Danza macabra

„Danza macabra“ je pro mě velmi příjemným překvapením, kdy jsem nečekal, že by na mě film dokázal takhle zapůsobit. On používá jednoduché nástroje (tmu, zvuky, nečekaná zjevení a nakonec i násilí), ale díky jejich přístupu, díky tomu, že se nebojí sem tem trochy té realističnosti až naturalismu, se ve výsledku jedná o velmi kvalitní film, který má i po padesáti letech ono správné kouzlo gotického hororu. (22.03.2014)

Včera som si urobil výlet do horrorovej histórie. Pustil som si starý taliasnko francúzsky čiernobiely snímok "Danza macabra", ktorý v roku 1964 natočil režisér Antonio Margheriti. Horrorový príbeh o ambicioznom novinárovi Alanovi Foresterovi, ktorý sa podujme stráviť noc zosnulých na neobývanom strašidelnom zámku v Providence na mňa zapôsobil. Zrejme aj vďaka tomu, že som si ho pozrel okolo polnoci a v pôvodnom znení (po taliansky) s českými titulkami. Bol to výborný, silne atmosferický gothický horror. **** (14.09.2017)

Keď sa v úvode snímku neveriacemu Tomášovi popisuje, čo čaká človeka, ktorý cez noc smrti strávi voľné chvíle v tajuplnom zámku, tešíte sa na horor plný strašidelnej atmosféry, podporovanej gotickou výpravou v čiernobielom prevedení. Film, to spĺňa ale len po technickej stránke, tá obsahová za moc nestojí. Podmaniť si diváka sa mu veľmi nedarí. (22.04.2015)

Klasický gotický horror se vším, co mají jeho fanoušci rádi. V úvodu vypráví sám E.A.Poe v hostinci posluchačům příběh Berenice a my ho zastihneme akorát v líčení nekrofilního konce. Sem přichází spisovatel Alan Foster a uzavírá sázku s Lordem Blackwoodem. Stráví-li noc na jeho zámku (právě je Halloween, zde jako noc mrtvých, jinak Samhain), dostane 100 liber. Spisovatel přijímá pod podmínkou, že se sázka sníží na 10 liber. Noc, mlha, hřbitov, strašidelný zámek, chodby, kobky, lebky, neuvěřitelné množství pavučin a prachu a...duše zemřelých. Bloudění útrobami zámku se svícnem v ruce, expresivní šerosvitné obrazy a očekávání čehosi vytváří patřičné napětí. Byť je hudba temná, tak nejtísnivější jsou scény bez ní. Postavy se na první pohled chovají zmateně, ale jsou to duchové, což je zřejmé odpočátku, a tak logiku nečekejme. Vše jak drobné střípky začne nakonec do sebe pěkně zapadat. Že film stojí za zhlédnutí už jen kvůli B.Steelové, není třeba zdůrazňovat. (19.02.2012)

Klasika černobílého gotického hororu šedesátých let s Barbarou Steele. Interiér strašidelné vily, hra světel a stínů, napětí udržováno zvukovými efekty a jednoduchou Ortolaniho hudbou. Tempo příběhu, inspirovaného povídkami E. A. Poea, je sice pomalejší, ale to mi nevadí - na dobu svého vzniku patří toto dílo k těm nejlepším. (29.12.2011)