A.I. Umělá inteligence

Velmi zajímavý svět budoucnosti se mi zalíbil a stejně tak myšlenka rozličných robotů. Nad všechny zde čněl výborný Olsen a jeho velmi uvěřitelné herectví. Na druhou stranu, další postavy s výjimkou Lawa (zprvu stylového, později spíš až moc umělého, plnícího pouze svoji úlohu v ději) mě vůbec nezaujaly, lidské barbarství v podobě likvidování robotů mi přišlo až moc vykonstruované, fungování Davidova těla mírně zmatené (pominu emoce; jak to, že mu voda v obvodech nenadělala podobou paseku jako špenát?). A přestože kritická myšlenka „roboti se chovají více humánně než lidé a obráceně“ je pěkná, stejně tak Davidova nezdolná touha být normálním chlapcem (čekání na zázrak), zhruba od jeho zachycení sítí ve vodě mě příběh nějak přestal dál zajímat, a já už jenom téměř apaticky čekal na nekonečné přívaly sentimentu a dojímání; a ty se také dostavily, i když pravda v ne tak drastické míře, ale přesto se zařadím mezi tu „co kdyby“ skupinu uvažující nad (vydařenější?) podobou filmu v případném Kubrickově režijním zpracování, celkově tedy průměr. (04.04.2013)

Velmi mile mě překvapilo, že Spielberg umí být i opravdu osobní. Sice i teď si to u mě kazí tím neustálím velikášstvím, ale nyní mi to vadí asi nejmíň z jeho dramatických filmů. Měl jsem pocit, že si konečně uvědomoval, že velkolepý a lidský nemůže být příběh najednou. Bohužel neodolal tomu úplně. Kéž by to natočil Kubrick... (04.09.2008)

Ambiciózní látka, lehce rozpačité zpracování. Kluka mají v kómatu, rodince je tak nabídnuto být prvními, kteří do své péče přiberou robotické dítě. Hoch je jak ze škatulky, naprogramovaná láska je ale pořád jen o jedničkách a nulách. Úvod, ač lehce monotónní, mě zajímal. Než se umělý syn vydává na nebezpečnou pouť světem a potkává sexuálního robota Judea Lawa, moc mě Spielberg se svým týmem bavil. Pak i jeho jarmareční heavymetalový blázinec v podobě roboshow se musí líbit. Poslední desítky minut snímku, který ke svému vzniku urazil sakra dlouhou cestu, už ovšem tolik nelákají. Právě Spielbergovo odbočování na vedlejší, pohádkové, méně atraktivní cestičky mrzí. Bije se tu totiž pesimista Stanley Kubrick (který vysněný projekt chtěl roky natočit) a stále tak trochu optimista Steven, který kdykoliv jde o děti, tak měkne. Jednoduše by na to šel Kubrick temněji. Roboshow je fajn, ale zasloužila si být prostě nemilosrdnější. Poslední třetina neměla být tolik snová a filosofická. Přál bych si holt verzi 18+, dravou, bizarní a temnou. Tady pořád myslíme na to, že v kinosále můžou být i děti. Technicky je to samozřejmě velmi dobré, herecky to platí v bleděmodrém. Je to osobité, ale zasloužilo si to temnější zpracování. Silné tři hvězdy. (31.01.2016)

Tento film se skutečně jakoby rozpadá na několik částí. Nejvíce se mi přitom líbila ta část první, kdy je malý David ve své rodině. Tato část končí scénou v lese, která měla velice silný emocionální náboj a pokud vás tohle nedojme, tak už nic. Pak ale přichází Davidovo putování za modrou vílou a film začíná trochu váznout. Závěr mi na rozdíl od mnohých nepřišel hloupý – Spielberg to udělal poněkud uslzený, ale já mu na to přistoupil. Vadil mi tam ovšem hlas vypravěče. Jinak k diskusi na téma, zda by to udělal Kubrick lépe, musím říct, že Kubricka považuji za přeceňovaného a většina jeho filmů mi přišla nudná (např. Osvícení, Barry Lyndon) – kdyby to natočil on, tak na to ani nejdu. Zato Spielberg je filmový král a pokud řekneme, že toto je v jeho filmografii spíše slabší film, tak jde pořád o docela slušnou podívanou. Velkou zásluhu na tom má skvělá hudba Johna Williamse a především fantastický výkon malého Haleyho – jeho obličej ve scéně, kdy mu matka říká heslo, nebo právě již zmíněná scéna z lesa – to byl výkon skutečně úctyhodný bez ohledu na věk herce. (26.01.2004)

Působivý příběh dětského robota v nehostiném futuristickém světě se zdá být ihned na první pohled, ale je zřejmé, že se zde střetávají dva určité faktory. Původně si námět na zpracování připravil Stanley Kubrick, čekal na vhodný čas, kdy se zdigitalizování dostane na vrchol a než se tomu tak stalo, odešel. A tak mu spolupracovník Steven Spielberg, který na tom příběhu spolupracoval, pomohl a později ho i jemu věnoval. V A. I. je jasně vidět, že se Kubrick snaží o zásadní pointu, která má šokovat, tak jak to známe i z jiných filmů. Spielberg z nesnesitelného světa udělal tak akorát místo, které pro roboty není, ale i tak je možnost, že je dokáží milovat, respektive je to takové rodinnější než by se zdálo. No a přes řadu velice slušných herců, kterým pro mě vévodil Jude Law, měnící se z Drákuly okamžitě na Davida Bowie, hrál nejlíp a malému hrdinovi s radostí pomohl. Není to sice film pro každý den, závěrečná pointa je značně zdlouhavá, ale povedená no a jestli by měl Kubrick radost? To je otázka na dlouhou diskuzi. Možná že ano, možná že ne. Já bych se obrátil k té první možnosti. Proč také ne, natočené je to opravdu dobře, akorát mi to v jistých chvílích příliš nesedlo. -- Tvoří ho optická vlákna - Ale na venek vypadá opravdově, jako dítě - Je to robot - Ale dítě. (25.07.2007)