Poslední mohykán

Svobodova úspěšná divadelní hra Poslední muž patřila po dlouhá desetiletí k výrazným charakterovým inscenacím mnoha pražských i oblastních scén a v raném období zvukové kinematografie získala dokonce jméno a tvář Hugo Haase, který titulní postavu domácího diktátora pojal v osobitém ironizujícím stylu. Slavínského poválečná aktualizovaná verze podobný, jakýsi třetí rozměr, už postrádá a na jeho místo jsou dosazeny atributy bláznivé situační komedie. Tu vytváří nejen existence Kohoutova venkovského dvojníka, vlastního bratra, ale také podívaná v cirkuse a následná hospitalizace hlavního hrdiny v blázinci. Specifické ztvárnění diktátorského otce rodiny, nyní zámožného starožitníka, filmu poskytuje především temperamentní herecký výkon Jaroslava Marvana, docházejícího po plodných letech druhých houslí (nejen) po Burianově boku k té roli, která skutečně nabízela široký rejstřík komického potenciálu i charakterových proměn. Naprosto nečekaným a svým způsobem unikátním je zde zjevení Soni Červené, budoucí světoznámé operní pěvkyně, která tu na sebe upozornila v jiné, ryze činoherní poloze. Jen stěží by tehdy někdo ze zúčastněných předpokládal, že se onen filmový mohykán stane skutečným mohykánem klasické veselohry v podobě, jakou realizoval Slavínský a další mohykáni české kinematografie. (03.10.2008)

Pár skvělých hlášek tam sice je, jenže dívat se hodinu a půl na uřvaného Marvana je na mě fakt moc. I když není tak uřvanej jako Vlasta Burian ve filmu U POKLADNY STÁL. Potom, co vejde do cirkusu přímo ke lvovi do šapitó a když na to skončí v blázinci, tak se to zlepší. Sranda je pak výměna jeho role za strýčka, když se vymění se svým dvojčetem. Vyprsená tehdy 22letá Soňa Červená se také povedla. [4690. hodnocení, 126. komentář, 83%, 700. nejlepší film] (03.12.2020)

Marvan v dvojroli jako otec despota a jako jeho bratr - strýc, který je fajn a ráčkuje a když si prohodí role, tak se dozví od své rodiny, že je despota. Jednoduché a předvídatelné, zvláště když je to dle známé divadelní hry, která byla zfilmovaná o třináct let dříve pod názvem Poslední muž a kde onoho despotu hrál Hugo Haas. Překvapivě obě verze mohou fungovat vedle sebe jako fajn podívaná, ikdyž ve verzi s Marvanem je motiv dvojčete uvěřitelnější než panák u Haase. (23.12.2019)

V Poslednim mohykanu si plne muzeme uzit Jaroslava Marvana ve dvojroli. Presto, ze v tomto filmu az na vyjimky nefiguruji ti nejznamejsi herci sve doby, jedna se o velice dobre herecke vykony. I kdyz je ve filmu spousta celkem vtipnych pasazi ( cirkus, blazinec, vymena ), scenar neprichazi s nicim novym. Podobnych roli uz mel v roce 1947 za sebou Jaroslav Marvan nekolik. Slabsi ctyrka. (29.12.2008)

Výborné československé dílo. Nevyrovná se sice už tolik jiným znamenitým prvorepublikovým černobílým klasickým filmům s našimi hereckými velikány, ale i tak se jedná o dílo klasické „svobodné" československé filmové tvorby. Film s výborným námětem, scénářem, režií a hudbou. Ale nade vše zde samozřejmě naprosto vynikajícím způsobem vyniká ve své dvojroli pan Jaroslav Marvan. Musím říct, že v této dvojroli podal pan Marvan excelentní výkon, neboť jde o role téměř naprosto odlišné. Jeho dvojrole byla zahrána s naprostou grácií a šarmem jemu vlastním. Je to už sice dílo téměř ve stínu nastupujícího totalitního režimu, ale i tak jde o výkon skvělý a o báječný klasický film s nosnou a poučnou myšlenkou, která se táhne všemi původními klasickými černobílými filmy (filmy pro pamětníky). (24.02.2014)