Režie:
Jiří SvobodaScénář:
Miroslav VaicKamera:
Josef VanišHudba:
Jozef RevalloHrají:
Milan Kňažko, Filip Renč, Pavel Nový, Marcel Vašinka, Ivana Chýlková, Lenka Skopalová, Jiří Kodet, Miloslav Štibich, Jana Vychodilová, Alois Liškutín (více)Obsahy(1)
Dospívající mladík František Cepek (F. Renč) musí místo studií nastoupit za okupace jako pomocný dělník v továrně. Jedním z jeho kolegů je protřelý pětatřicátník s pestrou minulostí, zvaný Hrabě (M. Kňažko). Nesmělý František v něm najde chlapský vzor: Hrabě totiž okázale pohrdá prací a zcela samozřejmě koketuje s hezkými ženami. Kromě toho však s několika kumpány bezostyšně vykrádá vily a do svých kriminálních aktivit nenápadně zatahuje i nevinného Františka. Křehký mladík dostane od Hraběte přezdívku Papilio, podle motýla, preparovaného v jednom vykradeném domě. Sebevědomý Hrabě ovšem nezná svědomí a morálku. Papilio musí nutně jednoho dne prohlédnout… (Česká televize)
(více)Recenze (26)
"Život je taková blbá hra, kterou člověk nesmí brát příliš vážně...." Milan Kňažko v té roli člověka bez svědomí a morálky je výborný. Dlouho jsem si říkal, že už jen kvůli jeho herectví (a lehce poetickému nádechu) dám filmu aspoň čtyři hvězdičky. Ale postupem času mě už ten příběh z doby protektorátu úplně nebavil. Neříkám, že ta závěrečná pointa nebyla úplně špatná, ale vlastně mě ta emancipace Papilia vůči svému "učiteli" moc ani nepřekvapilo. ()
Kňažko v úlohe alfasamca sa tu našiel, zaúča ešte aj mladého s pomocou vlastnej ženy a pridáva množstvo poučení do života. Nie vždy je hlavná postava taká dôležita, a tu by bez neho film nestál za nič. Aj tak len slabšie tri hviezdy. –––– K jeho největším nedostakům patřilo, že se neuměl narodit do lepší doby. –––– Když už musíme předstírat, že pracujeme, tak předstíráme s radostí! ()
Trošku kachyňovsky (a maličko herzovsky) laděný film (výtvarně stylizovaná kamera, erotizující poetičnost) zasazený do 2. světové války, kde mi moc neseděly výkony hlavních herců (Kňažko, Renč) a určitá chladnost provedení. Námět ovšem skvělý, prostředí lumpenroletariátu ještě lepší (ovšem na Sequense to také nemělo). ()
Komorní příběh se skromným rozpočtem. 1) Filmy Jiřího Svobody nepřekvapují vynalézavostí či novátorským přístupem, ale svou řemeslnou úroveň mají a dá se na ně dívat, pokud neočekáváme mimořádné zážitky. Papilio není skvělý film, ale taky to není špatný film. Má co říci a tvůrci se za něj nemusí stydět. 2) Zaujali mě 21letý příjemný Filip Renč (mladý Cepek - Papilio), 41letý Milan Kňažko (Hrabě), 32letý Marcel Vašinka (Hrabětův poskok Cynda), 58letý Miloslav Štibich (Cepkův otec), 67letý cimrmanolog Jaroslav Vozáb (dělník v hospodě) a 49letý Jiří Kodet (ředitel továrny). 3) Pobavila mě replika Hraběte na stížnost své ženy, že se málo zdržuje doma: Nosím ti prachy? Nosím. Třískám tě? Netřískám. Tak si dej pozor, abych nezačal. Pak budeš spokojena, až jednou zapomenu a vypadnu v klidu ven. ()
Kňažko připomíná jak rolí, tak vzhledem Nicholsona v Přeletu nad kukaččím hnízdem, ale není ani tak charismatický, ani sympatický, ani kladný. Podobně jako Nicholson nabídne svou ženu zelenáčovi, aby se na ní zaučil, ale nedělá to z velkodušnosti, ale hlavně jako důkaz svého umění jednat, či spíše manipulovat s lidmi. S bezohlednou zarputilostí si snaží užívat život co to jde, a tím mi moc k srdci nepřirostl, naopak ve mně vyvolával vysloveně negativní pocity. Od začátku bylo jasné, že mu to nemůže projít, protože film byl natočen v r. 1986, takže amorálnost musí být potrestána... a tak je to také správné. Za konec dávám hvězdičku navíc. ()
Reklama