Jackie Brown

Bez nadbytečných cirátů: Jackie Brown se nonšalantně vyhoupla na vrchol mého osobního indexu "režijní vyspělosti dr. T", zároveň do trojice s Gaunery a druhou půlí KB (čímž nemám na mysli Komerční banku). Je na ni radost pohledět, neboť lahodí nejen oku, ale i sluchu, bránici a ohleduplně atakuje i hranice cituplné srdcovky. Jestli jde v Tarantinově filmografii o snímek z vínku "odlišných", to si já, malý pán v pohyblivých obrázcích, netroufám říci. Pro svou vyrovnanost, přesnost a ukotvenost je však netrénovanému oku bezesporu obtížněji dešifrovatelný, možná i nudný a úzkoprsý. Ale osobně mi tohle latentní autorství činí jen a jen potěchu, protože tím spíše dovoluje si vychutnat i ty nejjemnější nuance, vypravěčské finesy, charakterizaci postav, scénář, hudbu a nikdy nenudící aluze. Lahůdka! (24.10.2008)

Je to veľmi podarená detektívka so zaujímavými postavami a dobre vypointovaným dejom. Začiatok je zdĺhavý, ako je u filmov od Quentina Tarantina obvyklé a priznám sa, že som asi po hodine sledovania cítil ľahké sklamanie. Potom sa ale dej predsa len rozbehne a výsledkom je rozhodne nadpriemerný snímok. Zachránili to hlavne ako vždy skvelí Samuel L. Jackson a Robert De Niro. Ten tu hrá jednu zo svojich najlepších postáv. Škoda že sa už nikdy nedočkáme samostatného filmu o týchto dvoch postavičkách. (19.01.2015)

Wanna fuck? Zatím jediný film, kde to Quentin náramně umí nejen se scénářem a jeho realizací, ale i s vývojem postav a s jejich přiblížením "normálnímu" divákovi. Jackie Brown neskýtá až takovou cinefilní exhibici jako Pulp Fiction nebo Kill Bill, ale je napsaná se srdcem a zrežírovaná s nepopsatelným vtipem a timingem, takže co do zábavnosti a diváckého uspokojení se oběma jmenovaným titulům hravě vyrovnává. Grier a Forster jsou skvělá dvojka, natvrdlý De Niro a extravagantní nigga Jackson jsou bezkonkurenční dvojice a sekvence s předáním peněz je ukázkovým příkladem, jak využívat komunikativnosti ve prospěch opakované gradace a radosti z postupného odhalování fabule. Tarantino si tímhle zářezem potvrdil vlastní dominanci nad devadesátými léty, tečka. (28.03.2019)

Po Gaunerech Tarantinův nejzajímavější a nejdospělejší film. Tentokrát totiž cinefilní exhibice odsunul stranou a soustředil se především na vztahy mezi postavami, které pod jeho ukázněnou režií skutečně dýchají a cítí. Výsledkem je překrásný snímek o stárnutí, o únavě životem a o poslední šanci, které je třeba se chytnout a nepustit. A závěrečná scéna loučení je asi tím nejsilnějším, co dosud Tarantino natočil... (14.06.2005)

Přátelé, stala se naprosto neočekávaná věc. Možná jsem se zbláznil, možná jsem byl osvícen, můžete to nazývat jak chcete, každopádně jsem naprosto propadl Tarantinovi a za dva dny zhlédl vše co se dalo. Sakra, nikdy bych nečekal, že se takováhle věc může stát, ale teď bych měl komentovat Jackie Brownovou. Rozhodně je to film, který se od ostatních tarantinovek liší, a to docela dost. Chybí nadbytek násilí a film má příběh a dobré charaktery. Zejména je však postaven na společné soužití jednotlivých hrdinů a jejich vztazích. Kromě očekávaných skvělých hereckých výkonů Samuela L. Jacksona, Roberta De Nira a Bridget Fondy překvapila báječná Pam Grier, která si roli vychytralé Jackie Brownové doslova užívala. (28.12.2005)