Otevřená srdce

Nemusí jít o nejoriginálnější téma, aby vás film oslovil. Neubráníte se dojmu, že jste něco podobného viděli, milostný trojúhelník je však tak herecky vykreslený, že vás po celou stopáž nenudí a co víc...nenechá vás odejít, i když psychologické filmy nepatří k vašim šálkům kávy. Snímek dánské režisérky Susanne Bier je postavený především na hereckých výkonech, které jsou skutečně luxusní. Každý herec se do své role vžil naplno a je znát režisérčina pevná ruka při tvoření scén. Absence hudby tu nikterak nevadí, skoro "amatérská" kamera kmitá sem tam, zřetelně odlišuje intimní přání postav od skutečnosti, která se bohužel vždy razantně liší. Za velmi dobrou atmosféru, herecké představitele a jednu hyper působivou scénu si film určitě nadprůměrné hodnocení zaslouží. I proto, že ukazuje, jak vrtkavý je život a s jakou neúprosnou rychlostí mění osudy lidí. Tahle tvrdá realita je mnohem naléhavější, než zachraňování světa Amíky. (10.03.2008)

Otvorené srdcia sú netradične citlivým, hlbokým a autentickým zážitkom, výrazne umocneným formou Dogmy 95 (tú využil mimo iné aj Thomas Vinterberg v rovnako skvelej Rodinnej oslave), ktorá mu výborne svedčí. Neznamená to, že by príbeh Otvorených sŕdc nemohol rovnako intenzívne fungovať aj v štandardnej filmovej forme, ale je to práve následkom kamery, že môžeme byť takto pripútaní k postavám a sledovať ich životné príbehy zblízka, akoby sme si tým všetkým prechádzali s nimi. Obrovskú zásluhu na tom majú samozrejme aj herci, ktorí svojím rolám dali obrovské množstvo precíznosti a autenticity a tým pádom som mal ja ako divák možnosť precítiť každú emóciu, výraz, pohyb či dotyk, ktorý je zachytený na obrazovke. Bravúrne zahrané - a to nie len zo strany obľúbeného Madsa Mikkelsena (ktorý tu mimochodom stvárňuje jeden zo svojich najlepších a najnáročnejších výkonov), ale taktiež aj Papriky Steen a Sonjy Richter, ktoré tu hrajú dve obdivuhodne silné ženské postavy. Zvyšok zásluh náleží samotnému príbehu, ktorý sa venuje ťažkým témam a je vyrozprávaný citlivým a zároveň civilným spôsobom, bez nadbytočných príkras. Susanne Bier (režisérka, ktorá už raz natočila obdobne realistické zobrazenie života vo filme After the Wedding) cez neho odkrýva osudy štyroch ľudí, ktorých spojí (alebo rozdelí) jedna nešťastná náhoda. Každého z nich táto osudná udalosť zmení a každý si prejde nepredvídateľným psychologickým vývojom. Sú si navzájom odlišní a pristupujú k danej udalosti inak, čo pochopiteľne môže dôjsť k ďalším nešťastným udalostiam, útrapám a bolestiam. Každého z nich spája a ženie dopredu láska, no zároveň každý z nich vie, že sa musí zachovať správne a postaviť sa životu priamo. A teda ich chápete, zdieľate ich bolesť, súcitite s nimi a máte ich radi. Preto musím pochváliť ako veľmi prirodzene, autenticky a ľudsky pracuje Susanne s postavami (obzvlášť to je cítiť v dialógoch a záberoch, ktoré sa odohrajú potom, čo sa Mads poháda so svojou dcérou). Evidentne sa vyzná v ľuďoch a našich emóciách a preto som rád, že existuje takto ľudský režisér, ktorý ich dá pocítiť empatickému divákovi cez filmové plátno. Ale tak ako to bolo v prípade vyššie spomenutého After the Wedding, aj tu mi niečo chýbalo k úplnej spokojnosti. Neviem čo. Možno mi k tomu chýba nejaký čas, možno musím dozrieť a možno ma to malo "hitnúť" viac. Každopádne som rád za takéto filmy. (18.09.2023)

Neviem o čom je dánsky manifest Dogma, ale s určitosťou viem, že som práve dopozeral vynikajúci film. Kedysi sme vraveli: "To je ako vo filme", keď sme chceli vyjadriť, že je niečo neskutočné, nereálne. Ak by sa nakrúcali iba takéto filmy, nikto by také prirovnanie nevymyslel. Pravdivosť, uveriteľnosť, nevyumelkovanosť, to pokladám za najväčšie devízy tohto filmu, ktorý chvíľami sledujete, ako dokument. Herci boli bezchybní, dialógy sa nezrodili v pracovni, ale boli odpočuté. Hudba mi výnimočne vôbec nechýbala. Btw. všimol si niekto podobu Madsa Mikkelsena (v tomto filme) s Pavlom Liškom? (23.12.2011)

Je těžké popsat to co jsem právě viděla ... je to velice, velice silný příběh, který vykresluje tvrdou realitu života ... je natočen až neuvěřitelně opravdově, jakoby někdo stál s kamerou v prostředí jedné rodiny a její život natočil na pásku ... zasáhl mě skutečně dost.... jsem teď v takovém rozpoložení, že ani momentálně nedokážu popsat jak moc hluboko .... možná proto, že jsem někdy v minulosti také prožila něco podobného a stála jsem na stejné straně jako Marie ... (07.06.2013)

Susanne Bier každým svým snímkem jednoznačně hlásá, že patří mezi přední režiséry ze severu a špičkové režisérky ve světě. Její snímky jsou vždy hlubokou sondou do pocitů hlavních hrdinů, kteří jsou postaveni proti životní zkoušce. Obrovskou výhodou je, že je vždy ponecháno na divákovi, jaké bude ponaučení. Tvůrci nevytváří obraz jednoznačných protipólů, kde máte nalajnováno, kdo je morální a není. Proto mě tak šíleně baví. Další výhodou je, že nikdy nečekejte klasickou otřepanou kameru a výpravu jak ze žurnálu, kvůli tomu se prostě tyhle snímky podle dánského manifestu netočej. Co bych ovšem v tomto případě vytkla je poněkud opomíjená postava hlavní hrdinky, kterou vlastně do samotného finále příliš neprokouknete, neb vám k tomu scénář prostě nedá prostor. A pro mě osobně je tohle chybka na kráse jinak slušného díla. (13.10.2013)