Memories

Přiznám se, že jsem od Studia 4°C čekal trochu víc, hlavně poté, co jsem si od nich něco přečetl. Nevím, jestli "Memories" je zrovna film, který se až tak klasické japonské animaci nevymyká, ale přišel mi celkem standardní, i když pravda, styl vyprávění rozhodně není tak přímočarý. Některé scény jsou opravdu výborné a je vidět, kolik se toho v jedné scéně může dít. Asi jsem prostě jen čekal něco moc výjimečného. (08.08.2014)

Tři povídky jako tři dokonale vybroušené drahokamy zasazené do krásné a záhadné brože animovaného triptychu. Animace obsahují velké scény, zajímavé nápady a ukázky toho nejlepšího, čeho lze v animaci dosáhnout. Jsou tam sice náznaky 3D animace, ale naštěstí se to drží celkově v tom klasickém stylu, který tak miluji. První povídka má trochu námět alá Solaris, ale jinak zpracovaný. Druhá povídka je sice také sci-fi, ale velmi humorná a bizarní. Poslední je smutná a zdegenoravaná válkou a demagogií. Celkově je to výjimečná trikolóra, která je krásně nakreslená a zajímavě vymyšlená. Ani na chvíli jsem se nenudil. Jedny z nejlepšich povídkových animovaných filmů. (14.09.2013)

Neupírám první povídce, odehrávající se ve vesmíru, podmanivou atmosféru, ale vzhledem k tématu bych uvítala víc temnější a klidně i strašidelnější vyznění, odlehčená druhá povídka o notně hloupém muži, co je po pozření experimentálního léku smrtící hrozbou pro ostatní lidi, mě i přes ten černý humor příliš nebavila a tak zdaleka nejvíc mě, jak svou originalitou, tak i po animační stránce, zaujal poslední příběh totalitního města, kde jediným smyslem existence obyvatel je střelba z děl proti neznámému nepříteli. (08.11.2015)

Naprostá šleha. Tři, na sobě nezávislé povídky, každá úchvatná svým vlastním vizuálním pojetím, nám předkládaji typickou ukázku toho, jací jsou Japonci geniální šílenci. Magnetická Růže je příběh o čtvěřici vesmírných popelářů, kteří se dostanou na jakousi záhadnouplanetu. Po animační stránc zcela brilantní povídka pracující až s hororovými prvky a obsahující scény, jež svou monumentalitou překonávají Vesmírnou Odysseu, je následována Smrdící Bombou, příběhu o člověku, jemuž nikdo nemůže pomoct, ale který je sám nebezpečný svému okolí, nejen pro smrad,který vydává, ale i pro hloupost, kvůli níž si neuvědomuje hrozbu, jakou sám představuje. Skvělý mix tragédie a proklatě černé komedie, místy připomínající AKIRU. Největší ujetost je pak závěrečná povídka, Město Kanónů. Vize utopické, totalitní společnosti, která funguje na strachu z nepřítele, ost možná neexistujícího. Všichni lidé proto pracují aby mohli vystřelit z kanónu. Po vizuální stránce velmi stylizovaná, po formální stránce obecně téměř extrémní podívaná. Dlouhé záběry (bezmála 5ti minutový celek, zachycující celou přípravu kanónu k výstřelu), velmi zvláštní "hubda"... Těžko říct, který z jednotlivých příběhů je lepší, srovnávat je je téměř nemožné. Rozhodně ale nesmí tento film chybět ve sbírce žádného Otaku. (09.11.2006)

Memories obsahuje tři povídky - každá je úplně jiná, přesto jsou všechny skvělé. První, Magnetická růže, je nádherná svou kresbou, ale i vnitřní melancholií a nostalgií; a přitom je roztomile záhadná a zamotaná, jak je u Satoshi Kona zvykem. Druhá, Smradlavá bomba, je hořkokomediální příběh smolaře, kterému nemůže nikdo pomoci, a proto se ho snaží zneškodnit. Třetí je Město kanónů; v něm se prolíná vizuální stránka ze starých sci-fi s ideologií jako v 1984 - společnost, jejíž jediný účel je boj proti nepříteli, anonymnímu, bezejmenému. (04.11.2004)