Nechte je všechny mluvit

Soderbergh říznutý Woody Allenem, se špetkou dogmy 95 a Meryl Streep v roli intelektuální spisovatelky na palubě záoceánského luxusního kolosu? Ano, prosím! Soderbergh natočil nenápadný majstrštyk, břitkou konverzační dramedy, kde většinu dialogů (které tvoří 95 % filmu) improvizovali herci sami (sic!) na základě kostry příběhu Deborah Eisenberg. Navíc nataáčení proběhlo během skutečné plavby a použilo se jen přirozeného osvětlení a světla. Výsledek je ohromující. (15.03.2021)

I think that you perhaps betray the people that you love the most because you know that you have the expectation of forgiveness. Konečná komunikace s nekonečným rozsahem a dosahem. Náš život má začátek, střed a konec. A je jen na nás, jak každou z těch částí prožijeme, kolik vzpomínek si z nich odneseme do toho dalšího okamžiku lidského (z)bytí. Soderbergh přivedl film civilní a křehký, lehce komický a tak neuvěřitelně těžký na to, zachytit všechny pravdy světa. Ženské trio Streep – Bergen – Wiest je něco, co každého diváka musí pohladit po jeho srdci. Improvizace jde u nich ruku v ruce s inteligencí, lidskou i filmovou, a my si až posléze, mnohdy až po pár dnech a týdnech, uvědomíme, jak tohle tak často dnešnímu světu pohyblivých obrázků chybí. Važme si tedy všech těch, kteří jsou schopni se nám takto otevřít. A my se do nich ve vteřině zamilujeme stejně jako je začneme nenávidět. (23.12.2020)

Premenstruační boat dramedie aneb Carrie Bradshaw and her friends po 30 letech. Soderbergh je klokan, který skáče ze žánru na žánr, ale tady se netrefil na pevnou půdu. Chartery postav, jejich konání, vzájemné fungování. Na povrchu načančaná plavba napříč Atlantským oceánem, ovšem časem zjistíte, že vaším plavoucí azylem je dřevěný vor. Zřejmě určeno jiné věkové kategorii a dost možná i jinému pohlaví, ale za mne nepříliš sympatický snímek. (23.12.2020)

„Nechajte ich všetkých hovoriť” , nech sa pekne dosýta vyrozprávajú, čo im vlastne hrdlo ráči, pretože budú mať na to dostatok priestoru, alebo na jeseň roku 2019 sa tiež schyľuje i k transatlantickej plavbe medzi New Yorkom a Southamptonom, a to špecificky na luxusnej osobnej dopravnej lodi Queen Mary II. Totiž, spisovateľka Alice Hughes sa bojí lietania, ako čert kríža, a tak namiesto toho jej vybaví agentka Karen iný druh prepravy, počas ktorej aspoň znovu nadviaže staré kontakty s dvomi kamarátkami, to jest, so Susan, nachádzajúcej sa zrovna v Seattli a s Robertou, ktorá je momentálne v Dallase, kde sa taktiež venuje i predaju dámskych podprseniek, tým pádom babská jazda môže veselo začať, a či ani nie... ? Veď sa predsa nevideli dlhých 30 rokov, v podstate si budú mať určite čo povedať, však ? Garde bude mať na starosti Tyler z Clevelandu, alias spisovateľkin synovec, ktorý sa na "parníku" platonicky zamiluje práve do našej obchodnej zástupkyne, ktorá ale cestuje »inkognito«. A vôbec nemusíte mať žiadne obavy, že popritom znovu narazíme na ľadovec, či ešte predtým nebodaj zažijeme i velikánsku romancu na lodi, a la "Jack a Rose" , to ani zďaleka nehrozí, keďže Tyler sa stáva Kareniným špiónom, aby sa pokúsil zistiť, o čom bude pojednávať jej ďalšia kniha, či sa podobá na už napísaný román Ty navždy / Ty nikdy (teraz pripravovaný sequel ?). Účel cesty loďou je ináč naprosto prostý. Pozvala si ich z toho prozaického dôvodu, aby ju sprevádzali jednak na hrob akejsi inej spisovateľky Blodwyn Pugh v Cardiffe, ale najmä si ísť po Footlingovu cenu, ktorú skrátka odovzdávajú spisovatelia-spisovateľom... PS: „Minimálne 80 % času som s nimi strávil na vode a zvyšných asi 20 % na súši, keď sa ani nedá úplne povedať, že by som počas toho mával akúsi ponorkovú chorobu, že väčšinou tam stále bolo čo robiť, kedy som navštevoval planetárium, alebo sa jednoducho s nimi o čomkoľvek porozprával pri večeri, k tomu sme stretávali "kopec" zaujímavých ľudí, no nebyť spomínanej Karen, jednalo by sa najskôr len o danú povinnosť, no minimálne samotná Mary stopercentne stála za to, a síce záverečná, smutná udalosť, bola vskutku strašne nepríjemná, až depresívna, no i napriek tomu treba pokračovať v živote ďalej, aj keď dôjde k takejto, obzvlášť veľkej strate” . (14.12.2020)

Vůbec nechápu ten všeobecný divácký hejt. Tohle je nejlepší Soderbergh minimálně za posledních patnáct let - film, jaký by mohl natočit Allen, kdyby si našel novou dvacetiletou holku a postavy v jeho filmech přestaly nosit staromódní saka a obnošené chlupaté roláky. Celé to skvěle funguje na principu intermezza s tím, že pro každou z postav je intermezzem něco jiného a nakonec celá "voyage" je pouze jedním velkým intermezzem hlavní hrdinky na cestě k "překonání svých uměleckých limitů", což se nakonec podaří (ale ani ona netuší za jakou cenu), ale stejně jako její nejlepší román to opět nikdo nepochopí a povolaní mluví s despektem jenom o jakémsi "experimentu". Je to mnohem chytřejší film, než se zdá a rozhodně nejenom díky množství narážek na fungování a priority současné společnosti, která netouží po hodnotách a po změně, ale po sequelech důvěrně známého, ať už v umění, politice nebo osobních životech. Herecky také obdivuhodně vyladěné, Streep si oproti očekávání vůbec nekrade show pro sebe, ale její poměrně umírněný výkon a Soderberghovo pozorné řazení scén dává vyniknout i Wiest a Bergen, "zapomenutým" hvězdám. Pátá hvězda za skvělý a padnoucí soundtrack, Newman mě takovým svěžím, lehkým jazzem hodně překvapil. (15.12.2020)