Dva lidi v ZOO

Porevoluční Poledňáková už dávno není, co bývala, její tvorba šla hodně dolů. Dva lidi v Zoo ale ještě ujdou. Vždy jsem to bral jako televizní film, jinde jsem jej neviděl a v této „kategorii“ to vcelku jde. Není to už tak velká zábava jako její nejslavnější kusy. Tady mě alespoň bavilo atraktivní prostředí, samotná zvířata a rozverná dvojčata. Ze všeho se dalo ovšem vytěžit mnohem více. Příběh je slabý a humoru pomálu. Nakonec nechávám ale dvě slušné hvězdy. Také proto, že její další tvorba je ještě horší. Pokud chcete od ní dobré filmy, vraťte se raději ke klasikám z předrevoluční doby. (16.10.2022)

Po návštěvě ústecké zoo jsem se rozhodla se na tento film znovu po letech podívat, takže už asi dávno nepatřím věkem k cílové skupině. Nevím tedy, jestli mám právo hodnotit, ale tohle se opravdu nepovedlo. Polovinu filmu někoho honí zvířata, či naopak a nikdy se nedozvíme proč a pro příběh to nemá žádný význam. Hrubě se mi nelíbí zvuk a kamera, film působí velice amatérsky, anebo ho někdo nastříhal metodou dada. Přitom zde je potenciál pro dobrý dětský film. Zoo je určitě atraktivní lokalita. Jen by si někdo musel dát trochu práce s příběhem a zpracováním. Ale takto je to slabota. Tím se ale vysvětluje, proč jsem toto dílo viděla pouze jednou jako dítě a pak až po 25 letech. V mých dětských vzpomínkách naprosto vyprchal. A velice ráda na něj zapomenu i jako dospělá. (19.05.2016)

Dětské filmy nemám moc rád. Většinou proto, že z dětí dělají blbce, a protože jde o děti, většinou nesmějí chybět nějaká ta zvířátka. Tady jich je hafo, navíc dva kluci, k nerozeznání si podobní. Záměny obou většinou jsou spíše trapné, než vtipné, možná šlo více na jejich střídání zapracovat. Ale hodně film pozvedá účast Miroslava Macháčka, bez jehož charismatu by film stál celkově za houbeles. (10.05.2013)

Nenucená přirozenost a vzletný nadhled rodinných vztahů, velké přednosti předchozích filmů Marie Poledňáková, dostali v tomto díle pořádnou facku. Na druhou stranu vtip víceméně funguje a sympatická je snaha o sdělení vlastního názoru na nekompetentnost a defraudační podstatu společenských špiček. I převod vnitřních pocitů beznaděje při naplňování vznešené myšlenky zoologa Josefa Vágnera je v souladu s lidským uchopením autorčiných filmových prací. Když se k tomu připočítají vděčné obrázky roztomilých zvířátek, výsledkem je příjemný filmeček, který sice nedosahuje kvalit předchozích režisérčiných výtvorů, ale nemůže ani nikoho urazit. Ústředním bodem příběhu jsou chlapecká dvojčata Martin (Martin Morávek) a Honza (Jan Morávek) uprostřed ústecké zoologické zahrady. A začíná jejich seznamování s chodem i zkostnatělostí oblíbeného cíle rodinných výletů. Vesele, smutně, rezignovaně i odhodlaně a s věčným plamínkem naděje. Hlavní mužskou postavou je veterinář, duchovní autorita zahrady a dědeček neposedných dvojčat Montelík alias Monty (dobrý Miroslav Macháček) se svým bojem s větrným mlýnem a zodpovědností ke svěřené fauně. Hlavní ženskou postavou je Montyho manželka Josefína (sympatická Jiřina Jirásková) s vyčerpaností z nestandardních poměrů v zahradě. Z dalších rolí: prosící maminka dvojčat (Kateřina Macháčková), snažící se idealistická ošetřovatelka Emilka (Marta Sládečková s hlasem Zlaty Adamovské), přátelští a svědomití ošetřovatelé Jára (příjemný Jan Hartl), Simon (Ladislav Mrkvička) a Evžen (Zdeněk Srstka), statná ošetřovatelka a lupička pštrosích vajec Burdová (Helena Růžičková), neschopný ředitel zoologické zahrady (Petr Kostka), zkorumpovaná hlavní zooložka (Jana Štěpánková), či Josefínina kamarádka a pošťačka Růžena (Zdena Hadrbolcová). Film neuráží, ale může se na něj s lehkým srdcem zapomenout. (24.11.2016)

"Co to jíš? Nudlovou polívku s knedlíkem? To by nežrala ani naše Agáta..." nebo "...a ne, abys šel zítra ráno do školy!" "Neboj che, babichko, to by me ani nenapadlo." nebo "Kde je Monty?" "Děda je s nervama pryč." nebo "To bude mít děda radost že jsem se vrátila, co?" "Ale on nic takového nečekal..." Já nevím, mě se ten film líbí. (06.02.2009)