Apollo 10 1/2: Dítě kosmického věku

Množstvo odkazov na seriály a filmy svojej doby potešia každého fanúšika, avšak po čase som začal mať dojem, že je toho až príliš a to na úkor príbehu. V druhej polovici sa ale Linklater "spamätal" a ponúkol presne to, čo sľúbil na začiatku, totiž cestu na Mesiac. Ak by sme tu mali tieto dva prístupy rozdelené do dvoch filmov, Apollo 10 1/2 by pôsobilo celistvejšie a logickejšie. Avšak aj napriek upozorneniu na túto skutočnosť film relatívne slušne funguje a pokiaľ vám hovoria niečo pojmy Destination Moon alebo Twilight Zone, či napríklad aj Bonanza, nemáte čo riešiť. 70% (24.02.2023)

Tyhle nostalgické filmy mi začínají připadat jako velké klišé, protože jednak jich je v poslední době hodně a taky jsou si podobné jak vejce vejci. Ať už šedesátky, sedmdesátky, osmdesátky nebo devadesátky, vždycky autoři vzpomínají na svoje dětství, vždycky to mají plné odkazů na tehdejší kultovní díla, u kterých nutně musí i ostatní, kteří v té době žili, stejně nostalgicky vzpomínat, vždycky je ta doba prezentována jako bezstarostná a nejlepší na světě, skoro vždycky to je jen sled scén či slepenec vykradených zápletek z jiných filmů a seriálů (což platí hlavně o Stranger Things)... Opravdu málokterý takový současný film se to snaží využít v něco víc a ačkoli jsem u Linklatera doufal, že Apollo 10 1/2 bude jeden z těch výjimečných případů, tak jsem se bohužel mýlil a dostal jsem obyčejný nostalgický film splňující do puntíku vše výše vypsané. Což o to, dětství to mohlo být hezké a doba příjemná (když teda byl člověk dítě), ale na mě se to nijak zvlášť nepřeneslo a přišlo mi to víceméně průměrné, až na pár scén. Kdyby aspoň ta fiktivní cesta na Měsíc byla víc zapojena do celkového kontextu a nepůsobila jako nějaký jiný příběh, asi bych byl značně spokojenější, protože o cestě na Měsíc jsem snil jako děcko taky a kdybych čirou náhodou měl možnost letět do vesmíru, hned bych ji využil i teď. Jenže takhle to ze svojí největší možné přednosti kvůli nepropracovanosti udělalo tu nejnudnější a nejmíň zajímavou část. Škoda. 3* (01.05.2022)

Příjemné animované vzpomínání na americké předměstí Hustonu v době vesmírného závodu, které je obohaceno klukovskou představivostí, jež se propsala do jeho vyprávění jako dospělého. Apollo 10 1/2 v tomto ohledu nepřekvapí, nezklame a nenadchne. Ikdyž jsem se první půlku dobře bavil, časem to přejde do stereotypnosti, která nic nenabízí, krom tohoto vyprávění. Asi jsem v menšině, ale Linklater mě prostě jeho sentimentalitou nebaví. Cítil jsem to u Chlapectví a cítím to tady. Prostě je to fajn nápad, ale ve výsledku až moc prázdný produkt. K tomu nejsem vyloženě fanda této animace, která je sice líbivá, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tento hybrid mezi hraným a animovaným filmem je tak trochu k hovnu. Protože to eliminuje nejzajímavější prvky animace i kamery. 5/10 (07.01.2023)

[VIDĚNO 3.4] ________ Richard Linklater je prostě někde jinde, protože jeho nejnovější autorský příspěvek je takový tvůrčí fuck-off, ve kterým si dělá co chce, a je mu vcelku jedno, co si i tom myslí ostatní. 'Apollo 10½' je velice rozmanitá a částečně autobiografická retrospektivní mozaika vyprávěná jako jeden dlouhý a nekončící monolog prostřednictvím hlasu Jacka Blacka, která má v podstatě dvě narativní roviny: 1) nostalgické feel-good vzpomínání na dětství, ideály a každodennost na pozadí bezstarostného popkulturního víru konce 60. let. 2) milostný dopis éře plné kosmického optimismu, kterou lze chápat jako společenskou výpověď o významu přistání na Měsíci.... To vše pojaté skrze fascinující rotoskopickou animaci na pomyslném pozadí velké oslavy dětské imaginace, představivosti a dobývání vesmíru. A upřímně by mi vůbec nevadilo, kdyby byl celý film stylizován v duchu oné první poloviny, tedy výhradně jako mozaikovitá reminiscence/memoár kde absentuje jakýkoliv příběh, protože ten entuziasmus s jakým Linklater opěvuje nuance dětský naivity a nostalgicky přikrášlenýho revizionismu - neboli malých dějin na pozadí velkých dějin - se jen tak nevidí. Okouzlující zážitek. (11.04.2022)

Apollo spája kľúčové linklaterovské esencie: atmosféru doby, nostalgiu, autenticky prerozprávané pocity/spomienky hl. hrdinu, pričom bonusom je tu podmanivá rotoskopická animácia, ktorá podčiarkuje detskú fantáziu a zanecháva punc originality. Linklater nás po strednej a vysokej škole vzal aj do dekády svojho (astro)detstva a ja som spokojný! (Akurát toho voice-overu mohlo byť v prvej, kúsok rozťahanej polovici menej.) (01.04.2022)