Legenda o "1900"

Tim Roth svou roli zahrál velice dobře. Což o to. Ale příběh o člověku, který prožil celý svůj život na výletní lodi, aniž by vstoupil na pevninu, mi připadá hodně přitažený za vlasy. Takže nakonec z klavírního filmu zbyla psychologická úvaha o tom, jak na tom byl klavírní virtuoz duševně. Jeho strach z pevniny a jiného světa, než který do té doby znal, se dá určitě pochopit. Ale já jsem chtěl jiný příběh. Takže nejlepší scéna filmu byla ta, ve které proběhl klavírní souboj mezi ním a černým jazzmanem. Ta ale byla dechberoucí. (11.03.2014)

Vždycky ji někdo viděl první. Ameriku. Symbol Manhattanu, sochu svobody. Po 30 plavbách muset prodat trubku. Jen si naposledy zahrát. A pak totéž slyšet ze staré slepené desky. Rámec pro příběh o záhadném klavíristovi, který vlastně nikdy neexistoval. Kdo jen mohl nechat dítě v bedničce od citronů? Díky Bohu za soucitného topiče. Byť se smyslem pro humor při vymýšlení jména. Nomen omen. „Co je to máma, Danny?“ „Máma? Máma je dostihový kůň.“ Co mi vadilo, byl vypravěč Pyško. Pořád se mi tam pletl Bruce Willis. Osudy lidí jsou spjaty s osudy lodí, klavírů, nahrané desky s melodií. Skvělá jízda za klavírem v bouři, pod křišťálovým lustrem, s lahví šampaňského přímo od ledu. Tajemný příběh se rozvíjí a košatí. Max dělá pro záchranu přítele maximum, stará rezavá loď až bere dech. Její světla a stíny, zvuky, houpání, skrýše, ztracený lesk. Film pak plný hudby, skvělých klavírních výkonů. Klobouk dolů před Morriconem, je netypický, nevtíravý. A závěrečná píseň tandemu Morricone – Roger Waters lahůdkou. Zbývá prostor pro fantazii diváka, pro snění, představy. 1900 mne fascinoval už před lety a nyní dvojnásob. Zažloutlá kamera, dobové oblečení, staré fotky. Odlesky hladiny v kabinách, záběry na klávesy, moře, pěnu na vlnách, lesk a elegance, špína a nepořádek. Souboj klavíristů gradující cigaretou zapálenou o strunu. Jsou věci, o kterých není snadné psát. Některé je lépe vidět. A slyšet. Jednou nestačí. „Dobrý příběh má větší cenu než stará hudba.“ (23.08.2008)

Dokonale nádherný sentimentální film, ve kterém dominuje a také táhne Tim Roth a hudba Ennia Morriconeho. Vrcholem filmu pro mě není souboj na piano, ale rozhovor v podpalubí o "volání moře" či ještě lepší scénou, kdy dochází k nahrávání skladby a Tim Roth začne hrát a v tom uvidí mladou dívku, tohle jsou pro mě nekrásnější věci, kterýma film oplývá. K tomu si připočítejme nadhérný konec těsně před odpálením lodi, který spočívá v rozhovoru mezi Timem Rothem a Pruitt Taylor Vincem. Pro romantické povahy je tenhle film povinnost, pro ostatní konzumní část populace jen patos s kvalitní scénou souboje na piáno. Já mám tenhle film rád, takže určitě nebudu patřit k té druhé části, kteří nikdy neocení krásu těchto věcí. 100% - nádhera. (03.06.2010)

Legenda o "1900" není filmem pro každého vzhledem k dalo by se říci ospalému tempu a absenci vzrušujících zvratů. Prim ve snímku Giuseppa Tornatore hraje kamera, hudba a herecké výkony, které dohromady vytvářejí zvláštní atmosféru kolem životního osudu geniálního klavíristy, po kterém v našem světě zůstala pouze legenda z vyprávění jeho jediného přítele. Muž, který se vynořil jako odložený kojenec na obřím oceánském parníku, aby v sobě sám objevil výjimečný hudební dar a celý svůj život strávil jako člen lodního orchestru a nikdy nevkročil na suchou zem. V tom mu brání obava z nekonečného neznámého světa, který může přinášet nespočet rizik. Legenda je film o síle přátelství, o hudbě a lidské osamělosti plynoucí z výjimečného postavení. Film má dvě vrcholné scény, jednou je poetická jízda po uvolněném klavíru po prostorách lodě a druhou souboj dvou špičkových pianistů na "ostří kláves". Emotivní poetická záležitost. Celkový dojem: 90 %. (29.03.2010)

Inu, poté, co jsem si na "Bio Ráj" ověřila, že já a pan Tornatore si ujíždíme na úplně jiných věcech, což je zcela v pořádku a má to tak na světě být, diverzita, diverzita, bych si jeho další film už nepouštěla, ale protože jsem tento měsíc zamilována do Tima Rotha, nešlo to nakonec jinak. Věřím, že má za sebou lepší výkony, a také když vidím jeho oči, cítím z nich i přese všechnu stylizaci v tomto filmu, že je spíše cold, sick bastard. (09.10.2012)