Zánik samoty Berhof

"Člověče, víš že ani nevim, co mě to popadlo?" Co mě na tomto filmu zaujalo? Příběh tedy rozhodně ne, začátek je dost nepřehledný, prostředek je dost nezáživný a konec je dost otevřený. Na tomto filmu mě zaujaly herecké výkony, hlavně pak mladičké, tehdy sedmnáctileté Petry Vančíkové, známé především ze seriálu "Chlapci a chlapi" a Ladislava Křiváčka, profesionálního psychopata, známého hlavně ze seriálu "Nemocnice na kraji města", který s touto rolí, určitě neměl žádný problém, protože byl takový i v reálném životě. (06.10.2015)

Depresívny až strašidelný film, či už počasím, ľuďmi alebo nepríjemnou tmou. Keby nebolo tej tmy na začiatku až toľko, možno by som sa dostal do obrazu o niečo skôr. Stret troch svetov na pohraničí neprinášal nič dobrého, aj úloha nepobožnej mníšky bola tak nejasná, až bola čudná. Rovnako aj prepadová banda sa do rodiny začlenila hladko, že mi ich chvíľu bolo aj ľúto, napríklad pri hre na slepú babu. –––– Posero! Mordovat lidi vás naučej, ale za co může to zvíře? –––– Kdoví, kolik je našich ještě po lesích. Možná tisíce! (14.01.2015)

Vlak dětství a naděje či jiné příběhy ze Sudet, působí vedle Zániku samoty Berhof jako pohádky na dobrou noc. Vlastně, kam se hrabou i leckteré horory! Atmosféra se snad ani krájet nedá, ztupili byste si nůž. Hluboké nehostinné lesy, ponuré oprýskané samoty plné hnusných zatuchlých trámů a temných svatých obrazů, obyvatelé dohnaní k šílenství, osudy o kterých by možná bylo lepší nevědět. O kladnou postavu tu skutečně nenatrefíte - snad s výjimkou dívky Ulriky a jejího otce, ač opilce a hrubiána (Ladislav Křiváček v životní roli). Výborná Jana Brejchová, přičemž nemohu zapomenout ani na Milana Kňažka, coby drsného velitele pohraničníků. Jiří Svoboda, ať si o něm každý myslí co chce, je bezpochyby jedním z našich nejlepších tvůrců. Do svého majstrštyku dle Körnerovy předlohy dal všechno. A všechno naplno. Za atmosféru a některé scény by se nemusel stydět ani Lucio Fulci (scéna s vidlema je jedna z nejnaturalističtějších, které jsem kdy viděl). Až na krev. Doporučuji všemi deseti s menším (a důrazným) varováním - slabší povahy opravdu ruce pryč. (17.01.2009)

Svoboda zvolil pri Zániku samoty Berhof podobný prístup, aký by pri spracovaní takejto látky použil Vláčil, Kachyňa, alebo nakoniec každý český režisér. Je to samozrejme veľmi depresívne, postavy pôsobia miestami strašidelne, čo je dané tým, že sa chovajú miestami ako psychopati. Aj to robí s ľuďmi vojna. O to ťažšie sa ale k nim dostávame. Vcelku jednoduchý príbeh nie je podaný príliš zrozumiteľne, skôr by som povedal, že mu dominujú jednotlivé epizódy, ako jednoliaty celok. Najsympatickejšou postavou je tá Petry Vančíkovej, čo je dané tým, že hrá ešte v podstate dieťa a že ten zvyšok si naše sympatie nezaslúži. Svoboda predpokladá u diváka znalosť vzťahov na tomto trojitom pohraničí po konci vojny, určite nie je popisný, na lepšie hodnotenie mi tu chýba práve to stotožnenie sa s postavami, pretože emocionálne silných scén je tu dosť a ich výsledkom by mala byť práve táto naša zaangažovanosť. (17.01.2015)

Dost depresivní zpodobnění poválečné doby na česko-polsko-německé hranici, která mi nedala spát. K páté hvězdičce mi chybělo snad jenom zmírnění té brutální syrovosti, se kterou pan Jiří Svoboda tenhle film natočil. Bylo mi z toho totiž děsně zle. Představte si, že žijete někde na samotě a doufáte, že se Vám přes ty pole už po německých a sovětských vojskách přestanou procházet další a další armády, když tu najednou válka skončí. Člověk by to všeobecně vnímal veselicí a neskutečně se radoval. Jenže to by se nesměl objevit odboj, kterej není schopnej přijmout prohru. Netušil jsem, že dříve jsme uměli i tak temné filmy. Zánik samoty Berhof je jedním z nich a u mně se stává zároveň jedním z nejatmosferičtějších českých filmů, co jsem kdy viděl. (14.01.2015)