Byl jednou jeden polda

Občas se každý rád podívá na jednoduchý lehký film u kterého nemusí nijak přemýšlet. Série Byl jednou jeden polda se mi dříve strašně líbila. Teď, když jsem jí viděl po letech musím uznat, že to je opravdu ptákovina. Avšak nebuďme přeci tak kritičtí, odpad v hodnocení by se měl vyskytnout opravdu vzácně a oprávněně. Pokud se člověk u filmu byť jedinkrát zasměje tak už to má nějakou hodnotu. A já se u poldů smál vícekrát. (29.03.2009)

Byl jednou jeden polda je podle mě nejlepší českou komedií z 90. let. Sice parazituje na slavné POLICEJNÍ AKADEMII, ale podle mě je mnohem lepší než americký originál. Dělá si parádní srandu z českých policistů. Ty vtipy do příběhu precizně pasují a směle na sebe navazují. Jedna excelentní hláška střídá další. No prostě paráda. [19638. hodnocení, 381. komentář, 47%] (18.06.2019)

Život je vážně krutý. Plankton si před milióny let poklidně plave ve vodě, nechává se kolébat vlnkami a má velké plány jako každý jiný inteligentní tvor, sní, že se v příštím převtělení probudí jako mamut, nebo jako lovec mamutů, jako rytíř, jako vynálezce, jako matka dvanáctirčat, jako jezdec formule 1 nebo dokonce jako komentátor na csfd, a ono ejhle, po té strašně dlouhé době procitne a ke své hrůze zjistí, že se stal ropou, ze které někdo vyrobil filmový pásek, což by tedy nebylo to nejhorší, kdyby na něj někdo natočil třeba dech beroucí dokument o vzniku a vývoji hemeroidů, nebo kdyby ho muminkova maminka použila k produkci dráždivého smradu, pálíc ho lupou, jenže ono né, Soukup do něho zvěčnil tuhle nebetyčnou blbost. A chudák plankton ví, že nemá šanci na vysvobození, protože je uložen navždy v národním filmovém archívu a na nějakou revoluci uvědomělých diváků, vylamujících těžké dveře tohoto ústavu a ničících nehodnotná díla, skutečně nelze spoléhat. Na filmu mě zaujaly jen dvě věci, spíše tedy dvě osoby: a) Moravec, který si podle mě dodnes rve v nebi vlasy (tedy jako ty kolem uší, popř. si ze zoufalství stříhá culík), protože ví, že na zemi mu stačilo jen málo, nastřelit náušnice, vzít si nějaké ty prsteny a ženské (a chlapi taky samozřejmě) by ho žádaly o autogram a samy mu padaly do postele, považujíc ho za Horsta Fuchse. A dále za b) ten tvor, co se vydával za kluka a ve skutečnosti to měla být holka. No podle mě to bylo přesně naopak, byl to od začátku kluk, a né moc hezký tedy, kterýmu se zkrátka Hrušínský nejml. velice líbil, a tak si v závěru vycpal prsa a snažil se bezúspěšně vydávat za holku. Ani ta scéna ve sprše mě nepřesvědčila, za prvé byla natočena z Potměšilova pohledu, který byl ožralý a na jeho svědectví se tedy nedá spoléhat, a za druhé, i když v té době (asi) ještě neexistoval fotošop, filmový střih i tehdy dokázal věci téměř nemožné. (21.02.2015)

"Chtěla bych s Tebou padat volným pádem. - ....to bych si radši neotevřel padák." Česká Policejní akademie v čele s Ladislavem Potměšilem. No když koukám na zdejší hodnocení, tak bude patři k menšině, která tuhle sérii má ráda. Za mě se jedná o českou klasiku, která mě bavila v dětství a když se na ni podívám dnes, tak mě vlastně stále baví. Český i hloupý humor v každé scéně a fantastický Potměšil, který hraje svojí životní roli. Jeho major Václav Maisner je prostě neodolatelný. Podle průměrného hodnocení zde mohu s čistým svědomím říci, že se jedná o moje guilty pleasure. Já si totiž Poldu užil i teď po tolika letech. (80 %) (30.12.2023)

No musím říct že párkrát jsem se i zasmál. Jednou, dvakrát..? No třeba zrovna při té scéně z náměstkem, Maisnerem a se schovanou promovanou psycholožkou Kudlákovou, která když ji náměstek náhle schovanou za gaučem objevil, tak se zmohla jen na velmi razantní odpověď : "Už je ten blbec pryč"! Nebo ta s deseti prsty poručíka Kuřete v podání Ivana Gübela. I když zrovna tento druh humoru vůbec nemusím ani ho nijak nevyhledávám, tak zase v mnoha situacích to na člověka mohlo působit jako patřičné estrádní nenáročné oddechové divadélko. Mnohé vtípky ve své době určitě fungovali, ale dnes jsou už bohužel směšné. K jednotlivým rolím se vyjadřovat nebudu, ale koho jsem doslova nemusel (názor na něj jsem nezměnil ostatně i dnes) tak to byla role estrádního prdlouše třetí cenové skupiny poručíka Hrubce v podání Jaroslava Sypala, který by se snad ztrapnil i v té nejpodřadnější estrádě a to klidně i bez honoráře. Simonka krásná to žena, avšak hrát neumí, ale zas to alespoň nahrazuje svým kouzlem osobnosti a šarmem. Takže teď už mi tu zbyli jen Ladislav Potměšil, Rudolf Hrušinský III (patolog Slavíček) a Rudolf Hrušínský IV nejml. kteří se mi právě z tohoto filmu jevili jako ty nejlepší, i když v uvozovkách to nejlepší mají nebo měli už dávno za sebou. Pak zde ale byli i značně nedomyšlené věci jako např.: syn náměstka o kterém nikdo nevěděl, ani podle dotazníku, aby se náhodou neprovalilo že je tu z protekce, a další na které si teď zrovna už nevzpomenu. Je to takové stále dokola obehrávané a omílané klišé (i když stále lepší než dvě následující pokračování), určené převážně pro ne moc náročného televizního diváka, který se spokojí i z málem a také pro věrného diváka televize Nova, která tuto kravinku omílá pětkrát do roka.. (12.02.2007)