Dobrý vojak Švejk
The Good Soldier Schweik
The Good Soldier Schweik
Režie:
Karel SteklýScénář:
Karel SteklýKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jan SeidelHrají:
Rudolf Hrušínský, Eva Svobodová, Josef Hlinomaz, František Filipovský, Miloš Kopecký, Svatopluk Beneš, Božena Havlíčková, Felix le Breux, Libuše Bokrová (více)Obsahy(1)
Nejznámější filmová adaptace satirického románu Jaroslava Haška v sobě spojuje nadčasový lidový humor a břitkou ironii, jež necílí zdaleka jen na nesmyslnost válečné mašinerie. Svérázného hrdinu, který se pro horlivé plnění příkazů nadřízených stává pohromou pro své okolí, ztvárnil ve filmu, vizuálně inspirovaném knižními ilustracemi Josefa Lady, nezapomenutelný Rudolf Hrušínský. (NFA)
(více)Videa (1)
Recenze (551)
Jak dalece může jakákoliv adaptace zkreslit a zdeformovat původní vyznění literárního textu, jak dovede posunout usazení charakteru hlavního hrdiny a postav, o tom nejlépe svědčí Dobrý voják Švejk Karla Steklého... Již Josef Lada svou vizualizací ilustracemi formoval a mírně transformoval charakterový typ Josefa Švejka. Rudolf Hrušínský (jistě v synchronizaci s Karlem Steklým a za asistence režimních ideových dohlížitelů) posunul zakotvení Švejka coby přesně nedefinovatelného a pregnantně nezařaditelného individua, lidského ducha, ať už ve své rafinovanosti či prostoduchosti, svobodného a až anarchisticky všehoschopného, jenž stojí proti vážnému majestátu aparátu a mašinérie instituce zvané válka, k Švejkovi bodře lidovému, s dobovým kolektivním rozměrem... Přitom literární předloha má úplně jinou kvalitativní úroveň - je až neskutečné, jak mimoděk tam Hašek spojil nespojitelné - humor s pacifismem a odporem k válce, alegorii s reálnými příběhy, vitalitu s absurditou a existenciální tíži doby, oslavu individua i sociální kritiku, vtip s vážnou a hlubokou výpovědí o jedné z nejstrašnějších etap lidských dějin, formální uvolněnost a zároveň dokonalost, vulgarismy i nádheru češtiny, naraci a realitu, úpadkový žánr pavlačových drbů a nejvyšší patra experimentální literatury... To vše ve Steklého filmové adaptaci sice také snad najdeme, ale vždy patřičně naředěné a rozmělněné, bez ostrých hran Haškova druhého plánu... (o velikosti Haškovy předlohy svědčí množství překladů i fenomén, který na základě této knihy vznikl, a koneckonců i fakt, že i těch filmových adaptací bylo více... ta Lamačova či loutková Jiřího Trnky ...a třeba Rakušané adaptovali Švejka také). Pravým kamenem úrazu v adaptování Haškova románu je jeho příznakový ,,narační tok", tedy Haškova cizelovaná a cílená metoda tvorby, stejně jako to dělal později Bohumil Hrabal a třeba také Jakub Deml ve svých denících a knihách... Je to jakési asociativní volné plynutí, analogie automatického textu surrealistů, jen s tou vědomou, racionální regulací... (že vznikl či odrážel ducha hospodských řečí je spíše mýtus). Hrušínskému se volné, asociativní řazení jednotlivých témat, postav a příběhů v řeči hlavního hrdiny podařilo ,,uhrát" a Švejkův typický řečový proud volně odráží ducha knihy. Za povšimnutí stojí také nově se objevující humanistický rozměr hlavního hrdiny... Jakožto v režimní a režimem jednoznačně protěžované filmové produkci měl režisér k dispozici kompletní dobovou hereckou špičku, neomezený výběr exteriérů i interiérů a finančních prostředků, vznikl tedy velkofilm, jenž v dnešních časech nemá v našem prostředí obdoby... a povedl se. Jako jeden z mála snímků 50. let není zatížen primárním cejchem doby a ideologickou vyčpělostí. Už jen za to si zaslouží vysoké ohodnocení... Zkrátka Dobrý voják Švejk - vynikající a nestárnoucí komedie patřící do zlatého fondu československého filmu... (v kostce to samé platí i o pokračování Poslušně hlásím natočeném o rok později) ()
