Napoleon

Co jen bych mohl dodat k tomuto fascinujícímu velikánovi. Snad je tenhle film jeden z mála, který byl schopen aspoň částečně obejmout jeho osobnost. Jsem jeho obdivovatelem. Spíše než tento film bych ale doporučil jeho biografii, která je tak zajímavá a překvapivá. Napoleon měl problémy se svými spolužáky, později nebyl ochotný nastoupit do armády a flákal se. Přesto se ukázal v době Velké francouzské revoluce, kdy přivedl tolik potřebná vítězství pro nově stvořený a osvobozený francouzský lid. Dodnes si vzpomínám na snímek, kdy malý Napoleon schazuje v jídelně ze stolů talíře jako odplatu za to, že ho nikdo nemá rád. Zde můžeme vidět, že velké věci často dělají lidé, kteří měli problémy v mládí se svými spolužáky. Přesto se později Napoleon naučil lidem odpouštět a nezahořknul. Přivedl chuť svobody do celé evropy a díky němu pak vzniklo povstání Děkabristů v Rusku. Chtěli nastolit stejný režim jako byl po celé evropě. Snad nejznámější jeho dílo byl občasnký zákoník. Nás Napoleon navštívil též, přespával v mnoha obydlích, například u Brna, nebo na zámcích. Jeho doba patří k nejhrdějším dějinám Francie. Bohužel či bohudík, kdo ví, první republika je již dávno pryč a dnes máme ve Francii pátou. Je důležité a srdečné, že se na stvoření tohoto skvělého shrnujícího filmu podílelo několik států. Vždyť všichni mu máme být co vděčni. Tak jako budou vděčni naši potomci Hitlerovi. A to za to, co přinesl vědě. Vzhledem k okolnostem natáčení, velikosti popisované osoby, preciznosti, plnosti a nesmísitelnosti s ostatními filmy. Pro hluboké poselství tohoto velikána. Nikdo ho lépe ještě nenatořil. Jsem plně rozhodnut vyřknout veto pět. (19.09.2008)

Až dosud jsem si neuvědomila, že Napoleon byl vážně hodně malý – nevím, kolik měří Christian Clavier, ale určitě je nejmenším filmovým Bonapartem, kterého jsem kdy viděla – a že napoleonský komplex může být tedy hodně nebezpečný. A taky jsem si až dosud odmítala připustit, jakou frašku dokáže z filmu udělat současný český dabing. Napoleon sice svou armádou protáhnul kusem světa, ani to ale nevysvětluje, že francouzský důstojník posílá nepřítele „do Prčič“ (ledaže by to pochytil u Slavkova :). U historických příběhů sice trapně preferuju romantické linie před bitvami a historickou přesností, jisté, byť průměrné kvality ale tomuto zpracování upřít nemohu. (18.07.2015)

Myslím, že Napoleonovi se povedla jedna velmi důležitá věc. Zachytit Napoleona jako vícerozměrnou postavu. Motivovat jeho činy, ať už kladně nebo záporně, ukázat jeho povahu, neospravedlňovat ale ani je jednoznačně neodsuzovat, ale vykreslit ho veskrze realisticky, se vší zkázou a slávou, co přinesl Evropě. Napoleon se v první řadě opírá o slušné herecké výkony, jdoucích od těch hodně dobrých (Clavier, Rossellini, Malkovich) k dobrým (Aimée, Alexandra Maria Lara, Heino Ferch) až ke standartním (Depardieu). Clavier Napoleona ztvárnil obdivuhodně dobře, měl by se vyprdnout na komedie pochybných kvalit a vrhnout se na trochu vážnější tvorbu, očividně mu svědčí. Líbila se mi i hudba, leč rekonstrukce bitev byly poněkud slabší a řekla bych, že hrály spíš druhé housle, což nemusí být nutně na škodu. Zručně stvárněný kousek historie. (17.01.2011)

Velice zdařilý televizní film, který je dobře koukatelný, ale hlavně se víceméně, což je důležitější, drží historických faktů a dobře vykresluje rozporuplnou postavu Napoleona, jež nechtěl vstupovat do vysoké politiky Francie, chtěl být jen generálem své armády, ale nějak se to zvrtlo... Vše korunuje vynikající výkon Christiana Claviera a výborná režie. (09.10.2004)

Mnohokrát lepšie než paškvil Ridleyho Scotta, hoci môžu byť spory o úplnej historickej presnosti, o tom, že sa značná časť materiálu venuje ľúbostnému životu, že je Napoleon vykreslený buď príliš dobre, alebo príliš zle (záleží od uhlu pohľadu hodnotiteľa). Avšak Clavier si s vážnou rolou poradil mimoriadne dobre, no a zvyšok treba nechať na historikov, seriál ale pokrýva dejinný vývoj dvoch desaťročí dobre a zrozumiteľne, hoci nie sú ukázané tie veľké pozitíva, ktoré svojou vládou zanechal a to v kultúrnej či právnej oblasti, z ktorých čerpáme dodnes. Nech už je postoj k francúzskemu cisárovi akýkoľvek, nikdy nechýba husia koža pri jeho návrate z Elby, víťazstvo bez jediného výstrelu, ktoré je jedinečným v celosvetových dejinách a nevyrovná sa mu ani žiadny útek z väzenia, ktorý nám ponúkli filmoví tvorcovia. A stojí tiež za zamyslenie, že ak by sa podobná situácia opakovala s akýmkoľvek politikom aj dnes, koľko pušiek by ostalo nemých? V súvislosti s touto udalosťou spred viac než 200 rokov sa dá ešte poukázať aj na to, že už vtedy a asi kompletne v dejinách, "novinári" písali tak, ako vietor fúkal.  Titulky parížskeho denníka Le Moniteur Universel zneli nasledovne: 9. marec 1815: „Ľudožrút unikol zo svojho brlohu.“ 10. marec: „Korzická obluda pristála pri pobreží Golfe-Juan“ 11. marec: „Tiger je v meste Gap. Jednotky sú už na ceste, aby zastavili jeho postup. Svoje nešťastné dobrodružstvo zavŕši ako utečenec v horách. 12. marec: „Netvor sa dostal do Grenoble.“ 13. marec: „Tyran je už v Lyone. Strach a hrôza zachvátili ľudí.“ 14. marec: „Uzurpátor smeruje k mestu Dijon, ale statoční a lojálni Burgunďania ho masovo obkľúčili zo všetkých strán.“ 18. marca: „Bonaparte je vzdialený niekoľko dní pochodu od Paríža, mal to šťastie, že unikol prenasledovateľom.“ 19. marec: „Bonaparte sa náhlivo blíži, ale jeho vstup do Paríža je nemožný“ 20. marec: „Napoleon bude zajtra pri našich bránach.“ 21. marec: „Cisár Napoleon je v Paríži.“ 22. marec: „Jeho Veličenstvo oslávilo svoj príchod do Paríža. Všeobecná radosť je neopísateľná.“ (20.03.2024)