Štěstí

Film je typickým důkazem toho, že dáme-li dohromady bandu úchylů a podivínů, nevznikne nutně skvělý a nápaditý film. Všichni jsou v hajzlu, podivní a ujetí, ale taky naprosto normální nezajímaví lidé. Nejen, že mne jejich příběh nezajímal, ale přímo mě nudil. A tak z celého zázraku v rytmu filmu Magnolia zbyla jen kontrovernost (ovšem jen pro Američany, Evropan je zvyklý na tvrdší kusy). Nelze upřít pár dobrých scén a slušné herecké řemeslo, ale jinak těžká vykrádačka.... (16.12.2010)

Tak moje dřívější zhlédnutí Života za časů války se mi opravdu vrátilo jako bumerang, protože některé z postav využil Solondz právě už ve Štěstí, a to nejen totožných jmen, ale částečně i typů charakterů, takže to bylo místy jako neustále se vracející déja vu (naštěstí ve „starší“ verzi bylo využitou mnohem větší spektrum podivínů). A také atributy Života odpovídají těm ve Štěstí (znovu vládne absurdita), jen jsou propracovanější, vypointovanější, rozhodně jsem se podstatně víc bavil (nejvíc asi u scén s psychiatrem, ať už to bylo jeho „zaujaté“ poslouchání pacienta, vlastní způsob terapie či dobře mířené otcovské rady synovi; dost často pomohla i harmonická hudba nehodící se do daných situací). A přibylo i více cynismu (nikým nepostrádaný kolega Andy) a rytí do všech těch pokrytců (kteří přitom mají své vlastní úchylky, kostlivce ve skříni) a všemožně se přetvařujících jedinců (společnému posezení dvou „dokonalých“ sester se stejně tak „skvělým“ životem se snad ani nejde nevysmát). Na druhou stranu nechybí ani vyloženě vážné scény, které jsou trochu jako pěst na oko a kvůli nim pak film působí poněkud nekompaktně. Proto dávám pouze slušné 4*. „Co by se stalo, kdybych mu sehnal...profesionálku, chápeš?“ – „Profesionálku?“ – „Děvku. Co by ho to mohla naučit. Pro začátečníky, chápeš...zaučit ho.“ – „Ale, Joe...je mu jedenáct.“ – „No jo, máš pravdu. Máš pravdu. Už je pozdě.“ (22.07.2014)

Joy, Trish a Helen, tři sestry, které nemají příliš štěstí na lásku a partnery. Trish je sice na první pohled šťastně vdaná, ale její muž, psychiatr, trpí tajnými pedofilními sklony, které si ukájí na spolužácích svého syna. Joy má naopak smůlu hned od začátku - její přítel se po rozchodu zhroutí, a spáchá sebevraždu. Navíc se do ní zamiluje ruský student angličtiny, ale ani jeho úmysly nejsou úplně čestné. A Helen se musí ubránit chtíči svého souseda, který se ukájí oplzlými telefonáty na náhodná telefonní čísla... To jsem se jednou necítil úplně ve své kůži, a říkal jsem si, že nějaký veselý film, by mne mohl z podzimní deprese trochu vytáhnout, a tenhle svým názvem napovídal, že by mohl být ten pravý. Pokud mne ale tento film něčím potěšil je to, že i taková podzimní deprese, i cokoliv jiného co vás potká, není tak špatné jako to, co hrdiny tohoto filmu. Na co kdokoliv z nich sáhne, to se pořádně podělá - navíc nikdo z nich není úplně tak normální (a když už je vcelku normální, tak má smůlu na nenormálního partnera). Po filmové stránce se mi ale film zase docela líbil, herecké obsazení vcelku ucházející (sympatická Jane Adams, odpudivý Phillip Seymour Hoffman, krásná Lara Flynn Boyle a další), dialogy (rozhovor otce se synem o masturbaci i své úchylce, rozhovor v kavárně) a tak celkově... (11.10.2013)

Síce som nevidel ostatné Solondzove filmy, ale tento tu je taký geniálny, že som ochotný prehlásiť jeho režiséra a scenáristu za génia. Film je nesmierne precíznou satyrou a sebairóniou amerického pokrytectva a seriálového nekonfliktného života v dokonalej idyle, vatičke a sebaklame. Zároveň je nutné oceniť autorov precízny cit vo výbere hercov a hudby a skrátka všetko v tomto filme je organicky funkčnou súčasťou, ktorá dotvára vrcholný obraz. (14.11.2005)

Zvykl jsem si před shlédnutím filmů nečíst komentáře kvůli případným spoilerům a radši ani popis filmu, pokud je to možné... a u Happiness jsem tvrdě narazil. Zahlédl jsem jen legrační animovaný plakát, který mi spolu s komedií uvedenou v žánru a názvem Happiness vytvořil jakousi představu přinejhorším černé komedie... jenže to je na popis filmu neuvěřitelně nepadnoucí charakteristika. Pár humorných situací se sice najde, ale jestli někdo tenhle film označí jak komedii, musí být sadista. Opravdu neskutečně reálný film s geniálně propracovanými a zahranými postavami, až mě u projekce mrazilo. Scénář taky netřeba rozebírat, jednotlivé prolínání životních příběhů ala Ińárritu (i když s menší důležitostí pro celkové vyznění), opravdu chytře je provedeno také představení jednotlivých postav s jejich problémy - žádné tupé vypravěčské citování, ale chytře napsaný úvod, ve kterém si z náznaků v hlavě vymodelujete jednotlivé postavy a funguje to naprosto báječně. Skvělý a hodně těžký film. (18.12.2007)