Jídlo

Velmi vtipná snídaně, kde je pointa sice očekávatelná, ale přesto velmi vtipně udělaná, následovaná opravdu vydatným obědem, kde je pointa jasná téměř od začátku, přesto je však naprosto geniální, díky pojídání židlí a stolu a díky hereckým výkonům, a zakončena výbornou, ale velmi velmi nechutnou, večeří-prostě klasická plná penze ala Švankmajer. PS: Zkuste u toho jíst, zážitek je náhle o to větší. (01.01.2007)

Co nás tyto příběhy naučili? První. Nás nenaučil vůbec ničemu.. Druhý. Nás naučil tomu, že pokud necháme zákazníky (štangasty) v hospodě či restauraci hladovět, tak nám sežerou celý nábytek a vybavení a pak se pojí navzájem.. Třetí. Nás naučí tomu, že máme jíst hodně zeleniny a ovoce a taky tomu, že někdo je schopen sníst vlastní penis.. Tento film, jsem si pouštěl u jídla, jelikož mi to bylo doporučeno, však nezasmál jsem se ani jednou, zato kolikrát jsem se pozvracel raději říkat nebudu.. Nejspíš nejsem hoden pochopit tohoto génia a tak to asi nikdy nedocením, ale akceptuji, že se to někomu může líbit. (PS: Tento film mi připomněl film Jedna ruka netleská..) (15.08.2013)

Mám taký pocit, že u Švankmajerovcov mali nejaké kulinárske problémy a malý Janíček sa ako decko nikdy poriadne nenajedol. Túto detskú traumu preniesol do takmer každého svojho diela a snaží sa nám nanúniť dojem, že robí alegórie na konzumnú spoločnosť :) Samozrejme môže byť všetko inak. Kraus je ako kanibal maximálne presvedčivý a neviem, čo z toho vyplýva. (09.08.2015)

Všichni jsem jen stroje fungující na jídlo, aneb hamty hamty, ať mám víc než tamty, aneb nakonec stejně dožereme sami sebe, nebo-li krátkometrážní diktát od mistra krátkometrážních diktátů. Originalita, nekompromisní osobitost ztvárnění, undergroundové absurdno a skvělý humorný nádech. Jan Švankmajer je mistr svého oboru. (24.05.2013)

To je žrádlo! Snídaně, oběd a večeře podle Švankmajera tvoří dohromady pořádné sousto i pro ty největší gurmány. SNÍDANĚ: pokud se chcete vydatně nasnídat, budete potřebovat nějaké drobné a funkčního číšníka, resp. člověka, jenž se role číšníka dočasně ujal. Vtipná i ostře kritická alegorie konzumní společnosti. Pojmout lidi jako mechanické stroje bylo pěkným nápadem (na vidličku a nůž nezapomenu :), jenom by se to celé nemuselo opakovat dvakrát. OBĚD: z tohoto klipu se dovíme mnohé o (ne)kultuře stolování, o stravovacích návycích Jana Krause a také zjistíte, co všechno lze v ideálním světě zkonzumovat, je-li vrchní ignorant. Nevím, jestli to mělo být vtipné, každopádně to bylo divné, ke konci již trochu nudné a dost perverzní. VEČEŘE: každému obřadu předchází pečlivá příprava, ten večerní nevyjímaje. Aby nedocházelo k takovým trapným situacím, jako sbírání spadnuvší vidličky ze země, pár hřebíků a kladivo vám může být nápomocno. Večeře je rituálem nejerotičtějším, ti stydlivější by tudíž mohli mít problém jej absolvovat. Myslím tím ty, jež se neradi nechávají filmovat při konzumaci vlastního pohlavního orgánu (nebo to byl orgán cizí, mající za cíl posilnit potenci svého konzumenta, nebo snad metafora jídla tak hnusného, že při jeho jezení nechceme být přistiženi?). Je to film o uspokojování lidských tužeb, konkrétně jedné z mnoha tužeb. Hlavní je, dobře se najíst, ať to stojí, co to stojí, ať si o tom kdo chce myslí co chce. V málokterém jiném filmu je tolik uplatňováno sousloví „jste to, co jíte“. (23.04.2007)