Ve jménu otce

Jim Sheridan od svého debutu neuvěřitelně vyzrál a pálil tady jednu silnou scénu za druhou. Daniel Day-Lewis hraje vždycky tak, že nemám co vytknout a tady tomu není jinak a ten přerod jeho osobnosti, to je opravdu herecké mistrovství. Mimořádně silný příběh,který tady ale vyžadoval režisérský a herecký supertalent a obojího se mu dostalo. Jo, je to jeden z těch filmů kdy už při závěrečných titulkách je mě jasný, že si ho musím pustit znova včetně závěrečného songu Sinead O' Connor. (24.10.2020)

Film V mene otca je riadna paľba na nervy diváka. Nielen v rovine emocionálnej, ale aj dramatickej. Dokáže v divákovi vyvolať obrovskú dávku spravodlivého hnevu na celý ten súdny systém, ktorý už v minulosti hocikde na svete toľkokrát zlyhal, pričom hlavným znamením aj naďalej zostáva, že hlavní vinníci týchto súdnických a vyšetrovacích maškarád zostávajú vždy nepotrestaní. Sheridan celý príbeh pekne rozložil na dve úrovne, ktorých jednotlivé časti sa po psychologickej stránke vzájomne ovplyvňujú. Ide o politickú, väzenskú drámu, ale aj o obyčajné mladícke rozhodnutia a nerozvážnosti, ktoré žiaľ dokážu v nesprávnej chvíli priťažiť v hlavnom procese, alebo aspoň vyvolať dojem lapených zločincov. Neviem čo by som robil na ich mieste, asi by som z toho pocitu krivdy a nespravodlivosti zošalel. A do toho vyhrávala nádherná muzika, typ hudby ktorú mám z prostredia britských ostrovov najradšej, a ktorá dokonale celý film zabalila do jedinečnej "írskej" atmosféry. Daniel Day-Lewis si za postavu Gerryho Conlona jednoznačne zaslúžil oscara, mal smolu, že práve v tom roku prišiel Tom Hanks s jeho Philadelphiou. Podľa mňa sú však oba herecké výkony porovnateľné. (25.08.2015)

Tomuhle dramatu hodně napomáhá téma politické zvůle, která vede až k justičnímu zločinu. Proti němu není imunní žádný systém včetně rozvinuté demokracie s dlouhou tradicí. Tam, kde je politická objednávka daná požadavkem veřejnosti najít viníka za každou cenu, tam i právníci a policisté překroutí pravdu tak, aby vyhovovala vrchnosti. Bylo celkem zbytečné dělat z hlavní postavy většího hrdinu a sympaťáka, než tomu bylo ve skutečnosti. V tomhle snímku má charakter bezmála intelektuála a a výjimečné osobanosti, zatímco v reálu šlo o malého zlodějíčka, kterého spolu s jeho rodinou a známými semlely dějiny a instituce. I pachatel může být někdy oběť a to v případě hlavního hrdiny platí beze zbytku. Kauza Guilfordské čtyřky, kdy byla skupina nevinných 15 let vězněná, i když se dlouhá léta vědělo o skutečných pachatelích zločinu připomínala např. francouzskou Dreyfussovu aféru a mnohé jističní zločiny z našich nedávných dějin. Jinak film trpí dlouhou stopáží, kdy si umím představit sestříhání o nějakých 25 minut, a z toho vyplývajícím pomalým tempem. Celkový dojem: 75 %. (13.05.2011)

Ve jménu všech otců, synů i duchů, které znám, přísahám, že neznám uhrančivějšího hereckého čaroděje než toho jménem Daniel Day-Lewis, a zapřísahám vás, abyste při slovech "vězeňské drama o nespravedlivě odsouzeném" zapomněli na Shawshank i Monte Crista (ani to nejmenší proti nim, obojí mám moc ráda), a spíš si vzpomněli na dílo krajana Jima Sheridana, jistého Oscara Wildea, Baladu o žaláři v Readingu, protože ten syrově úzkostný a autentický pocit toho, kdo sice není ani svatý ani anděl, ale nezaslouží si dívat se na vězeňské mříže z té horší strany (případně něco ještě horšího), je v obou případech stejně intenzivní. A už jen nesměle poprosím o to, abyste věnovali tichou vzpomínku všem, v kterých křižácké tažení jakéhokoli hnutí našlo obětní beránky. Nemusí vůbec obsahovat slova "ve jménu otce," říct "ve jménu lidskosti, naděje a nejobyčejnější slušnosti a úcty k tomu druhému, kéž se nám podaří jednou dosáhnout toho, abychom na podobné příběhy vzpomínali už jen jako na smutnou minulost," úplně postačí. (06.04.2008)

Mrazivě reálný děj, drama bez příkras a zbytečného kudrlinkování, atmosféra hustá jak pára nad temelínskými hyperboloidy a ukázkově bezchybný Daniel Day-Lewis s neméně skvělým Petem Postlethwaitem.... To jsou ingredience, s nimiž žádný film nemůže být průměrný natož špatný, ba právě naopak... Fanoušci Vykoupení z věznice Shawshank prominou, ale Ve jménu otce je vězeňský majstrštyk, který alespoň u mě převyšuje tento technicky sice dokonalý leč příliš vyfabulovaný Kingův příběh (byť i já jsem mu dal 5*...). Za Sheridanovým filmem totiž stojí naléhavá reflexe nedávné britské historie a současně kritika celého systému. V průběhu snímku jsem nenašel jediné hluché místo, žádnou skvrnku, která by odváděla pozornost, byl jsem vtažený přímo do děje, mezi vybuchující bomby, mezi mříže a bachaře... A tohle všechno bezezbytku platilo a platí i po druhém shlédnutí. ***** (02.12.2006)