Knihy smrti

Toto mal dostať do rúk schopnejší režisér. Books of Blood balancuje na hrane bezvýznamného jednoduchého hororu a zaujímavej perspektívnej žánrovky. Nevýraznosť je najcharakteristickejšie slovíčko pre tento film a je to škoda, pretože potenciál bol veľký. Vďaka obom hereckým predstaviteľkám sa drží snímok v dobrých vodách. 2/3* (26.10.2020)

Zaklíná se to jménem Barkera a přitom je to tak atraktivně zpracovaný díl Věřte nevěřte, že by jeho moderátor při uvádění usnul uprostřed věty. Momenty s nějakou mrazivější atmosférou by se teoreticky vešly za okousaný nehet, ale to by muselo být přítomno něco, co by k jeho ohryzání vedlo. S dvojitým epilogem jsem si už jen vzal polštář a šel si bucnout vedle Jonathana Frakese. Prosím údržbáře, aby zhasnul.. (09.11.2020)

Atmosféra založená spíš na rozkrývaní tajemství s příjemným mrazením v zádech nežli na prachsprostých lekačkách je sice fajn, ale každá storka by se klidně dala roztáhnout na celovečerní stopáž. Takhle mi děj příšel až moc zkratkovitý a uspěchaný, přičemž ani to finální propojení vlastně nedává moc smysl, počínaje záhadným knihkupcem v úvodu. [Disney+] (08.09.2023)

Hmm, jak bych to řekla...No, tak to řeknu rovnou. Zpracování dobrý, nudné to nebylo akorát mi to přišlo úplně nelogické, nesmyslné, konec se mi teda v žádném případě nepropojil ( na rozdíl od ostatních diváků) a tím pádem jsem to vůbec nepobrala. Když to skončilo, tak mě napadla jediná věta : " A co jako?" U Kinga to mělo všechno vždy logiku a smysl, ale Barker mě velice zklamal i když kniha bude patrně lepší...Za mě otrávených 50% (07.02.2024)

Cliva Barkera považuji za jednoho z nejlepších a nejoriginálnějších tvůrců hororů (promiň Stephene Kingu, také jsi dobrý, ale Clive má více fantazie). Samozřejmě převáděni jeho děl do filmové podoby je vždy poněkud ošemetné, pokud tak nečiní sám. Na Knihy krve jsem se těšil. Povídkové filmy mají totiž jednu výhodu, při sledování máte naději, že alespoň jedna z povídek bude stát za to. První povídka o Jenně má pomalejší rozjezd, ale od první noční můry v cizím domě se příběh rozjede. Oblíbený motiv domu v domě je zde nápaditý. Hostitelka v promluvě k dívce řekne, že svět je hrozné místo a že ona se snaží poskytovat druhým klid a bezpečí. To, co se následně zdá děsivým, se nakonec ukáže jako přijatelné. Druhá povídka má námět typický právě pro Barkera a dobré je připomenout Knihu krve (2009). Třetí je spojnicí obou a uzavírá kruh, který započala. Krvavý úsměv knihovníka napověděl, že osud postav bude děsivý. Spokojenější budou nejspíš Barkerovi fanoušci, i když se film předloze nevyrovná. (18.10.2020)