Imitation of Life

Dlouho jsem si k Sirkovým melodramatům hledal cestu, ale tenhle skvost mě naprosto uhranul. Jistě, realita je zámyslně pokroucená (šťastné chvíle jsou jak cukrkandl a nešťastné zase přehně tragické), jak se na melodrama sluší. Jenže vše táhnou skvělí herci a záběry jsou komponované tak uhrančivě, že jde přimo o vizuální hostinu. (06.12.2014)

Co k tomu rict... Lana Turner - bozska :-)), John Gavin v roli jakehosi hodneho polostrycka mne moc nebavil, dej zmateny (chvilema mi prislo, ze se divam na nekolik ruznych filmu), ale na druhou stranu jsem u toho celou dobu vydrzel. Mozna mi pomohl trening v ramci asijskych melodramat, nevim...Mahalia Jackson na konci me vlastne uz ani neprekvapila... Padesata leta. (07.07.2008)

Melodrama, kde jsou city propírány ze všech stran. Ona je mladá vdova - talentovaná ambiciózní herečka s dcerou. Spřátelí se s černošskou ženou, která má také dceru, která ale na rozdíl od matky jako černoška nevypadá, takže je zaděláno na rasový problém. Při finální scéně (hvězdička navíc za zpěv Mahalie Jackson) má pak každý povinně vyždímat kapesník. Herecky vynikají dospívající dcery Sandra Dee a Susan Kohner. (03.06.2008)

Společným znakem snad všech padesátkových hollywoodských melodramat je, že mě neskutečně vytáčejí a zároveň docela baví. Plus Sirka nemusím a dvě hodiny byly moc, ale... technicolor otupuje mozek. Očividně. A Susan Kohner si ještě proklepnu. Nicméně asi začínám mít pro Sirka nějakou perverzní slabost plynoucí z jeho konzumní trashovitosti. Pozitivní je i to, že charaktery v Imitation of Life jsou ještě přestřelenější, než ty v Dallasu. Můžu dát stejně dobře za tři jako za pět. (16.03.2010)

Na rozdíl od spousty filmů poloviny minulého století je Imitation of Life vyzbrojeno něčím, co mezi ostatními vyniká. Logicky je řeč o scénáři, který má co říct i dnes a řeší zajímavé téma. Stopáž to skoro pohřbila do průměru (a i tak k němu není daleko), ale nakonec převážil fakt, že se mi to líbilo víc než většina podobných snímků. 70% (09.08.2017)