Psané ve větru

S Douglasem Sirkem asi kamarádi nebudeme. Uznávám jeho řemeslné kvality (z technicolorových barev opravdu oči přecházejí) a práci s herci, ale nejsem cílová skupina pro melodramata. A hledat v nich údajný subverzivní podtext (viz např. závěrečná scéna, kde zkažená Marylee láskyplně hladí model těžařské věže :o)) mě upřímně řečeno moc nebaví. Na druhou stranu aspoň člověk ví, kde se inspirovali např. tvůrci Dallasu. (01.03.2008)

Melodráma nemusí byť iba hanlivým názvom pre dojímavé filmy určené pre ženy. Written on the wind zaujme viac svojim nepredvídateľným scenárom, ako prvoplánovo dojímavým príbehom nenaplnenej lásky. Je aj tým, ale hlavne som v jeho priebehu vôbec netušil, kam sa príbeh o 5 minút posunie, resp. úplne otočí a bol som až do konca v napätí, ako to celé skončí, pretože možností tu bolo viacero. Odvrátená strana peňazí, respektíve lesk a bieda zbohatlíckej vrstvy v maximálne profesionálnom žánrovom balení. Záverečný záber na ohrdnutú Dorothy Malone pod obrazom otca je zo Sirkovej strany príznačne viacznačný. Bol majstrom žánru aj v detailoch. (08.07.2012)

Written in the Wind dělá melodramatům skutečně čest, řemeslně jde o skvěle natočený snímek. Zub času je však znát a na filmu (či spíše scénáři) se podepsal. Tempo nasazené na začátku snímku se totiž drží bez větších výkyvů až do samotného konce, čímž se příběh stává do značné míry velmi jednotvárným a v určitých fázích i poměrně nudným. A nezapomeňme na Doroty Malone - skvělá herečka ve skvělé roli s prostorem naprosto minimálním... No není tohle hřích? (08.07.2012)

Představ ženu svého života nejlepšímu příteli a můžeš si vsadit na to, že ač se ti v ničem nevyrovná, její srdce získá on. Jen pro jistotu buď oběma nablízku a nápomocen kdykoliv bude třeba. Naftařský geolog Mitch milován ženami, respektován muži, obdivován všemi široko daleko je důkazem, že muž ušlechtilý nemusí být automaticky nudný…čím to, že jsem si v žádném jiném filmu nevšimla klidné síly, kterou vyzařoval Rock Hudson, byl-li právě ve formě? (21.10.2008)

Chlapec potkal chlapce… a pak do jejich vztahu zasáhla dívka. Teprve zhruba v poslední třetině filmu jsem si uvědomil, že Sirkovi ani tolik nejde o tradiční heterosexuální romanci, jako o takřka westernový duel dvou mužů, přátel na život a na smrt, jejichž frustrace (rozdílného původu) daly vzniknout slabosti spíše pro zbraně a alkohol než osoby opačného pohlaví. Ženy představují jejich zkázu. Možná jsem úplně vedle, ale snažím si takto odůvodnit, proč (tedy kvůli pozdnímu rozpoznání tvůrčího záměru) mne film emocionálně naprosto minul (což se mi u melodramat zas tak často nestává). I bez toho jsem od začátku obdivoval příjemnou vyprávěcí přímočarost, víceznačnost dialogů, expresivní mluvu technicolorových barev (které zaskakují za názornější erotický materiál) a nepřehlédnutelnou falickou symboliku. Povětšinou tedy znaky Sirkovy divadelní průpravy, schopnosti provázat postavy s mizanscénou. Divadelní zkušenosti ale nevysvětlují několik znamenitě sestříhaných sekvencí (otcova smrt) nebo použití subjektivizujících úhlů kamery, jež nás nutí soucítit s domnělým padouchem, což jsou pro změnu důkazy výjimečnosti Sirka coby režiséra filmového. Závěrečné hlazení modelu ropné věže, reprezentujícího falus zakomplexovaných mužských hrdinů stejně dobře jako tehdejší americkou společnost, považuji za jasný důkaz příslušnosti Sirka mezi klasicko-hollywoodské „pašeráky“, kteří do příběhů, na povrchu tak cudných, vkládali dosti podvratná sdělení. 75% (04.10.2012)