Jízda

"Mám tu libový francouzský značky." Nikdy mě nikdo neobvinil z toho, že mám dobrodružnou povahu, ale po prvním kontaktu s Jízdou jsem měl myšlenky jen na to, jak si s kamarádem zpojízdníme kabriolet nejistýho původu, osadíme jej francouzskými espézetkami (nejlépe 995 JZD 75) a vyrazíme třeba na sever nebo na jih. To je jedno. Nikdy k tomu nedošlo, ale určitě by mě hodně bavilo nahánět auto po louce, kutálet se v duši z kopce, kochat se Temelínem, užívat si s praštěnou stopařkou a poslouchat přitom Buty ve vrcholný formě. Pro mě se tady zkrátka zrodil kult, kterej na mě dýchne úžasnou atmosférou, kdykoli se k němu přiblížím na vzdálenost jedný dlouhý ruky. (14.02.2017)

Pozrieť si film po dvadsiatich rokoch od nakrútenia je už skôr snaha o dokompletovanie filmografie mladého Svěráka. Nepodarilo sa mi pochopiť dôvod, pre ktorý bol tento film nakrútený. Ale bez problémov chápem, prečo film bol taký lacný. Auto, kamera, filmový materiál, traja herci, dobré počasie to všetko tam bolo. Ale chýbal nápad, idea, niečo, čím by film zaujal. Lebo bez nápadu sa ani dobrý film nepodarí. (15.03.2015)

Tenhle hodně jiný indie Svěrák se mi tentokrát do vkusu moc netrefil. Lowcost road-movie s homevideo lookem, která sice i s lowres obrazem dokáže kouzlit vcelku pěknou letní atmosféru, ale zároveň je to film, kde mě všechny ty nepříliš bystré a neustále nadržené postavy svým slizkým chováním a cringe dialogy občas fakt děsně iritovaly. Divoké a notně buranské devadesátky z toho vyloženě sálají. (24.07.2023)

Duše filmu Jízda je mi zcela cizí. Obal jeho DVD vesele hlásá: "To je v pohodě... není co řešit." Jenže ono TO není tak docela v pohodě a vždycky je co ŘEŠIT. Tohle nevědomě do sebe zahleděné, sebekonzervující, umrtvující štěstí, to okázalé nevnímání okolního světa, obojí je dokonalým receptem na mé podráždění. Takováhle pohoda, navíc plná planého "filozofování", je pro mě hnus (pro přehnaně vnímavé - ano, je to projekce osobní zkušenostmi s lidmi, kteří byli vždycky moc v pohodě). SPOILER - A ač závěrečná smrt vnáší nad idylku duševní a duchovní prázdnoty stín, není dost temný, abych z něj cítil skepsi vůči bezcílnosti. KONEC SPOILERU. Slabé **. (17.02.2009)

Ještě nikdy jsem "Jízdu" neviděl, a tak jsem to konečně musel napravit. Člověk o tom filmu ví, sem tam v televizi zahlédne nějakou scénu, ale postupně si uvědomuje, že ten film mu vlastně uniká. Skvěle vystavěné postavy, které hrají na to, že jsou jejich představitelé celkem bezprostřední, vlastně spíš nehrají. V jejich společnosti pak film snesete a čekáte, co bude dál. Dialogy jsou překvapivě chytré, vlastně až existenciální. Tohle rozhodně není jen road movie průměr, ale je v tom něco víc. No a nakonec, soundtrack od Buty je prostě nezapomenutelný. Ta písnička je depresivně pohodová, stejně jako celý film. (06.01.2014)