Dobrý voják Švejk

Tak tento film je skoro tak dobrý jako kniha Jaroslava Haška. A hlavní zásluhu na tom nemá nikdo jiný, než Rudolf Hrušínský v titulní roli. Popisování toho, jak je v téhle roli úžasný, by bylo jen nošením dříví do lesa. Ale musím zmínit i excelentního Miloše Kopeckého, jenž v roli věčně namazaného feldkuráta předvádí rovněž výkon, hodný ocenění. (31.07.2002)

Knížky i filmy zbožňoval můj dědeček a já jsem jeho lásku ke Švejkovi nikdy nesdílela. Haškovo dílo jsem nebyla schopná k maturitě přelouskat a raději jsem ho nahradila jinou literaturou. Jeho nejslavnější filmové adaptaci jsem ale nakonec dala šanci, z první poloviny jsem si množství scén vybavila a slušně jsem se zasmála. (23.12.2019)

Zdaleka ne to nejlepší, co československá kinematografie může nabídnout. K tomu nevím, do jaké míry je to povedená adaptace knihy. Můžu ale potvrdit, že i přes půl století později je to velice povedená komedie. Některé vtipy dokonalé nebyly, ale většina z nich se skvěle trefovala do absurdity společenských systémů. Skvělá kombinace naprosto nezničitelně dobromyslného Švejka a jeho cesty od vtipné figurky k druhé. Nejvíc u mě vedou scény v hospodě. Jsem ale na vážkách jestli Švejkova blbost ukazuje pravé, zářící světlo každého koho potká nebo jestli přístup lidí ke Švejkovi v něm ukazuje dalo by se říci světový rekord v blbosti. Blbost neblbost - tenhle film určitě blbost není. (07.05.2014)

Na prvním dílu Haškova Švejka je znát, že vycházel epizodně v novinách. Tudíž je to, spíš než ucelený příběh, souhrn zábavných anekdot, které na sebe navazují. Pro knihu je to plus, protože čtení jednotlivých kapitol není zdlouhavé a nenudí. Film ale potřebuje trochu ucelenosti a Steklého Švejk je své předloze tak věrný, až mu právě ona ucelenost trochu chybí. Ale zábava to je i tak velmi dobrá, to ne že ne. (20.04.2013)

Jak dalece může jakákoliv adaptace zkreslit a zdeformovat původní vyznění literárního textu, jak dovede posunout usazení charakteru hlavního hrdiny a postav, o tom nejlépe svědčí Dobrý voják Švejk Karla Steklého... Již Josef Lada svou vizualizací ilustracemi formoval a mírně transformoval charakterový typ Josefa Švejka. Rudolf Hrušínský (jistě v synchronizaci s Karlem Steklým a za asistence režimních ideových dohlížitelů) posunul zakotvení Švejka coby přesně nedefinovatelného a pregnantně nezařaditelného individua, lidského ducha, ať už ve své rafinovanosti či prostoduchosti, svobodného a až anarchisticky všehoschopného, jenž stojí proti vážnému majestátu aparátu a mašinérie instituce zvané válka, k Švejkovi bodře lidovému, s dobovým kolektivním rozměrem... Přitom literární předloha má úplně jinou kvalitativní úroveň - je až neskutečné, jak mimoděk tam Hašek spojil nespojitelné - humor s pacifismem a odporem k válce, alegorii s reálnými příběhy, vitalitu s absurditou a existenciální tíži doby, oslavu individua i sociální kritiku, vtip s vážnou a hlubokou výpovědí o jedné z nejstrašnějších etap lidských dějin, formální uvolněnost a zároveň dokonalost, vulgarismy i nádheru češtiny, naraci a realitu, úpadkový žánr pavlačových drbů a nejvyšší patra experimentální literatury... To vše ve Steklého filmové adaptaci sice také snad najdeme, ale vždy patřičně naředěné a rozmělněné, bez ostrých hran Haškova druhého plánu... (o velikosti Haškovy předlohy svědčí množství překladů i fenomén, který na základě této knihy vznikl, a koneckonců i fakt, že i těch filmových adaptací bylo více... ta Lamačova či loutková Jiřího Trnky ...a třeba Rakušané adaptovali Švejka také). Pravým kamenem úrazu v adaptování Haškova románu je jeho příznakový ,,narační tok", tedy Haškova cizelovaná a cílená metoda tvorby, stejně jako to dělal později Bohumil Hrabal a třeba také Jakub Deml ve svých denících a knihách... Je to jakési asociativní volné plynutí, analogie automatického textu surrealistů, jen s tou vědomou, racionální regulací... (že vznikl či odrážel ducha hospodských řečí je spíše mýtus). Hrušínskému se volné, asociativní řazení jednotlivých témat, postav a příběhů v řeči hlavního hrdiny podařilo ,,uhrát" a Švejkův typický řečový proud volně odráží ducha knihy. Za povšimnutí stojí také nově se objevující humanistický rozměr hlavního hrdiny... Jakožto v režimní a režimem jednoznačně protěžované filmové produkci měl režisér k dispozici kompletní dobovou hereckou špičku, neomezený výběr exteriérů i interiérů a finančních prostředků, vznikl tedy velkofilm, jenž v dnešních časech nemá v našem prostředí obdoby... a povedl se. Jako jeden z mála snímků 50. let není zatížen primárním cejchem doby a ideologickou vyčpělostí. Už jen za to si zaslouží vysoké ohodnocení... Zkrátka Dobrý voják Švejk - vynikající a nestárnoucí komedie patřící do zlatého fondu československého filmu... (v kostce to samé platí i o pokračování Poslušně hlásím natočeném o rok později) (01.12.2007)