu ještě dlouho. Film byl navíc natočen v úžasných lokacích, obsahuje spoustu humorných situací, je podbarven krásnou hudbou Ennia Morriconeho, celé je to nasnímáno mistrnou kamerou - a hlavní postava Renato je obrovský sympaťák, ve kterém jsem si našel hodně ze sebe a poznal se v něm (pro mě osobně navíc není bez zajímavosti, že jeho herecký představitel je starý stejně jako já, což mi ho opět přibližuje). Nádherný film, v jehož závěru jsem stíral slzy dojetí. Za sebe nemám problém napsat - bezprostředně po doběhnutí závěrečných titulků, kdy jsem ještě celý pohnutý dojetím a okouzlený Monikou Bellucci - že toto byl jeden z mých nejhezčích filmových zážitků, a že Monica Bellucci je zde asi nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl - je absolutně bezchybná. (11.11.2017)

Príjemně se na to dívá ( moc pěkná kamera ), příjemně se to poslouchá, ale emocionálně mě to až na pár okamžiků nechalo poměrně chladným. Pocity, představy a touhy Renata mě míjely ( možná je to tím, že jako menší jsem žádný podobný objekt svého zájmu neměl ). Bohužel humorná rovina s tou melancholickou nějak nesedí dohromady ( ale Renatův otec by si zasloužil vlastní film ). Přiznám, že úplný závěr za tónů Moriconeho mě dojal a přemýšlel jsem o čtyřech*, ale za 2 minuty emocí? Ne. 70 procent. (02.05.2005)

„Paní Maleno, mé horoucí srdce vám napsalo mnoho dopisů, ale nenašel-li jsem odvahu vám je poslat, bylo to jen proto, abych vás neobtěžoval. Odpusťte, jestli se dnes osmělím vám poslat tento. Dělám to proto, že koluje spousta klepů, že máte tajného milence. Ale já vím, že to není pravda. Vy nikoho nemáte. Po vašem manželovi jsem jediným mužem vašeho života já.“ Probouzející se sexualita a mladická zamilovanost k nádherné a nedosažitelné Maleně. To vše na pozadí války v malém městečku plném pokrytectví, závisti a žárlivosti pramenící z až přílišné krásy. Tohle nostalgické vyprávění (výborně podpořené Morriconeho decentní hudbou) bylo hořké, ale i úsměvné s lehkým humorem (fantazie, otec, právník u soudu atd.). Dnešní optikou by film skončil na pranýři („propagace“ voyerismu, stalkingu, fetišismu a „problematické“ nahlížení na ženu, bezostyšně omlouvané i dětským pohledem, ehm), pokud vám ovšem zbývá trochu soudnosti, dokáže se od toho v klidu oprostit. Pro mě asi nejslabší Tornatore, ale na ty 4* to ještě bude. (28.03.2021)