Apollo 10 1/2: Dítě kosmického věku

Sympatický, oddychový film s nenáročným dejom a menej tradičnou animáciou. Keď ho rozdelíme na dve polovice, v prvej tu máme dokumentárne predstavenie života 60. rokov v Amerike. Všetko pohľadom detí a s nonstop prítomným rozprávačom. Polovica druhá už je viac filmová a funguje ako metafora na detskú predstavivosť a pohľad na prelomovú udalosť akou pristátie na mesiaci bolo. Sledovanie som si užil, je to nápadité, s autentickým nádychom doby a ajkeď príbeh nemá žiadne zvraty a ani postavy čo by ste si pamätali po mene, tak som sa príjemne viezol na retro vlne. A musím povedať že mi to stačilo. (20.04.2022)

Osobně jsem se ještě nesetkal s filmem od Richarda Linklatera, který by byl vysloveně špatný nebo bez nápadu. Nápad je vlastně i to, co jeho filmy tak povyšuje. A stejně tak si za svůj nápad zaslouží pozornost i tento animovaný kousek. Už jenom to, že je animovaný mluví originalitou samo za sebe. Animace je navíc překrásná. Stejně tak úžasný je ale i námět. Richard Linklater tu autobiograficky vypráví příběh svého dětství na konci 60. let v oblasti Houstonu. Příběh o tom, jak jeho dětství neskutečně ovlivnila NASA, JFK a jejich nadšení dobít Měsíc. Tehdejší děti měli skvělé hrdiny na rozdíl od dětí dnešních, jejichž hrdinové jsou nejen za hranicí vkusu, ale i lidské snesitelnosti. Richard ale své vyprávění pojal tak jako hezky, po vzoru českého Vyprávěj. Sype tu jednu informaci za druhou a ukazuje, jaké krásné dětství tehdejší děti v Americe měla. Na to byla opravdu radost koukat a kdyby to udržel do konce, asi bych zvolil i pětihvězdičkový příděl. Aby ale filmu i něco navíc přidal, narouboval na svoje vyprávění i příběh jeho alter-ega, které se vypravilo vesmírnou lodí na Měsíc. Taková asi představa každého kluka v té době. To se pak trošku násilně prolíná s tím vyprávěním o dané době a úplně mi to pospolu nesedí. To samotné vyprávění bylo lepší a vůbec bych se nedivil, kdyby jednou v budoucnu odkazovalo na tehdejší dobu jak dnešní filmy pro pamětníky. (04.04.2022)

Dva samostatně stojící "projekty" násilně přes koleno naroubované do jednoho rotoskopického celovečeráku rozděleného kvůli tomu na dvě poloviny. Jedno je echt mrtě zevrubné nostalgicky-autobiografické povídání (jde o nonstop monolog) o tom, jaké bylo vyrůstání na předměstí Houstonu poblíž NASA v pozdních šedesátkách; doba, rodina, sousedé, výrobky, seriály, jídlo, hudba, Vietnam... A to desítky a desítky minut během nich neběží děj, nerozvíjejí se témata, postavy a nejde o nic jiného než představit okolnosti. Je to autorova podcastová stať "à la seriál Báječná léta" s nadbytečným, byť stylovým, obrazem. Poté je tu však i Linklaterovo chlapecké alter ego s bujnou představivostí, které během letu Apolla 11 popustí uzdu fantazii "co kdyby se lunární modul omylem naprojektoval a vyrobil o něco menší, že zachránit NASU před mezinárodním faux pas můžu jedině já při letu do vesmíru pro přípravu půdy pro Apollo 11". Každá z těch částí je sama za sebe vydařená, ale náladou, žánrem i "vo co gou" působí spíše jako dvě povídky; jedna "Jak se žilo" a druhá "Jak (ne)funguje dětská paměť". Výtečné, ale nesoudržné. (01.04.2022)

Ukázalo sa, že tento film nie je ani tak o vesmíre, ako skôr o cestovaní v čase, alebo presnejšie, o prenesení diváka späť do detstva. Je to štýlová meditácia o detstve, ktorá sa nebojí divákovi dopriať všetku sentimentalitu, ktorá k tomu patrí. Režisér Linklater nám stále presne pripomína, prečo je detstvo jedinečne špeciálna vec. 8,5/10 (14.04.2022)

Linklaterovo vysoce autorské vzpomínání na dětství promíchané s vysněnou cestou na Měsíc. Šedesátá létá v Hustonu, poblíž vzniku jednoho z nejdůležitějších počinů lidstva, byla podle všeho skvělé místo k žití. Tlachání, hry a sny o úžasné budoucnosti. Válka jako kulisa v televizi. Vizuální stránka z celého projektu dělá fantastickou podívanou, ve které jsou překreslovány nejen kusy skutečnosti, jako byly dobové zábavní parky, ale i fragmenty 2001: Vesmírná Odyssey a dalších zásadních kulturních počinů. Test Apolla 10 1/2 je milé naivní a zábavný i když bez větší katarze... dělá z přistání docela brnkačku. Především je to výpověď o době, která budila naději. (02.04.2022)