Nebe

Etzlerovo peklo o ohyzdném nakouknutí do politické, absolutní zvůle, kdy většina poslouchající nařízení vlády je nad jedincem, který má držet hubu a krok. Tábory k převýchově či znásilňování žen Ujgurské menšiny k systematické úpravě a nahrazení národa jedním povoleným rodem Čangů ke klidu vládnoucí elity. Dokument je provázen autorovým pohledem z několikaročního pobývání v Číně s tím, jak moc ho zajímala doslova nejpostiženější část obyvatel s nejrůznějším handicapem odkázané na věrné sestry, které se rozhodly vyměnit svůj život za jejich. PS: aktuálně si současny prezident zajistil vládnutí navždy, to svědčí jen o utahování šroubů do nebezpečných momentů ..85% (30.10.2022)

Většinou vyhledávám dokumenty za účelem rozšíření vlastního obzoru. Tenhle dokumentární film je jiný, nepředává kvanta informací, předává emoce a donutí k zamyšlení. Hltala jsem každý záběr a sledovala s úctou, zděšením a s vděčností za to, kde žiju. V prostředí prázdného sálu kina jsem měla pocit, jako by pan Etzler promlouval jen ke mě a o to to bylo silnější. Věřím, že snad každý má nějaké základní informace o Číně a dokáže si představit systém, který je tam nastavený. Dokument se obecné problematiky Číny dotýká jen letmo, což je za mě škoda, protože bych v tom kině klidně seděla o pár hodin dýl. Středobodem filmu je sirotčinec vedený ženami s velkým srdcem, které pro něj obětovaly celé své životy a tvoří s dětmi jednu velkou rodinu. Upřímně, tolik štěstí, jako bylo na tvářích obyvatel sirotčince jsem už dlouho neviděla. V kontrastu jsou pak ukázány záběry ze státních sirotčinců, kde děti ani slovo štěstí neznají. Nedokážu moc popsat, jak mě na konci zasáhla zpráva, že byl tento chudý a přesto štěstím a láskou oplývající sirotčinec vedený více jak 30 let zestátněn a jeho obyvatelé byli přerozděleni do oněch státních sirotčinců. Nechci si ani domýšlet, co se s nimi stalo. Bylo to silný kafe a jen kapka v moři všech hrůz, které se v téhle zvrácené zemi odehrávají. S informacemi, které Etzler o Číně určitě za ty roky života tam má, by mohl vydat desítky celovečerních dokumentů a rozhodně bych šla na každý z nich. (21.06.2021)

Dlouho očekávaná věc. Tak trochu osobní zpověď. Tak trochu náhled do komunistického dětského domova. Hodně zvláštní forma,  během které vás půlka filmu tak nějak nezajímá a ta druhá až moc. Pokaždé, co Etzler promluví, tak zájem silně stoupá. Hned jak se odmlčí, tak spíme. I když je zde stále zájem a poselství důležité, tak co si budeme. Pokud to sociální cítění máte troško ochromené, tak vás tyto pasáže moc neohromí a chcete více nahlédnout do Číny skrze hlas vypravěče. I tak  si moc není na co stěžovat. Dokument má samozřejmě hořkou tečku. Jak jinak na Čínu. (14.06.2021)

Silný a smutný dokument. Stinná stránka prosperující a jinak nádherné země Číny. Jenže každá civilizace a velmoc má bohužel svá negativa. V dokumentu mi především chybí odpověď, co s tím chcete dělat? Vyvolat nenávist vůči Číně je totiž chybou. A nechce tu lhostejnost v lidech spíš příroda, když Čína má 1,4 miliardy obyvatel, je pravděpodobné, že někdo trpí. Za ten projev lidskosti dokument oceňuji vysoko. (06.11.2022)

Tchien alebo Nebo je priezvisko všetkých opustených a postihnutých detí, o ktoré čínska spoločnosť nemá záujem. Politika jedného dieťaťa viedla až k tomu, že ak rodičia majú postihnuté dieťa, tak ho radšej zabijú, aby si mohli zaobstarať nové, zdravé dieťa. Neuveriteľné informácie, o ktorých sme tak akosi mohli tušiť. Na druhej strane je dokument znakom toho, že katolícka cirkev vôbec nie je len o nejakých starých degenerátoch a pedofiloch, ako to často podsúvajú médiá. Škandály sú, to áno a treba to trestať, ale je mnoho takých, ktorí svoj život zasvätili pomáhaniu biednym. Tak ako v Číne. Napriek tomu, že je to tam trestné. Malá škoda pre dokument je to, že je to väčšinou o jednom sirotinci a tých zaujímavých všeobecných informácií bolo menej. Pritom boli veľmi zaujímavé. Šokovali ma hlavne tie zábery, kde si bežní Číňania kľudne prejdú autom ženskú na ceste, alebo obídu detskú mŕtvolu a tvária sa, že nič nevidia. (15.11.2022)