Ruda Hrušínský je opravdová kapacita a jeden z nejlepších komediálních herců vůbec. Touto komedií jsem dlouho opovrhoval, ale byla to velká chyba. Bavil jsem se slušně, ale asi to není úplně to pravé ořechové, co si od komedie slibuju. Ale jinak je tento film podle knižní předlohy zaručeně jednou z nejlepších českých komedií. 80% ()
Nejlepší český film o tom se s nikým nebudu hádat. Švejka jsem vždycky miloval a budu. Knihu jsem hltal už jako 12ti letý klučina a film se mi líbil stejně moc. Je tu skvěle vyzdvyžená česká povaha a národní přilnavost ke Slovanům ( Červený šátečku kolem se toč, my jdeme na Rusa nevíme proč), jenomže nám Rus ukázal jakej je to spojenec a kamarád viďte? Švejk se dá brát dvojím způsobem: buďto za blba a nebo za velmi vychytralého člověka, já ho vždycky bral za toho vychytralého. Občas vyvedl pěknou pakárnu, třeba jak v hospodě řekl, že mouchy posraly císaře pána a skončil za to na den v base, pak následovala léčebná kůra u doktora Grusteina a pravda o Švejkově hraběcím původu (kterak pravil, že paní hraběnka ráčí býti jeho matkou, která ho v outlém věku pohodila a ted se k němu ráčila vrátit). Švejk se nakonec stal pucflekem u faráře Katze, ten ho propil v kartách a tak se nebohý Švejk ocitl u poručíka Lukáše a tam to právě začíná býti nejzajímavějším. Mohl bych vám toho říci ještě spoustu, ale nebudu si hrát na spoilera. film všem doporučuji. ()
Přiznám se, že jsem Švejka nikdy neviděl vcelku a některé scény mi dosud unikají (vyšetřování v blázinci, třeba). Rozhodně se nedá říct, že bych se u téhle veselohry válel smíchem po zemi, spíš se jen tak usmívám. Miloš Kopecký jako feldkurát Katz nemá chybu a lepšího Švejka než Rudolfa Hrušínského byste nenašli. "Na Bělehrad!" (362.) ()
Galerie (23)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (21)
- Celá řada herců si zahrála v obou snímcích o Švejkovi, i když v jiných úlohách. František Filipovský ztělesnil tajného komisaře Bretschneidera a následně se v Poslušně hlásím objevil jako důstojník a profesor češtiny, jehož Švejk (Rudolf Hrušínský) najde v „hampejzu“. Josef Hlinomaz se objevil v roli hostinského Vacka a v následném pokračování coby drogista a důstojník Vaněk. Kromě již zmíněných jde také například o Fandu Mrázka (harmonikář / závodčí), Jana Skopečka (úřední lékař / eskorta na nádraží v Táboře), Miloše Nedbala (věřitel / generálmajor) a další... (vyfuk)
- Když se Švejk (Rudolf Hrušínský) vrátí od výslechu do vězení, oznámí ostatním, že se právě přiznal k zabití arcivévody. Na toto oznámení reaguje jeden z přítomných slovy: "Dobro došli," což v překladu z chorvatštiny znamená "vítejte". (Chufu)
- Točilo se v Praze na náměstí Kinských, Loretě, Rudolfinu, Uhelném, Havelském a Ovocném trhu, v ulicích Rybná, Maislova a Všehrdova. (M.B)
