Zánik samoty Berhof

Wehe den, die die Heimat noch haben! Wir haben kein Zuhause. So haben wir geschworen! Naučili je zabíjet, ale nic jiného. Ač se to zdá podivné, pouze zabíjení k životu nestačí. Sudety nasáklé krví, Sudety zbavené své historie. Lidé vytržení z kořenů. Zmatený svět. Cesta z něj. Cesta k lepšímu světu, který však jinde než ve smrti neexistuje. (05.01.2006)

Když vás film pohltí svojí temnotou a musíte ho probírat s kamarády ještě pár dnů po projekci, aniž byste si pamatovali nějaký závažný nedostatek, znamená to dokonalost. Jiří Svoboda natočil atmosférickou, provokativní, ponurou filmovou depresi v úžasně zdevastovaném pohraničí a zapsal se do filmových učebnic. Tohle pustit dětem při hodině dějepisu, tak má půlka z nich z historie Československa noční můry včetně počurávání. Herci v čele s Brejchovou a Kňažkem excelují, nějak mě zaskočilo, že Brejchová je nejen kočka, ale i dobrá herečka, smekám. (02.12.2009)

Atmosféra filmu byla pořádně hutná a syrová. Padala na mě deprese. Takovou jsem dlouho nezažila. Dokonce mi chvilkami naskakovala husí kůže. Samozřejmě k tomu přispěly i herecké výkony. Z Ladislava Křiváčka a Jany Brejchové šel strach. To byly uvěřitelné postavy. Konec filmu byl přesně takový, jaký jsem očekávala. Hodil se sem naprosto přesně. (27.05.2013)

Dlho som sa rozhodoval, či tomuto zvláštnemu filmu dať tri, či štyri hviezdičky. Mal atmosféru, ponurosť, surovosť i viac než slušné herecké výkony niektorých predstaviteľov. Pravdepodobne i literárna predloha (nečítal som) bola zaujímavá. Najviac k rozhodnutiu prideliť tri hviezdičky prispela chaotickosť a žánrová neujasnenosť filmu. Chtiac nechtiac som ho musel porovnávať s Vláčilovými Stínami horkého léta, a tam o dosť prehráva. (14.01.2015)

Velice syrový film, plný přesvědčivých hereckých výkonů (v čele s perfektní Janou Brejchovou) na pozadí právě skončené války. Válka sice oficiálně skončila, v myšlenkách hrdinů však přežívá dál, jak v naivních plánech mladých Němců, tak rovněž ve vystrašených očích sotva dorostlé Ulriky, stejně tak i u československého poručíka. Na poválečnou situaci má divák možnost nahlídnout ze všech stran bariéry, jak z té německé (skrze bojechtivé mladíky i řádovou sestru) tak i z té české a polské (chudí občané i vyšší moc v podání poručíka). Není těžké se vcítit do kterékoliv strany, v každé lze najít pochopení i činy odsouzeníhodné. Temná atmosféra a dokonalá hudba dokreslují už tak dobrý film. Je jisté, že "Zánik samoty Berhof" je to nejlepší, co se během osmdesátých let urodilo a právem se řadí ke klasice československého filmu. (31.08.2012)