Sám v temnotě

Ani se mi nechce věřit, že je to debut Jacka Sholdera, který tři roky na to posral druhé dobrodružství Freda Kruegera. Alone in the Dark je totiž bezvadný a trochu netypický slasher, u něhož si nemůžete být stoprocentně jisti, co bude následovat. Čtyři uprchlí magoři jsou totiž nevyzpytatelní jako aprílové počasí a nevraždí každého hned na potkání, což má za následek v několika chvílích slušné napětí. Psychopatičtí maniaci jsou vybráni opravdu dobře, hlavně Martin Landau jako Kazatel byl nezvykle přesvědčivý. Bodycount jsem čekal trochu vyšší, vraždy nejsou moc o krvi a masu, ale i přesto si mě získal od prvních minut až do závěrečného konce na svoji stranu. P.S: jedním vyskytujícím se prvkem (krvácení z nosu) se jistě nechali inspirovat tvůrci průměrného Valentine. Jinak 80-procentní spokojenost. (09.11.2010)

Poměrně slušné. Zaujmou především postavy uprchlých psychopatů, kteří jsou zahráni na jedničku. Není to zrovna nejstrašidelnější horor (ale poslední půlhodinka už jakous takous atmosférou disponuje), tady jde spíš o zábavu, tak jako ve většině slasherů. Vraždy jsou dostatečně zajímavé a pobaví, všimnout si lze i odkazů na jiné horory (nejnápadnější je hokejové maska). Přesto má film spoustu slabších míst, závěr vyšumí do ztracena a po týdnu si Alone in the Dark nejspíš nebudu vůbec pamatovat. Tři hvězdy postačí. (13.08.2008)

„Som celý život v blázinci. Nebudem za to ešte aj platiť.“ Tento film som prvý raz videl až v roku 2017. Dovtedy som nevedel, že existuje a to napriek tomu, že filmografiu zmäteného, raz zlého, raz uchádzajúceho, režiséra Jacka Sholdera mám zmapovanú pomerne detailne (Tajomné zlo, Arachnid, Renegáti, Supernova, Skica smrti 2). Alone in the Dark je jeho režijným debutom, ktorý prišiel len rok po mojom narodení. A, veľmi prekvapivo, ide asi o najlepší alebo aspoň jeden z najlepších filmov v Jackovej kariére. Jasné, pri pohľade na béčkarské céčko Arachnid to bohvieaké vyznamenanie nie je, ale faktom je, že Alone in the Dark je skutočne celkom dobré. Atmosférické, temné, na postavách vám záleží a sú sympatické, šéf kastingu dal dokopy vskutku pozoruhodnú bandu „ksichtov“ (Pleasence, Palance, Landau...) a skvelý je nápad o magoroch, ktorí ujdú z blázinca a začnú sa ponevierať medzi zdravými ľuďmi, čo nielenže môže dopadnúť príšerne, ale to tak aj dopadne. Vlastne by som sa ani nečudoval, ak by tomu niekto dal 70 – 80%. A trocha sa čudujem, že sme sa dodnes nedočkali remaku. Jack to nakrútil v produkcii Roberta Shaya, ktorý ho už o tri roky nato nahovoril na réžiu Jackovho asi najhoršieho filmu, Nočnej mory z Elm Street 2. (01.05.2017)

Postavy Kazateľa, Tlsťocha (jeho herecký predstaviteľ je vskutku presvedčivý a mentálna retardácia je v jeho podaní ľahko uveriteľná), Hemofilika a Plukovníka držia film celú dobu nad vodou. Je to veru podarená squadra psychopatov - jeden viac mešuge ako druhý a najmä vďaka ich pokriveným charakterom mi Alone in the Dark tak ľahko nevyprchá z mysle. (04.12.2011)

Už ve svém debutu Jack Sholder předvádí jak nemá vypadat správný horor. Ani náznak hrůzy a napětí jen střípky, převládá komediální křeč, která však nevyvolává úsměv. Přitom zaděláno na pořádný slasher by bylo, čtyři různorodí psychopati na útěku z léčebny, co víc si přát. Bohužel jejich cesta jest lemována neumětelstvím páně režiséra a místo děsu vyvolává jejich počínání spíš rozpaky. Za nejlepší se dá považovat jejich obléhání domu rodiny nebohého lékaře, pouze zde se přece jen objevily ony kýžené fragmenty tolik postrádaného napětí a pár dalších hororových propriet, trocha krve a nějaký ten křik. Záhadou pro mě zůstává mé vlastní hodnocení, tři hvězdy de facto za nic. (16.11.2015)