Poslední mohykán

Mravoučná pohádka. Nebylo to poprvé, co byl p. Marvan filmově polepšený. Film je dozvukem prvorepublikových báječných (často bláznivých) komedií prošpikovaných vtípky bezesporu odladěných na divadle. Zde hrála jiná sada mladých hereček jako v oněch klasikách. Zaujala mne Dagmar Frýbortová. Moje milá Soňa Červená hrála poněkud prkenně. *odstavec* Pana Marvana jsem míval docela rád, ale nějak se mi zajídá ta permanentní popuzenost a také prý se nechoval zcela správně v dobách arizace AB Barrandov. Jo, ubral jsem hvězdu. (15.05.2019)

Rodina, ve které to má na povel Jaroslav Marvan, a jehož staromódní výchova je pro současného diváka přece jen poněkud nepochopitelná. Ve filmu postava pana starožitníka Kohouta vládne jistou demagogií, a vynikající pan Marvan byl na takové postavy nervozně těkavých mužů jako dělaný. Svým vynikajícím ztvárněním své postavy, u níž divák dlouho váhá, jestli u něj vzbuzuje sympatie nebo antipatie, v podstatě zastínil všechny a všechno kolem. Občas to bylo až na škodu, protože v jeho "sólaření" se mu nikdo ani nepřiblížil, nicméně bez schopných sekundantů by zase byl divák ochuzen o celou řadu gagů, z níž naprosto nejvíc vyčuhuje ten s přibíjením obrazu. Tenhle film mám spojený s panem Marvanem a vždy se těším na jeho první polovinu, která je originální, nápaditá a režijně přesně načasovaná. Druhá polovina je o něco zdlouhavější, už nemá v sobě tolik energie a postupně se vytrácí ta věrohodná existence postav oproti hlavnímu protagonistovi. Dnešní divák, pokud nemá klasickou dobu i s jejími výchovnými manýry a noblesou až tak nakoukanou, může nejednou nad konáním a chováním postav otráveně mávnout rukou, film pro něj bude tzv. nic neříkající. Pro mě osobně tenhle film své kvality, a rozhodně nemalé, má, ale přesto na mě působil poněkud nevyváženě a energický až dravý nástup na diváka si neudržel po celou dobu stopáže a ve zmíněných atributech i tempu začal před cílovou páskou ztrácet. On pan Marvan si totiž od počátku vypracoval znatelný náskok a byl v cíli skoro o prsa před celým filmem, i s jeho lehkostí, s jakou do role vklouzl. Film svým pojetím rovněž nepopře svůj divadelní původ. 60% (26.12.2013)

Sice je to krásná klasika, ale Poslední muž s Hugem Haasem se mi líbí přecejen o dost víc. V "mohykánovi" mě otravují některé přehnané scény, např. ve lví kleci, v blázinci. Zadní projekce je v tomto filmu ještě nepovedenější než obvykle. Ovšem Jaroslav Marvan dává do své role všechno a některé hlášky jsou prostě famózní. (30.10.2005)

"Když řeknu: Zdenko, zde je Tvůj ženich, v tom momentu se do Vás zamiluje, jako když sirkou škrtne. Bez debat." Také mám vycvičenou rodinu. Když něco řeknu a sám si to splním, tak to platí. Když to uslyší žena nebo děti, tak je stejně po jejich. Jsem prostě tvrďák. Skoro jako Bořivoj Kohout. Já jsem se u těch jeho rozkazů, povelů, komandování rodiny či lvů a zejména věšení obrazu bavil naprosto nadstandardně. A na rozdíl od něj, nechci vědět, co dělá rodina, když nejsem doma a už vůbec nechci vědět, co si o mě myslí. Prostě mě mají rádi, milují mě a zbožňují. Tak to je. (29.05.2018)

Vzhledem k tomu, že jsem četla Tři muže na toulkách (Jerome Klapka Jerome, 1900), mnohé ze scén mě nepřekvapily. Například vynikající věšení obrazu, jako bych si znovu pročítala stránky týkající se strýčka Podgera. Proto jsem se nesmála tolik, jak jsem očekávala a vlastně jsem se docela nudila a musím, byť nerada, hodnotit průměrně. PS: Původní divadelní hra F.X.Svobody Poslední muž vnikla 1919. Nevím, nakolik se scény filmu a původní hry překrývají, ale jsou-li autentické, nemohl se Svoboda inspirovat oblíbenou četbou? :) (23.08.2014)