Silnější než já

Jednoho nudného víkendového dopoledne doma jsem zapnul televizi a ona tam byla jakási partička, která na intru šikanovala bažanty. Velice mě zaujaly jejich ohozy a ksichty, taková grupa exotů se fakt jen tak nevidí, tak jsem se rozhodl pokračovat v koukání a zase tak špatný nápad to nebyl. Dalo by se to nazvat průměrnou kriminálkou, ale na tehdejší dobu a český film je tam hodně nahoty a sexu a zejména scéna z kabinetu ředitele, kde Přeučil na televizi čumí na porno a kamera to normálně zabírá bez cenzury, mě teda překvapila. Dnes by se Rada asi zbláznila. Za zmínku stojí ještě mladý Roden coby policista s obskurním účesem. (01.02.2009)

Námět filmu byl dost zajímavý, nicméně režie jej neztvárnila příliš dobře. Film se rozpadl do změti jednotlivých scén. Přestože bylo téma natočeno dost syrově, jako celek tento film nefungoval. Při dívání jsem se bohužel i nudil. Rozhodně souhlasím s větou z oficiálního textu distributora, že tvůrci přecenili svoje možnosti... (23.08.2010)

Na mne ten film působil jako dílo diletanta, který chtěl za každou cenu využít příležitosti absence (umělecké i morální) cenzury po pádu socialismu a zaujmout diváka syrovostí (šikana, nahota). Jenže to zdaleka nestačí. Děvek, které jsou ochotny ukázat před kamerou cokoli, je dnes dost a dost, a naturalismu v zobrazování násilí neméně. I po herecké stránce mi připadalo, jako bych se díval na nějaké ochotníky. Takže s odstupem času zůstane z Šíchova filmu jenom to neumění... (16.10.2011)

Syrově natočený film, který mohl být natočený jedině začátkem 90. let. Atmosféra učňovského intru je syrová, znepokojující a ubíjející - já být na místě té vychovatelky, tak po prvním incidentu odejdu. No, ona ne... Měla silný žaludek. Ale to postava Jana Přeučila taky. Věřte mi, tohle není film, který byste chtěli (možná spíš chtěly) vidět sami (samy) v kině a pak jít samy (někdo možná sami) domů... (19.04.2017)

Drama z prostředí chlapeckého Domova mládeže, odehrávající se za idylicky bezchybných dob socialismu - rajská dokonalost, spokojenost a optimismus prýští z každého záběru na dekadentně omšelé exteriéry a útulně temné interiéry. Domov mládeže je plný přátelské atmosféry: starší chlapci se pečlivě věnují těm mladším, disciplínu udržují kutivovaným verbálním projevem, dbají na fyzičku dětí zábavnými soutěžemi, odolnost testují láskyplnými údery pěstí. Tito 17-letí hoši jsou pochopitelně uctiví ke starším, galantní k dívkám, po nocích mají hravou náladu a svým roztomilým halekáním zpříjemňují spánek spoluobčanům, případně si od nich sem-tam něco vypůjčí (nevracejí pouze kvůli zapomnětlivosti - inu, mládí). Personál Domova mládeže je kamarádsky benevolentní, z napadení vychovatelky nedělá žádnou vědu a tělocviku navíc pro mladší, podlitinami poseté chovance si nevšímá. Starosti má ovšem policejní vyšetřovatel Karel Roden, s vizáží a projevem Hitlerova oblíbeného levobočka: v revíru se mu množí mladé ženy, kterým kdosi vytváří v organismu 15 cm hluboké bodné rány (nožíkem s asi 7 cm dlouhou čepelí). Pro diváka poněkud nepochopitelnými metodami policie pátrá po násilníkovi, jež tak bezohledně rozvrací socialistickou idylku... Film se pyšní nevalnou audiovizuální kvalitou, hudbou hrající na nervy a nepříliš přesvědčivými hereckými výkony. Námětu nechyběl potenciál, který byl spolehlivě nevyužit: příběh je roztříštěný jak úsměv po polibku kladivem - věnuje se spoustě vzájemně málo souvisejících problémů a množství postav, ovšem žádné pořádně, jen klouže po povrchu. K postavám si nelze vytvořit bližší vztah, v nejlepším případě je budete nesnášet, povětšinou vám však budou ukradené, protože se o nich prakticky nic nedozvíte. Očekávání: nic-moc, výsledek: nic-moc, hodnocení: průměrných 51% za solidní atmosféru. (23.08.2010)