To nic, drahá

Uf, skoro som umrel od nudy. Každý, kto si pozrie trailer, pochopí, o čo približne pôjde resp. že všetko je pozlátka, z ktorej mrazí a je jasné, že tu niečo nie je v poriadku, len neviete čo presne. A tak čakáte na vysvetlenie. A čakáte. A čakáte. Proste si každý predstaví Stepfordské paničky. No, lenže je to nakoniec celé tak strašne zdĺhavé, bez švihu a nápadu a s nesympatickým kastingom, že som rezignovane hodil flintu do žita a čakal na záverečné titulky. Utešoval som sa tým, že to celé získa hĺbku práve po vysvetlení celej situácie a že dokonca budem mať chuť pozrieť si to ešte raz, aby som dovtedajšie zvláštne udalosti vnímal už pohľadom človeka, ktorý „vie“. Žiaľ, nič také sa nekonalo, je to skutočne tragédia od začiatku do konca. Pritom atmosféra, výprava, kostýmy, to všetko je v podstate dokonalé. Rovnako tak kameraman si to užil; na „observatórium“ alebo autonaháňačku (!) tak skoro nezabudnem. A Trinástka od Dr. Housea, Olivia Wilde, natočila predtým skvelé Šprtky to chcú tiež (jasné 4*). Toto je ale fakt hrozné. (13.12.2022)

Vybrakovaný Ira Levin s blazeovaným asexuálním slizounem a bezkrkou mladou-starou tetosteromovou jitrnicí, která se těžkotonážně prdelí po plátně stylem, že jí na hodině baletu raději navlíkli na trikot stínítko od lampy, na šestadvacet vyžilý maras, tohle bude zajímavé sledovat do čtyřicítky. No ony ty Stephordské paničky jely jiné vizuální bomby, co je ale důležitější: zároveň i obsahové. Slabá, přebarvičkovaná vykrádačka. Kdo četl, ví. (04.11.2022)

Tak jsem opravdu ráda, že jsem na film zašla v rámci levné neděle, protože v tomhle případě by mě plné vstupné dost mrzelo. Natahovaná napodobenina Stepfordských paniček, kde je většina dění opravdu přes kopírák, a tak jsem dvě hodiny jen čekala, v čem to bude oproti originálu jiné a zda tomu zvedne prestiž alespoň odlišná pointa. Pointa mi ale zase tak jiná nepřišla, ze židle mě nesundala a její natahování o další půlhodinu mě spíš řádně vydeptalo. Kdyby to byla necelou hoďku trvající epizoda Black Mirror, bylo by to stravitelnější. Už kvůli tomu, že by to člověk na gauči tu chvilku nějak vydržel a pak by si řekl: "Další variace na paničky, ok, dalo se, šup na další epizodu". Na dvě hodiny a kino je to ale slabota, kterou drží nad vodou jen Florence Pugh v hlavní roli. A když už se ta pointa ukáže, vymizí jakákoli motivace vidět znovu. (25.09.2022)

O To nic, drahá se v poslední době píše hlavně v souvislosti s většími a menšími skandály na place, což je trochu škoda a nový film Olivie Wilde si to nezaslouží. Po vcelku chytrém komediálním dramatu s dementním českým názvem Šprtky to chtěj taky razantně změnila žánr a její novinka rozhodně dovede zaujmout na první pohled a poslech. Matthew Libatique umí navodit atmosféru padesátých let takových, jaké možná nikdy nebyly, ale jak je lidé přes filtr nostalgie chtějí vidět. John Powell zase udělal jeden ze svých vůbec nejlepších soundtracků a obrazově a hudebně není snímku co vytknout. Dovede být okouzlující a o pár vteřin později zase velmi znepokojující. Florence Pugh je v hlavní roli výtečná, stejně jako Chris Pine a vlastně se tu snaží všichni před i za kamerou. Jenže jim nohy podráží samotný příběh, který sice není vůbec špatný, bohužel s postupující stopáží se ukazuje, že Wilde nemá v ruce novou Truman Show, Dark City, Počátek nebo Matrix, ale jen solidní a funkční materiál, ze něhož dovede vymáčknout technicky brilantní film, jemuž však především v závěru chybí emoce, překvapení nebo nějaké hodnotnější sdělení. Výsledkem je dobrá podívaná. Výjimečná ovšem ne. Rozhodně ale budu rád, když bude v režisérské kariéře Olivia Wilde pokračovat. (20.09.2022)

Don't Worry Darling od Olivie Wilde je jedním slovem NÁDHERNÝ! Stepfordské paničky nové doby. Florence Pugh je neskutečně krásná. Padesátky, krásné šaty a dlouhé vlnité vlasy domácích paniček. Tohle bych si na chvíli nechala líbit. S radostí bych vysávala, žehlila (ale nevařila, to mě neba 😁), poslouchala gramofon, tančila, slunila se s drinkem v ruce u bazénu a četla si. Jo, to by šlo! PS: A ta kamera, co měl na starost Matthew Libatique a hudba Johna Powella... mňam! (06.09.2022)