Tma, světlo, tma

Na počátku světa podle Empedokla příroda tvořila stylem pokus-omyl, a to tak, že po zemi vznikaly prvně jednotlivé údy a ty se působením Lásky nahodile spojovaly, nejprve v bizarní útvary, jako např. „dvouhlavé bytosti s pohlavím stinným“… Kterýžto výklad prof. Tretera blahé paměti doplňoval citátem ze středověkého studentského kancionálu: Po nábřeží / Prdel běží… a dokládal tak, že surrealismus je tu s námi od nepaměti. Nevím, jestli tenhle Švankmajerův kousek viděl, ale určitě by se mu zamlouval. (15.10.2013)

Po Alence se mi dostal "do rukou" tento Švankmajerův krátkometrážní film, ve kterém dochází ke stvoření člověka velice netradičním a do jisté míry agresivním způsobem. Opět mě jako diváka zaujala použitá animace a práce s materiálem, který byl použitý k vytvoření onoho člověka. Zkrátka velice povedená filmařská jednohubka, která zaujme jak zpracováním tak tématem. (29.06.2015)

Mýtus o stvoření člověka po švankmajerovsku. Nikoliv boží prozřetelností, nýbrž tvůrčím (či spíše konstrukčním) "auto-aktem" se člověk stal člověkem. Odkud se materie pro jeho stavbu vzala netřeba řešit - prostě tu byla a přišla, odkud si z nadreality. ... Na počátku byla tma. Pak si (budoucí) člověk rozsvítil, aby viděl, co to vlastně páchá, nakonec však, stísněn v jednopokojové malosti, raději zase zhasl. A od té doby bloudí v temnotě celé lidstvo. ... Každopádně výborný příklad filmu, kde se výtvarné zpracování a nosnost myšlenky snoubí na vysoké úrovni. (24.10.2011)

"Budiž světlo!" - 'cvak, cvak, cvak' - "Šéfe, někdo ukrad žárovku." Má to koule, v tomto případě doslova :-). Tma/Světlo/Tma patří k mým nejoblíbenějším dílkům českého režisérského velikána. Ze Švankmajerovy mozkovny opět srší nepřeberné množství nápadů dokonale převedených na filmové plátno. (09.10.2007)

Dokonalá fimová řeč a Švankmajer, to je magický pár, který kdysi z ženského lůna společně vzešel a do prachu země se spolu opět navrátí. K čemu slova, když lze mluvit bez nich? Člověk je bytost nedokonalá, za dar existence, svobody a intelektu dokáže vždy jen ničit. Svůj nezměrný potenciál omezuje na tu jedinou schopnost, která ho baví a to hubit, devastovat, zabíjet a přitom se na celé kolo smát. Věru špatný osud takového člověka čeká. Jak smutně dokáže se takový tvor odvděčit za svůj život a nakolik si ho vlastně váží? Ještě nikdy dosud nebylo stvoření člověka podáno tak přenádherně jako v této kraťoulinké výmluvnosti od mistra umělce. (06.03.2006)