Angličan

Soderbergh pracuje s klasickým noirovým motívom pomsty na vlastnú päsť a ozvláštňuje ho o preňho typické technické hrátky so strihom (časté prelínanie časových rovín, ktoré nás udržujú v strehu inak banálneho príbehu). Režisér sa netajil, že sa v tomto inšpiroval svojim obľúbeným filmom: neo-noir klasikou Point Blank (1967). Čerešničkou tiež je, že ako flashbacky z hrdinovej minulosti šikovne použil zábery z debutu Kena Loacha Poor Cow (1967) s mladým Stampom. (12.01.2019)

Soderbergh často používá scény, které představují vzpomínky na minulost, potrpí si na detaily i opakování některých (i nic neříkajících) momentů. Hrdinové někdy mluví, ale záběr zrovna ukazuje, že jejich rty zůstávají pevně semknuté. Film má proto dost neobvyklý ráz, ale na druhou stranu nedokáže úplně strhnout. (23.12.2010)

Reziser Steven Soderbergh /Sex lzi a Video, Schizopolis 1996/ natocil sice hviezdne obsadeny, ale stale podpriemerny film o ... sak nech si to filmovy diviak pozrie a zisti. Kazdopadne scenar je podpriemernej kvality, dost casto je to len spolocenska konzervacka a dejovo vyprazdneny film. Navyse utnuty a zaver bol spackany, fakt som sa nudil a bolo mi jedno ako to dopadne. Terence Stamp /Teorema 1968, Superman 1978/ bol mdly a nevyrazny, Bill Duke /Komando 1985/ bol uplne vzadu, nijak nevynikla ani Melissa George, ktora zrejme nevie hrat, no a vyborna Lesley Ann-Warren /Souboj o poklad Yankee Zephyru/ to potom uz sama nezachranila. Dalessandra /Flesh 1968, Trash 1970 a Heat 1972/ nemam rad, vzdy mal androgynni ymidz a nejednoznacnu orientaciu medzi buznou a heterakom. 30 % (30.09.2017)

Ehm, vzhledem k tomu, že jsem Angličana v našich kinech vůbec nezaregistroval, řekl bych, že Soderbergh neměl v plánu natočit nějaký trhák...a pokud tohle vezmete na vědomí, čeká vás, abych tak řekl, zážitek se skvělým poměrem cena-výkon. Terence Stamp coby osamělý mstitel toho moc nenamluví, a když už začne moralizovat, nikdo mu nerozumí ani slovo...což mi připomíná - klobouk dolů před překladateli a potažmo dabéry. Co se formy filmu týká, prvních pět minut jsem byl docela zmaten, díky zmiňované prolínačce časových rovin, ke které ještě režisér přimixoval takřka historické záběry z mně neznámé kriminálky ze Stampových mladých let (prý Smůla Na Patách), a výsledek je když už nic, tak hodně stylový, a na škodu není ani téměř nepostřehnutelná hudba. I vzhledem k pohodlně přežitelné devadesátiminutové stopáži jde o film, který si minimálně 70% zaslouží. (30.07.2003)

„You tell him, you tell him Iˈm coming. Tell him Iˈm fucking coming!“ Jsou jisté druhy pomstychtivých citrusových plodů, co na chrup amerických ex-hippie námořníků nemají blahodárný vliv.. Neortodoxní forma, kdy střih zprostředkovává prolínání obrazu a zvuku, perfektní Martinezova hudba na pomezí sentimentu a noiru, slabošský gauner Fonda, co brzy pozná horší věci než kurděje a akcent na akcent Stampa, který tady řečí těla představuje britskou verzi Christophera Walkena. Možná podprahově zapůsobil i Clooneyho štěk, ale svou na povrchu chladnou strohostí mi to evokovalo Corbijnova Američana.. (11.01.2022)