Román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války byl přeložen zhruba do třiceti jazyků, ale v době, kdy psal Hašek první dva díly, byl ve světě neznámým spisovatelem. Domácí kritika byla k Haškovi nesmlouvavě tvrdá a teprve zahraniční zájem o román a množství překladů, které záhy následovaly, alespoň částečně rehabilitují Haškovo jméno v literárních kruzích. Na počátku dvacátých let se pak román stal podkladem pro čtyři němé filmy, v nichž hlavní postavu ztvárnil Karel Noll, a které údajně s nadšením přijal i sám Hašek. Koncem tohoto desetiletí se o jeho ztvárnění pokusil ještě Matin Frič, který pojal celý film jako pásmo kabaretních výstupů a písniček. Představitelem hlavního hrdiny se stal Saša Rašilov. V padesátých letech vznikl v dílně Jiřího Trnky loutkový film, jehož vypravěčem se stal Jan Werich. Posledním filmovým zpracováním je Dobrý voják Švejk, natočený roku 1956. Zpracování první části Švejkových osudů se velmi důsledně drží své románové předlohy. Autoři sice vynechali mnoho historek, které hlavní hrdina vždy přidával k lepšímu, ale to je z hlediska jejich délky a množství pochopitelné. Z časových důvodů jsou také pozměněny osudy některých postav. Civilní strážník Bretschneider, usilující o Švejkovo uvěznění, byl podle knihy sežrán psy, které si od něj za tímto účelem kupoval. Filmaři však tohoto udavače potrestali pouze hlávkou salátu a několika vejci, která mu přistála na hlavě při další z jeho provokací. Jediným větším zásahem do dějové kostry prvního dílu bylo vypuštění dvou kapitol vyprávějících o Katzově službě církvi. Polní kurát v nich za pomoci svého povedeného sluhy napravuje omyly, jichž se dopustil, když v nouzi sháněl peníze na láhev opojného moku. Ačkoliv tyto příhody dokonale vykreslují knězovu bohémskou povahu, myslím, že jejich opomenutí ve scénáři nějak neuškodilo dojmu, který svým pojetím svérázného faráře zanechal Miloš Kopecký. Filmové zpracování také nedovedlo některé scény k úplnému konci. Nebyla tím sice narušena návaznost jednotlivých příběhů, ale některé z nich tím opět ztratily poentu. Stěžejní podíl na diváckém úspěchu filmu, překlenující již více jak půlstoletí, patří bezpochyby hereckým představitelům. Režisér Karel Steklý vybral pro své dílo opravdu hvězdné obsazení. Vedle nezapomenutelného Rudolfa Hrušínského v titulní roli věčně se usmívajícího Švejka, lékařskou komisí oficiálně uznaného za notorického blba, obsadil do role feldkuráta Katze Miloše Kopeckého, nadporučíka Lukáše ztvárnil Svatopluk Beneš, hostinského Palivce Josef Hlinomaz. Ve vedlejších rolích se prostřídala nastupující generace mladých jako byl Jiří Lír, Josef Kemr, Vlastimil Brodský, Stella Zázvorková, Martin Růžek a řada dalších. Obligátní a přirozeně plynulé srovnávání předlohy vs. filmu by nemělo bránit objektivnímu hodnocení obou variant v návaznosti na jejich specifická kritéria. Literární zpracování obsahovalo zcela jistě větší množství Švejkových komických osudů, naproti tomu románoví hrdinové mohli těžko zanechat takový dojem jako výkony jednotlivých herců. Grimasy Rudolfa Hrušínského či opilecké výstřelky Katze, ztvárněné vynikajícím Milošem Kopeckým, bychom v knize jen těžko hledali. Podle mého názoru je zatím poslední české filmové zpracování Osudů důstojnou parafrází Haškova světoznámého díla. Je však škoda, že autoři nezpracovali Švejkovy zážitky z fronty do dalšího, třetího filmu. () (méně) (více)