Jídlo

Opravdu gurmánský zážitek! Úroveň stolování, jídlo jako čistá konzumace, jídelní pseudosnobismus a ochotní číšnici - věci, které jsou stále k vidění v kdejakém jídelním a restauračním zařízení zobrazuje Švankmajerm originalním, ale pravdivým způsobem. Ostatně, pro takovéto zážitky nemusíme chodit daleko. (25.01.2008)

Mé první seznámení se Švankamajerem nemohlo dopadnout lépe. Jídlo je geniální po stránce zpracování i dějové. Rozhodně nejlepší český kraťas, jeden z mála, který mě opravdu pobavil a rozesmál. Když jen pomyslím na to jak se Kraus snaží chovat jako gentleman, když jí své spodky, pokaždé mi cukají koutky do velkého úsměvu. Snídaně je vychytralá, Oběd trochu znepokojující a Večeře šokující. Bravůrní, děkuji. (16.05.2011)

Člověk a jídlo, člověk jako jídlo, jídlo jako člověk. Tři krátké etudy na téma obžerství, což je (jak známo) jeden ze sedmi smrtelných hříchů. V první části nahlížíme na obžerství z hlediska jeho zautomatizovanosti, strojovosti. Ve druhé z hlediska evoluce (lépe stolující „vyspělejší“ hrdina zabíjí a pojídá toho druhého). Ve třetí části se pak setkáváme s vrcholnou formou obžerství – autokanibalismem. (09.01.2006)

Zo všetkých Švankmajerových filmov mám k Jedlu špeciálny vzťah. Jednak preto, lebo to bolo to prvé, čo som z jeho dielne videla a tiež preto, lebo ma zaujalo svojím zmyslom pre humor a akým sarkastickým a neuveriteľne vynaliezavým spôsobom tu zobrazuje nenásytný a konzumný spôsob života dnešnej spoločnosti. Pixilácia je samozrejme zvládnutá majstrovsky. (25.01.2009)

Nejšvankmajerovější švankmajerovina ze všech švankmajerovin, kanibalistická lahůdka pro skutečné gurmány, ohlodáná kost surrealismu, věčně hladová česká držka, tři stupně absurdity, ranní pochoutka z desinfikovaného výtahu, naturální oběd Strausse, Krause a toho třetího, Abendessen nevýdaných dobrot čerstvě připravených. Mňam, mňam, mňam, co jen si dnes dám? (08.12.2005)