Strakonický dudák

Strakonický dudák mi připomíná takovou lepší veselohru z 50. let. Už to nejsou ty černobílé veselohry s Vlastou Burianem, Adinou Mandlovou atd. A rozhodně to také není ten typický totalitní film, který se točil v 50. letech. Je to takový poklidný film, odkazující život na venkově 19. století. Všude samé stromy, louky, písničky, kroje a občas nějaká ta víla v lese. Navíc je to už barevný film, což v té době muselo být velkým plusem. Jenže je to také strašná nuda. Alespoň dnes ano. V době své premiéry to musel být pěkný film oproti tomu, co se tehdy točilo. Ačkoliv úzce to také s totalitní tématikou souvisí, a to konkrétně ono dobové vlastenectví, které se shodovalo s komunistickou nesympatií vůči západu. [2696. hodnocení, 64. komentář, 61%] (22.08.2019)

Nádherná je ta naše Česká zem a nabízí množství nepřeberné inspirace. Tyl to moc dobře věděl.Švanda dudák se rozhodne jít do světa vydělat peníze, aby se mohl oženit se svou milovanou. Scéna u šibenice mě děsí ještě dnes. Možná, že všechno kazí jedině fakt, že Tylovy nádherné hry patří k povinné školní četbě. (30.12.2008)

Tenhle film mě už mockrát dojal. Nyní jsem vůči němu v postoji chladném, ale má své kouzlo, a já doufám, že mě zase ještě okouzlí! Líbí se mi, že nám přibližuje dobu, kdy kouzla a čáry zásadním způsobem zasahovaly do života člověka. Taky se m,i líbí, že lesy byly plné víl a některé to s muži myslely i dobře. (11.09.2010)

Kdo by neznal Švandu dudáka a jeho cestovatelskou etudu. hrdina příběhu ´Strakonický dudák aneb hody divých žen´ od Josefa Kajetána Tyla. Divadelní hra na základě literární předlohy se hraje dodnes a jak známo, těsně před druhou světovou válkou byla také zfilmována pod názvem ´Švanda dudák´ (1937). V roce 1955 došlo, jak se dnes říká, na remake a tvůrci k dílu byli dokonce tak přívětiví, že dokonce použili barevný film. Po technické stránce je jinak takový, jaký byl v padesátých letech nejlépe možný. Karel Steklý snímek nejen režíroval, ale napsal si i scénář, ve kterém se držel předlohy, takže se v tomto směru do dneška jedná o nejvěrnější filmové zpracování. Na to, že jsou filmy pouze dva to zní divně, ale vzhledem k tomu, že si na novou verzi od té doby nikdo netroufl, je tomu prostě tak. Snímek ´Hvězda padá vzhůru´ (1974) do toho nelze počítat. Film je tady krásně lidově hudební, cestopisný a romantický. A co je nejdůležitější, myšlenkově vlastenecký. Zkrátka jak se říká: Všude dobře, doma nejlépe. Námět byl v pohádkách nesčíslněkrát použit, takže o tom, kterak jde mládenec do světa na zkušenou, aby otec jeho dívky svolil k sňatku, je provařený více, než je zdrávo. Film má své opodstatnění nejen co se týče literárního autora, ale i co se týče české klasické tvorby vůbec. Co si budeme povídat, něco takového se již léta letoucí netočí. Takže tu máme Švandu, jeho milovanou Dorotku a příběh, který ne a ne zestárnout. K tomu není víc co dodat. (22.11.2020)

Spory o dílo a jeho výklad zakladatele moderního českého divadla J. K. Tyla, našeho nejlidovějšího divadelního klasika, se vedou už drahnou řádku let — a neustaly ani po roce 1945, kdy se mohl zdát poměr soudobého kulturního života k Tylovi jasný. I po roce 1945 jsme ještě byli svědky nejednoho sporu o pojetí Tyla, zejména jeho nejproslulejší dramatické báchorky — „Strakonického dudáka" (k sporům přivedla zejména inscenace Národního divadla). „Buržoasní kritika," píše K. Stekly ve svém úvodu ke scénáři, „nejen nedocenila Tylovo literární dílo a významnou úlohu, kterou sehrála Tylova dramata v přípravě roku 1848, ona naopak podceňovala a zamlčovala v jeho tvorbě vše zdravé, bojovné i revoluční. Prostotu a ryzost citu, jímž jsou naplněny všechny Tylovy lidové postavy... hanlivě označovala jako „neuměleckou sentimentalitu." Teprve naše doba, zejména zásluhou nadšeného propagátora Tylova díla akademika Zdeňka Nejedlého, který postavil Tyla hned vedle Smetany a Němcové, přinesla možnost „očistit" velké Tylovo dílo od zkomolenin, jimiž ho chtěla pokroutit buržoasní kritika a od nánosů měšťáckých inscenací Tylových her v minulosti". Právě „Strakonický dudák" nejvíce doplácel na snahy našich divadelníků, kteří se snažili Tyla vykládat po svém, „zmodernisovat" jej. Režisér Karel Stekly, který je i autorem scénáře tohoto filmu, si nevybral úkol nijak snadný. Šlo o to, aby film podle nejznámější Tylovy hry se vyhnul všem povrchním, i když svůdným efektům, jaké právě tato hra filmaři nabízí, a aby prostě, lidsky srozumitelně tlumočil její jádro. Zdá se, že tomuto úkolu, totiž vyprávět filmem skutečného, nefalšovaného Tyla, nezůstal Steklý dlužen. Filmový přehled 45/1955 (30.04.2003)