Divoká srdce

Jaroslav Soukup se pokusil o historické drama 19. století ve dvou různých povídkách ( vysoubojený rozervanec Puškin a ženami zneužitý Casanova ) spojených v jeden film. Obsazení je tedy hodně bohaté ( dokonce se mihne i Lucie Bílá nebo Mariana Slováková z Discopříběhu ) atmosféra dobrá, kostýmy a lokace fajn, kamera solidní a stejně je výsledkem jen jakýsi pokus, který mi byl sympatický, ale jako filmový zážitek dneska slabý. (03.01.2020)

Pokud si odmyslíme Soukupa jako otce normalizačního filmu pro teenagery, můžeme v jeho filmografii najít celou řadu zajímavých prací. Soukup se dokázal vkusně popasovat s Arbesem, Puškinem i Casanovou. A to věru není málo. Líbil by se mi původní nápad realizovat volný cyklus historických soubojů (na způsob Slavných historek zbojnických), ale i pouhé dvě povídky spojené v Divoká srdce jsou velmi dobré. Pro diváka, který si v Puškinovi pravidelně nečte, může být překvapivé, jak odlišná původní povídka je a jak z ní bylo možné vykřesat jedny z nejlepších výkonů herců dnes slabší úrovně (Adamovská, Kuklová, Vaculík, Bartoška, Vašut). V druhé půli kraluje rafinovaně požitkářský Boris Rösner jako prášilovský Casanova a já se kochám. Člověk žasne, odborník se diví, ale mezi pikantními dívkami jsou i takové jako Bílá, Chytrová nebo Kretschmerová či Sajfertová a funguje to na výbornou. Pozdní éra spolupráce FSB a Wiesbadenu je zkrátka moc fajn. (27.03.2017)

Pokus o historický žáner sa vcelku podaril, aj keď ho čiastočne zachraňuje rozdelenie do dvoch poviedok, z ktorých je tá prvá o Puškinovi lepšia. Ešte vlasatý Vašut si tu skúsil aj jedno znásilnenie. Tá druhá o Casanovovi aspoň obsahuje nejaké nahotinky a dáva tak zabudnúť na slabšie obsadenie - napr. herec hrajúci Casanovu je skôr vhodný na rolu bezdomovca. Menšiu rolu ľahšej dámy si tu strihne Lucie Bílá. Oceňujem, že slovenskí herci nie sú predabovaní a pôsobí to preto prirodzenejšie. (24.09.2017)

Poněkud únavný kostýmní film o dvou slavných soubojích. Druhá povídka má aspoň neortodoxní obsazení. Uznejte, že obsadit Casanovu Borisem Rösnerem by hned tak někoho nenapadlo. Mozarta hraje komik Antonín Procházka (v osmdesátých letech už ho hrál v úspěšné inscenaci Schafferova Amadea v plzeňském divadle) a to nejlepší nakonec: jak o zlatou tělku hraje Jan Vávra, pozdější šéf ČNTS. Křečovitý jako vždy. 40% (01.02.2006)

Obsahem prázdné, ale díky formě, dialogům, hercům a poselství mě příběhy soubojů neskutečně bavily. Soukupovi se povedlo usměrnit i Marka Vašuta a jakkoliv nevěrohodně může na první pohled vyznít jeho role Puškina, brzy jsem zjistil, že to bylo mnohem lepší než jsem čekal. Smrti nedbalý Vaculík proti zádumčivému Bartoškovi je z toho nejzajímavější duel a hezky ukazuje, jak se přístup duelanta změní v okamžiku, kdy získá důvod proč žít. Souboj Puškina se odehrává právě ve stínu jeho díla, což je velmi hezký odkaz na to, jak dílo Puškina přetrvává dlouho po jeho smrti. Příběh Casanovy s Borisem Rösnerem se na konci stane nečekaně brutálním a kritickým k době, kdy dané slovo mělo větší váhu než zdraví a život. (02.02.2021)