Děti na zakázku

Oddechová veselohra s příjemnými hereckými výkony, ale mimořádně slabým scénářem a velkou dávkou mentorování. Bojovnice za práva žen je mladým zubařem dovedena k pravému poslání ženy, vdát se a vychovávat děti. Situace se zkomplikuje, když se do sebe zahledí i jejich rodiče. Čeněk Šlégl vytvořil tři velmi podobné veselohry se stejným hereckým obsazením (Nezval, Vítová, Pištěk, Baldová, Pešek, Plachta). Přičemž Děti na zakázku představují prostřední článek mezi výrazně lepším Jarčiným profesorem a výrazně slabšími Armádními dvojčaty. Komické situace obstarává pro tyto komedie vytvořená dvojice Pešek-Plachta, nutno říct, že si jim to daří celkem dobře. Ale pak zjistíte, že film jen rozehrál jednu komickou situaci a že se s daným osazenstvem dalo udělat víc. (10.02.2004)

Průměrná komedie, která pobaví hlavně díky duu Pešek-Plachta. Jediným čím se tato komedie Šlégla liší od jiných, je nápad utahovat si z tehdejšího ženského hnutí-což se v prvorepublikových veselohrach moc často nestávalo. Celkově jsou Děti na zakázku tou kvalitnější částí tehdejší produkce. Čěněk Šlégl byl navíc kvalitním řemeslníkem a to je na filmu vidět.. (01.06.2009)

Baldová opět dokazuje, jak skvělá herečka to byla. Vítová opětovně oslňuje půvabem, i když v jiných filmech ji to zaručeně seklo více, a Theodor Pištěk je zárukou kvalitního humoru (jeho babička vyprávějící pohádky je bezkonkurenční). Překvapily rovněž perfektní civilní herecké výkony dětí. Slabinou je pak scénář, který můžeme v prvorepublikových filmech neustále s menšími obměnami. Tedy dědictví za určitých podmínek, z kterých nastávají vtipné situace. Mírný nadprůměr, ale na čtyři to není. (17.03.2014)

Zdánlivě jednoduché zpracování i scénář, ale nebejt tehdy populární komické dvojice Plachta a Pešek (lepší než pozdější Plachta + S. Neumann), která se doopravdy osvědčila a která se už rok pře tímto filmem docela dobře uvedla ve dvou filmech a sice ve studentském snímku Jarčin profesor a v nenápadně podobných Armádních dvojčatech, později také v Cestě do hlubin študákovi duše (což si myslím že byl jejich jak herecký tak a umělecký vrchol, oněch let), tak nevím nevím jak by to dopadlo, ale film by byl určitě o poznání horší... To oni dva vlastně táhli děj celého filmu, alespoň v těch komických částech, tedy zejména v jejich dialozích a v nápadech. Zmatků a určitých nedorozumění se ale také nadělali dost, ale stejně vše podstatné se točilo právě kolem nich.. Jim dvoum ještě celkem zdařile sekundoval jak jinak než Theodor Pištěk (Václav Bezdětek). Gustav Nezval, Hana Vítová a Zdena Baldová, také nebyli špatní, ale přeci jenom zahrát uměli lépe, nějak mě připadalo že se hledali. Za film samotný tak dvě max. tři hvězdičky, navíc to bohužel není. Člověku se ani nechce věřit, že takový herci jako již zmínění dva hlavní představitelé hráli z dnešního pohledu v tak slabých filmech...Ovšem tenkrát to bylo úplně o něčem jiném, podobné a kolikrát ještě horší se tehdy úplně běžně točily, většina návštěvníků tehdejších kin si je přímo vyžadovala, a více než jiným, tak právě těmto dávala přednost pře nějakými filmy vážnějšího zaměření a vyšších uměleckých ambic. Ty oceňujeme a objevujeme s odstupem času až dnes..Za 2,5/5*. (14.01.2007)

Úsměvná, lehká oddechovka, která se nesnaží o nic jiného než pobavit vtípky na adresu kovaných feministek, a pak Plachtou a Peškem, kteří vytváří dokonale sehranou dvojku v dialozích i situační komice a strhávají na sebe většinu pozornosti, akočli zřejmě původně meli být "ti druzí" za Vítovou a Nezvalem. V rozehraných situacích, režii i vedení herců je cítit onen typicky "šléglovský" přístup k humoru a vůbec nevadí, že to jako celek nemá na vstup mezi zlatou klasiku předválečné české kinematografie. Ani po téměř pětasedmdesáti letech jsem se nenudil a nemám pocit ztraceného času. (08.03.2012)