Rozruch ve městě

Zkrat(k)ovitě: Cary Grant je střevo! Má hlas jako řemen a k tomu neuvěřitelnou paletu mimických výrazů, což ho posunuje do abnormálního stavu (II. rytířský level). Cha! Má-li člověk slabost pro tenhle typ komedií s legračním postojem všech herců, bude nadšený. Já jsem od přírody mimo svou generaci, takže se nad černobílým filmem neofrňuju, leč vím, že pro někoho infantilní přehrávání (které je však nutné!), bude naprosto neúnosný. Částí radosti je fakt, že jsem senzačně ulevil mozku od přemítání o bytí a nebytí :) Ježíši, to jsem zase napsal blábol! (24.06.2010)

Neobvyklá informační hutnost prologu vyvolává dojem, že film nezačal in medias res, ale dokonce až poté, co se všechno odehrálo. Skoro polovinu stopáže jste pak kromě probíhajícího dění zaměstnání otázkami týkajícími se děje minulého, shrnutého v úvodu bez vysvětlení souvislostí. Stevens nám proniknutí do vyprávění neusnadňuje. Neudělá pauzu, aby vysvětlujícím monologem nebo flashbackem objasnil, k čemu všemu došlo. (Oddalováním momentu prozrazení, který fakticky nikdy nenastane, jsme neustále drženi v nejistotě, čemu napomáhá také obsazení Caryho Granta, jehož nečitelnosti o rok dříve mistrně využil Hitchcock v Podezření). Právě naopak – přidává na obrátkách a zapojuje do příběhu nové postavy, což dosahuje absurdní rozměru ve scéně, kdy se v jednom pokoji sejde snad půlka města. Teprve pak přichází zpřehlednění a vyprávění je až do konce víceméně omezeno na dva muže a jednu ženu. Zejména ona dodává filmu, který začal jako kriminální thriller, výrazně komediální nádech. Vtipná (a podvratná) je již skutečnost, že stereotyp roztržité a nesoběstačné ženy naplňuje záměrně, aby odvedla pozornost od přítomnosti skrývaného muže. Méně vypočitatelnou zůstává také po zbytek filmu, ale to už je její chaotičnost motivována požadavky vyprávění, které někdo musí udržovat v běhu. Ke zpomalení zběsilého screwballového tempa dochází až v poslední třetině, která věnuje více prostoru soudní linii a profesorovi. Záběry jsou delší, střídání úhlů a délek záběrů méně časté, tedy v souladu s povahou řešených témat a člověka, který v životě potřebuje řád. Podobu Rozruchu ve městě v podstatě určuje povaha dvou potenciálních snoubenců hlavní hrdinky, jednoho rozvážného a jednoho spontánního. Těkání mezi dvěma žánry Stevensovi umožňuje konstantně nenaplňovat či obcházet naše očekávání, jelikož s jistotou nevíme, na jakém žánrovém teritoriu se film pohybuje. Výsledek připomíná dva filmy (sebe-shazující se a melodramaticky vážný) vklíněné do sebe. Pozoruhodné, ale zároveň rozpačité a v žádné žánrové poloze plně uspokojivé. 75% (16.01.2020)

Cary Grant byl skvělý herec a většina jeho filmů tomu také odpovídá. Málokdy vlezl do nějaké plytkosti. Svým charismatem a hereckým umem dokázal i průměrné snímky vytáhnout do lepšího průměru či lehkého nadprůměru. Rozruch ve městě je však sám o sobě nadprůměrným filmem a díky zmíněnému herci je pak ještě lepší. Zaujala mě jak ústřední myšlenka ohledně viny a trestu, resp. správnosti či nesprávnosti obvinění, kde je přítomen i starý známý "soudce lynč", tak si moji pozornost získaly i dílčí scény, kterým nechybí humor, napětí či romantika, jež je nevtíravá a decentní. (26.11.2017)

Hezká komedie s pěkným příběhem, která sice nepůsobí tak bláznivě jako třeba Bringing up the Baby nebo Arsenic, ale rozhodně se člověk nudit nebude. Herci jsou vynikající. Cary Grant v poměrně netypické úloze. Jean Arthurová je neodolatelná. Kvůli ní bych se taky oholil :-))) ... sakra, já se vlastně holím normálně. Takže kvůli ní bych si nechal narůst plnovous a pak se oholil :-) (28.11.2010)

Just great! Tohle je to správný - ani na okamžik zábava neklesá. Opravdu produkt zlatýho věku komedie a filmu, kdy člověka (tedy aspoň mě) baví úplně všechno. Zápletka srandovní, herci srandovní, dokonce i trochu filosofování se nám dostane. A k tomu nepopiratelná hvězdnost Granta, Arthurový a Colmana. (14.09.2015)