Jen si tak trochu písknout

NO tak abych řekl pravdu, víc než děj mě zde zaujali už v takovémhle mládí výkony Michala Suchánka a Lucky Zedníčkové. Dalo by se říci, že z tohohle snímku dýchá atmosféra osmdesátek zleva zprava a to bez jakýchkoliv příkras. Děti chtěli mít nějaká dobrodružství a něco svého, rodiče zase měli totálně svůj svět a kolikrát na děti z různých důvodů kašlali nebo museli kašlat. Režie: ***; Scénář: *; Hudba: *; Herci: **** (PS: Koukal jsem na film s bráchou a ten usnul. Upřímně řečeno jsem měl "na kahánku" i já.) (29.01.2012)

Sociální drama na pozadí dětského filmu tepe zejména do maloměšťáctví.  Odlehčené štrapáce dospívajících děcek střídají ty vážnější v konfrontaci s pokryteckou morálkou dospělých.  Mádl osmdesátek, tedy Daniel Šedivák ve své první roli rozšafného dětského hrdiny a hodně dobrý Suchánek v nejlepších letech svého charakterního herectví jako malý submisivní mlíčňák.  Až překvapivě hořká žánrová pilulka, která si to nejsilnější schová na konec, byť SRPŠ  taky stojí za to. (01.03.2023)

Parádní kousek o dospívající mládeži z roku 1980 . Zřejmě jediná hlavní role sígra dětského herce Daniela Šediváka. Dostalo se mi překvapivě kvalitní kopie a ta atmosféra Prahy těch let , kdy se budovalo a nic nebylo dostavené , vše staré se bouralo , a všechno zároveň zůstávalo rozvrtané a nedodělané , tak to byla klasika. (01.10.2021)

Film Karla Smyczka Jen si tak trochu písknout je určen mládeži, ale má co říct i dospělým. Vypráví příběh jednoho týdne v životě dvou třináctiletých pražských kluků, spořádaného Petra z typické měšt´ácké rodiny a zkušenějšího Pavla, který žije sám se svým otcem. Chlapci při svých toulkách po Praze ukradnou v opravovaném kostele píšt´aly z varhan a Pavel se kvůli tomu dostane do velkých problémů. Okolo hlavní zápletky se kupí řada úsměvných i mírně provokativních epizod citlivě odhalujících svět dospívajících dětí. (10.09.2013)

Perfektní sonda nejen do školského systému na začátku 80tých let. Také hlavně sonda do tehdejší, opět se uvolňující, společnosti jak pubertálních teenagerů, tak jejich rodičů. Konkrétně v Praze, kde ti "parchanti" měli rozhodně víc možností. Hlavní dva nerozluční kámoši Petr a Pavel si naplno užívají své mládí v rozpuku tělesných hormonů a potřeb. V době bez internetu, vlastně měl člověk co dělat, aby ho rodiče vůbec nechali koukat na béčkovou kriminálku, náhodně běžící na prvním programu, chtěla dětská mládež to samé, co mládež dnes. Každý prostě jen využívá možností, které se mu naskýtají. Dle doby. Klasicky odvážná režie pana Smyczka, nejen v lechtivých scénách, ale i v zesměšnění maloměšťáckého a ostatně i politicky-společenského postoje k životu rodičů zúčastněných dětí. Občas je velmi dobře vidět, kdo ke komu patří. Já osobně jsem šel do první třídy v září 1989, takže jsem si socialistického školství moc neužil, ale kdo ano, tak je to krásná školská nostalgie. Jeden rozdíl tu přece jenom je, tyhle školáci měli v sobě alespoň trochu přirozeného respektu k učitelům. Nejen mladí herci ze SNĚŽENEK zde rozehrávají výborný humor i drama s perfektním odleskem doby. (10.04.2012)