Co jsem komu udělala?

Solidní ztřeštěná komedie o jedné šílené rodině z Madridského geta, kde opravdu, ale opravdu nikdo není normální. Takovou skupinku různých sociálních individuí si lze jen těžko představit. První hodina šlape perfektně, dobře jsem se bavil. Spousta šílených rozhovorů a situací. Poslední půlhodinky je trošku pomalejší a ztrácí tempo první hodiny. (03.03.2009)

Tradiční Pedro, který mi opět vykouzlil úsměv na tváři a byl mi dokonalým společníkem. Panoptikum menších postav jako holčička ovládající telekinezi, partnerský poradce trpící depresemi z rozchodu a alkoholismem, manželské duo ztroskotaných spisovatelů ("Lucasi, jsi hajzl a já jsem mrcha. Co s tím budeme dělat?"), absolutně slizký pedofilní zubař, klient prostitutky exhibicionista či policejní inspektor trpící impotencí je přesně to, co na jeho filmech zbožňuju. A babička Chuz Lampreave tomu jako vždy nasazuje korunu. Jestli si někdy pořídím ještěrku, stoprocentně ji pojmenuji Peníze. A hned teď jdu do lesa poohlédnout se po nějakém pěkném klacku :) (17.02.2009)

Tento film by som púšťal slovenským gazdinkám. Neexistuje asi nič iné s čím by sa mohli viac identifikovať. Z jedného zamestnania do druhého a potom domov žehliť, variť, prať a obsluhovať rodinu. A chlap čo sa na vás vrhne v sprche sa urobí rýchlejšie než nadržaný komár. Veľká podobnosť zo Slovenskom (aj v iných Almodovárových filmoch) a ďalšia identifikačná postava je tá bigotno-kresťanská babka, túžiaca po návrate na vidiek. Almodovár aj napriek svoje nadsázke respektíve vďaka nej pôsobí uhrančivo realisticky a darí sa mu presne glosovať problémy rodiny ako socio-ekonomickej bunky. V jeho filmoch už nikoho netrápi, že ľudia fetujú, či už sú to pracie prášky, tráva, koláčiky a Svätý Antoníček alebo hrste liekov. Postavy sa nesnažia zbaviť svojej závislosti, ale snažia sa žiť popri nej. Rodina je zviazaná cez peniaze, ktoré každý potrebuje na svoje drogy, čo režisér ironizuje menom pre chameleóna - Peniaze. Chus Lampreave (táto Milada Ježková španielskej kinematografie) vo vedľajšej role predvádza veľmi vtipný výkon a rozhovor s inou babkou na autobusovej stanici mi pripomína ďalšiu proprietu nám bližšej kultúry a zároveň ďalší identifikačný prvok - hrabalovský dialóg. Almodovár stabilizuje v tomto filme svoj samoukovský autorský rukopis a záverečný nájazd kamery na tvár herečky Carmen Maura s emotívnym hudobným doprovodom je jeden z najsignifikantnejších momentov jeho tvorby. (30.05.2012)

Chtěl jsem navodit intimní atmosféru jiskřící elegantním a chytrým sadismem. Prostě to, co člověk vídá v těch francouzskych filmech. Od pozdější Almodóvarovy produkce se film liší nezvykle sociálním vyzněním: madridský činžák sice obývá obvyklá parta standardně úchylných individuí, ale pastelově barevné kulisy byste tentokrát v neutěšeně osmdesátkových zimních interiérech a exteriérech panelového sídliště (vyjma výjevů kurvího kamrlíku) hledali marně. Hospodyňka Hospodyňka, hispánská Věra Galatíková Carmen Maura, co smaží (mimo jiné) Kanagon; sadistická matka paranormální holky; buzna; šlapka; babka co hraje automaty; taxikář; dealer; gekon, co se jmenuje Peníze, protože je zelený jako tisícovka. Plus mizerný spisovatel, který plánuje napsat falešný Hitlerův deník; jeho manželka kleptomanka; bratr alkoholik; zubař rozkošnický pedofil. Všechny spojuje jistý druh nedostatku, který společně s tužbami nenaplněnými z jiných než materiálních důvodů určuje jejich životy. Film nějakým zázrakem obsahoval vše, co momentálně řeším, včetně neřešitelného domácího nepořádku. V mý vesnici se říká, že kdo neviděl Granadu, viděl hovno. / Já jsem tam nikdy nebyl. / Já taky ne. Ani tíživé situace nebrání občasným erupcím excentrických taškařic: Možná vám připadám moc hubený. Ale to je omyl. Mé paže jsou svalnatější než vypadají. A navíc... Chlap nešuká rukama... :-) Kdybych byl marxista, pozdější opouštění tohoto motivu ve prospěch individuálnějších by mi vadilo, ale je třeba uznat, že právě jeho opouštěním nabyl Almodóvar později osobitosti, jíž by v rozmazávání patálií skupinového třídního hrdiny utopil: Co kdyby ses trochu nalíčila? / Co kdyby sis postavil čůráka? (08.08.2020)

Jakoby se Pedro Almodóvar nemohl rozhodnout, zdali chce natočit psychologickou studii osudem těžce zkoušené ženy ve středních letech, nebo grotesku či své obvyklé panoptikum více či méně trhlých postav. Faktem je, že to celé asi dělal záměrně a taky je třeba uznat, že jednotlivé ingredience jsou dávkované přesně. Je evidentní, že ve svých pozdějších filmech cituje své časné snímky, škoda jen, že se k divák k snímkům asi obvykle dostaly v opačném pořadí. Carmen Maura je vskutku krásná ženská, Almodóvar má moc dobrý vkus na ženský. Celkově příjemné překvapení. (02.02.2009)