Režie:
Zdenek SirovýKamera:
Jiří MacháněHudba:
Luboš FišerHrají:
Pavel Landovský, Bronislav Poloczek, Alois Švehlík, Jiří Schmitzer, Miroslav Donutil, Josef Dvořák, Rudolf Hrušínský ml., Václav Postránecký, Daniel Landa (více)Obsahy(1)
Černými barony byli nazýváni příslušníci tzv. Pomocných technických praporů (PTP), jež v padesátých letech tvořily speciální složku naší „lidové“ armády. „Černí“ byli podle barvy nárameníků, „baroni“ pak podle toho, že jako jediní tehdejší vojáci prezenční služby měli peníze, neboť část mzdy za pracovní výkony dostávali v hotovosti. Zajímavé bylo sociálně politické složení těchto jednotek: k „pétépákům“ byli přidělováni odvedenci na jedné straně pro tělesnou vadu, jako např. na „prsa slabý“, ale i politicky uvědomělý redaktor závodního časopisu Dušan Jasánek (V. Javorský), nebo asistent režie Roman Kefalín (O. Vetchý). Na druhé straně lidé s kriminální minulostí jako zloděj Ciml (F. Burda), pro rasový (Rom Kotlár – M. Gumár) nebo třídní (feudál Šternberk – V. Vydra, JUDr. Macháček – B. Rösner) původ. Stejně jako „pétépáci“ stáli na samém okraji vojenské hierarchie i jejich velitelé, obecně se vyznačující mimořádnou dávkou stupidity – major Haluška přezdívaný Terazky (P. Landovský), kapitán Ořech (B. Poloczek), poručík Hamáček (J. Schmitzer) a poručík Troník (M. Donutil). Komické historky jsou však jen odvrácenou stránkou osudu „pétépáků“, provázeného většinou událostmi smutnými a tragickými. Tvůrci to naznačují v úvodních dokumentárních záběrech z filmového týdeníku. Snímek režiséra Zdenka Sirového vznikl podle stejnojmenné knihy humoristického spisovatele Miloslava Švandrlíka. (Česká televize)
(více)Recenze (594)
Černý barony už jsem viděl několikrát: když jsem byl malý a většinu jsem ve filmu ani nechápal, později jsem viděl jen nějaké útržky, protože mě to tehdá nechytlo a teprve až dnes můžu říci, že jsem viděl celé Černé barony. :-) K tomuto filmu už toho zaznělo od vás všech hodně, takže já si dovolím říci jen to, že mě tenhle film baví, ikdyž některé (ne)herce bych raději vymazal z filmu. Každopádně jakákoli sranda na účet komunistů je mi potěšením, avšak vyloženě nadšený na rozdíl od mého taťky nejsem. Ten tu dobu zažil a v celých Černých baronech si velmi libuje a s úsměvem říka: "Přesně takhle to bylo, takhle to chodilo. (smích)" ()
Nesmrtelná záležitost plná skvělého humoru, který však jako zrcadlo neúprosně ukazuje obraz tehdejší debility některých zelených mozků infikovaných navíc komunismem..... A že některé zelené gumy umí být debilní samy o sobě, to ví leckdo kdo byl na vojně nebo s nimi přišel do styku! Padesátá léta byla strašná. Popravovalo se, zavíralo, výkvět národa hnil v žalářích či na nucených pracích. A tak se stávalo, že v těchto jednotkách, nebo jednotkách z politických vězňů se našlo mezi zloději a vrahy i mnoho farářů, hrdinů západního odboje či statečných občanů, kteří novému režimu řekli jasné ne. PTP coby neopovrhovanější složka armády tak leckdy byly elitním klubem slušných a morálně čistých lidí. Musím vysoce ocenit výkony všech zúčastněných a zejména landovského, který tu byl ve skvělé formě a nechci říkat, že tohle byla jeho životní role (protože v šedesátých jich měl také dost) ale jedna z nich určitě. Tohle je komedie, kterou možná místy už zvládnete i citovat, ale která když běží vždy ji dáte znova a znova... 5 dávek ze samopalu vzor 24! * * * * ()
Knižní klasika převedená na plátno s málo vídanou přesností a dokonalostí. Skvělé herecké výkony dominují příběhu z řad české lidové armády, který nešetří trefným humorem a výborně odlehčuje tehdejší nenáviděnou socialistickou společnost. "Co se stane se samopalem, když ho necháme na dešti?" - "Zrezaví, vole!" ()
Velmi slušné herecké obsazení, profesionální režie, výroba i distribuce. Pokud si dobře vzpomínám, šlo o první soukromně natočený snímek u nás - a pochopitelně výběrem námětu sázka na jistotu. Stejnojmenná kniha Miroslava Švandrlíka byla v našich podmínkách kultovní záležitostí, která nemohla být na plátně neúspěšná za dodržení aspoň průměrné úrovně. Z filmu není cítit takový ten poloamatérismus a neumětelství pozdější české komerce. Není to žádná velká filmařina, ale poctivě natočená lidová komedie.Jediný, kdo tehdy protestoval, byli veteráni pétépáků, kteří už v minulosti Švandrlíkovi vyčítali idealizování námětu. Celkový dojem 75 %. ()
Divácky vděčná adaptace a velký konkurent Dědictví Věry Chytilové v průměrném počtu používaných hlášek na minutu filmu. Spíše sladký než hořký pohled na oddíly beze zbraně z dob naštěstí minulých zaštiťuje skvělý herecký ansámbl se Schmitzerem v čele. Ptáte se proč? Protože mi za hodinu jede vlak, vole.. ()
Galerie (5)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (53)
- Snímek se může pyšnit přízviskem nejúspěšnějšího titulu prvního období privatizované kinematografie. (Cheeker)
- Film navštívilo v kinech 1 470 531 diváků a vydělal 26 394 300 Kč. (Pumiiix)
- Kniha, která složila jako předloha filmu, je „Černí baroni aneb válčili jsme za Čepičky“. V Čechách vyšla poprvé až v roce 1990. Čepička, tedy Alexej Čepička, byl tehdejší ministr národní obrany. (sator)
Reklama