Díky za každé nové ráno

„Honza mě opravdu nemiloval. Byla jsem přesvědčená, že je to proto, že jsem jediná z celé třídy neměla prošívanou bundu.“ A bez „cool“ prošívané bundy to prostě nejde…Je mi záhadou, že mně film tak dlouho unikal. Napraveno. Je to kovaná hořká tragikomedie, která má řadu zábavných, stejně jako smutných scén, navrch i docela zvláštní, poetickou atmosféru (skvěle propojenou s hudbou), škoda však, že jen místy. Jinak je to hodně o hercích a postavách. Zdaleka největší hvězdou je Franciszek Pieczka, jehož naturel a vůbec ztvárnění tvrdohlavého, dominantního muže („Řek sem mat, tak je to mat!“) vyniká v každé scéně. Ale bavilo mě i „trdlo“ Ivany Chýlkové (nejvíc jsem se zasmál u jejího „krasobruslení“), stejně jako řada dalších méně či více trhlých postaviček. O to víc zamrzí, že filmu postupně ztrácí tempo. Závěrečné „uzavření kruhu“ se mi ovšem líbilo, celkově dám slušné 4*. „Ale já potřebuju sanitku!“ - „Pořád taky volali sanitku, ale vůbec nepřijela. A tak mladá Popenková rodila doma.“ - „Ježišmarja!“ - „Ale to dítě to myslím přežilo…“ (26.04.2020)

Stejně jako si česká společnost musela jaksi "zvykat" na Halinu, zvykl jsem si i já na tento snímek. Má zvláštní poetiku a není myslím jen tak pro někoho. Životné herecké výkony všemu jen dodávají. Nezapomenutelný je Franciszek Pieczka v roli toce a také Milan Šteindler jako "fízl." HANKA BYLA KRÁÁÁVA!!! (15.04.2004)

Hrdinové hořké komedie Milana Šteindlera ironicky děkují za každý rozbřesk v socialistickém státě a kritika děkuje režisérovi, že po revoluci vznikl jeden z těch koukatelných filmů. Výjimečnost v něm opravdu nespatřuji. Problém je už v tom, že film je zahlcen celou řadou postav, které s klidem šlo vypustit, a jelikož k proškrtání nedošlo, tak kolem opravdu početného příbuzenstva hlavní hrdinky panoval opravdu více než solidní zmatek a orientovat se v nich dalo pořádnou fušku. S vtipnými pasážemi bych to neviděl také tak proklatě vtipně. Film držel "hostující" Francizsek Pieczka, jehož nervozní a démonicky vzteklý otec, byla figura opravdu nepřehlédnutelná a mistrně odvedená. Ostatní herci jako by kolem něj a v závěsu.Vybavím si Chýlkovou, Etzlera, Hanáka a především zajímavou rusovlásku Dagmar Edwards. Tihle jmenovaní odvedli své role pěkně a zapamatovatelně. Dohánět absurditu vtipným příjmením hlavní hrdinky "Hakunděková" se paní scénáristko Pawlowská nedělá. A bohužel, ta absurdita se pak do filmu tlačila a s přetopenou minutáží stále víc rostla a ukrajovala si značnou porci pro sebe. Občas to bylo dobré, ale měl jsem pocit, že režisér měl dojem, že bez ní vtipu nedosáhne. Dějový rytmus vázl. Epizodní střídání scén je u Šteindlera v kurzu a film díky nim nabral po čase monotonní koloběh, kdy se střídaly scény rozčíleného otce do běla a trampoty slečny Hakunděkové s pravidelnými návštěvami nálevny, kde se po "sklepácku" glosovalo. Jen s podivem, že se toho neúčastnila představitelka této netradiční herecké formy Eva Holubová, která takto byla přítomna ve Šteindlerově vyváženějším debutu "Vrat se do hrobu" rovněž z pera paní Pawlowské, a podle mě s vtipnějším inkoustem. Film bych celkově zkrátil. A ten konec to bylo co?! Ten se tedy opravdu nepovedl. Výsledkem je vtipně i nevtipně poskládaný film, který zajímavě ironizuje, ale do vyzrálého díla mu něco zásadního chybí. Zřejmě se to "Něco" ztratilo v kotli mnoha postav a dějových represálií, které se střídaly tak horečně, až to bylo na škodu. Po čase vidět neškodí, ale vracet se k tomu opakovaně, mně nepřijde dvakrát zajímavé. Mé hodnocení: 60% (14.04.2014)

Česká soda není šampaňské, ale voda s bublinkami, Chylková není 14-letá holka, ale 31-letá žena převlečená za holku, Milan Šteindler není režisér, ale director cirkusu a tahle šaškařice není film, ale klauniáda. ___ Vypnuto po 15 minutách v rámci zachování vlastních nervů a těžce vypěstovaného hipsterského vkusu. (11.11.2011)

Tradiční "vtipný" výprodej života bulvární celebrity a mizerné scénáristky, která si tímto postavila "pomník". To kdyby každý dostal peníze, kameru a hrstku herců, tak by většina filmů vypadala takhle. Tragika není české kotlině vlastní a tak se většinou díváme na svůj život shovívavě s nadhledem - falešná česká laskavost. Hlavně když nás výborně vyživuje bulvár. Proč zrovna český divák musí být zásobován intimními podrobnostmi z rodinného života Haliny? Co je na tom tak extra? (04.10.2008)