Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Kabaretní hvězda Lucky (Fred Astaire) se stane v den své svatby obětí nemístného žertu kolegů v divadle a raději odjíždí s přítelem do New Yorku, aby se vyhnul veřejné ostudě. Poté, co jeho vykutálený kamarád okrade neznámou dívku na ulici, pokouší se Lucky jeho chování napravit. Sleduje dívku až ke dveřím taneční školy, aby ji našel a omluvil se. Neváhá se kvůli tomu zapsat do kurzů tance. Krásná neznámá (Ginger Rogersová) však není žačkou, jak se domníval, ale velmi dovednou a trpělivou učitelkou tance. Nezbývá než předstírat, že naléhavě potřebuje doučování. Ve filmu Svět valčíků je třeba ocenit jeho gradující hudebně taneční výstavbu, kdy jednotlivá menší čísla jsou podřízena velkolepému finále, impozantnímu číslu Bojangles of Harlem, které svou stylizací připomíná broadwayské jevištní show. Režisérem snímku byl tentokráte George Stevens, se kterým o rok později natočil Astaire ještě snímek Nevěsta v rozpacích (1937). (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (49)

JimiH 

všechny recenze uživatele

Po řadě pokusů, jak nalézt ideální filmovou podobu muzikálu je Svět valčíků přímo vzorným prototypem, jak na to. Fred Astaire není jen skvělý tanečník a zpěvák, ale má perfektní komediální timing a ještě k tomu nezaměnitelný baby face. Ginger ho pak doplňuje svým charismatem, krásou a ladnými tanečními kroky. Dvojice přihrávačů je pak více než příjemným doplňkem. ()

aniiicka 

všechny recenze uživatele

Jsem velký fanoušek Freda Astaira a filmy s Ginger jsou klasika. Viděla jsem všechny a je těžké vybrat si nejoblíbenější, nejvíc se mi však asi líbil Swing Time George Stevense. Nádherné, nezapomenutelné písně jako The way you look tonight, Never gonna dance nebo A fine romance, humor a jedinečná taneční čísla, která mě v jejich filmech pokaždé baví a nepřestávám je obdivovat. Skvělá hollywoodská 30. léta! ()

Reklama

kaylin 

všechny recenze uživatele

"Svět valčíků" mě zaujal o něco více než "Páni v cylindrech", protože Fred a Ginger jsou zde mnohem zajímavějším párem a je mezi nimi skutečně cítit ta jejich chemie. Navíc jsou zde scény, které jsou opravdu neskutečné. Mám samozřejmě na mysli scény, které jsou spojené s tancováním. Některá ta čísla jsou prostě nezapomenutelná. ()

LeoH 

všechny recenze uživatele

V přímé konfrontaci s o tři roky staršími Zlatokopkami z roku 1933 to u mě Swing Time letos v Hradišti projel po všech stránkách – táákhle fousatej humor, herectví i chatrná zápletka slouží jen jako nezbytná výplň mezi staticky snímanými (protože prý „buď bude tančit kamera, nebo já“) Astairovými tanečními exhibicemi, které sice umí vzít dech, ale mistr se je ani neobtěžuje trochu vygradovat – největší šťávu a lehkost má hned první číslo. Diváci Stardance nechť si hvězdičku přidají. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Dosud jsem viděla Astaira pouze jako starého pána ve Skleněném pekle. Konečně jsem se dopracovala k filmu z doby jeho slávy. A jak tak koukám, již tehdy vypadal jetě. V banální romantické komedii jsem neočekávala žádné velké herecké výkony, takže jsem byla celkem příjemně překvapena civilním hraním zúčastněných. Výjimku tvoří Astair, který hrát neuměl, vynahrazuje to extrémním kroucením zadnicí, které by mu mohla závidět leckterá barová tanečnice. Celkem se divím, že se pohledná a při tanci ladná Rogersová zahazovala s nepohledným a při tanci velmi neladným Astairem, pravda Kellyho hvězda vyšla až o pár let později, ale to raději tančit sama, než s Astairem. Nerada bych však zapomněla na jedno pozitivum filmu, tím je taneční stínohra, to je velice povedená scéna. ()

Galerie (43)

Zajímavosti (10)

  • Astaire sa vo vystúpení Bojangles of Harlem chcel pokloniť významným afroamerickým tanečníkom, ktorí ho ovplyvnili počas jeho divadelnej kariéry v New Yorku. V scéne, v ktorej má čiernu tvár, chcel napodobiť Billa "Bojangles" Robinsona, najslávnejšieho tanečníka stepu vtedajšej doby. Bola to značne neobvyklá situácia, nakoľko Robinson hrával v muzikáloch tej doby pre konkurenčnú spoločnosť 20th Century Fox. (Biopler)
  • Ústredná dvojica tancuje v priestoroch, ktoré sú dekorované v štýle art deco, ktorý je typický pre muzikály tridsiatych rokov. (Biopler)
  • Náročné taneční číslo „Never Gonna Dance“ se točilo 47krát, než byl Fred Astaire spokojený. Ginger Rogers už tou dobou tančila s krvácejícími chodidly. (Cimr)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno