Smrtící ticho

Chudší příbuzný Wind Riveru, který sice nemá tak výraznou a drásající atmosféru, ale který je velmi důstojným zástupcem v daném žánru. Je tu pár ne úplně předvídatelných twistů, nicméně do popředí vystupuje především zvolený způsob záběrování a skvěle padnoucí soundtrack. Nikolaj Coster-Waldau má naštěstí dostatečně silné charisma na to, aby většinu diváckého zážitku utáhl na svých bedrech. Scenáristicky se jedná o takový neutrální průměr, po čistě řemeslné stránce jde o silný nadstandard. [65%] (02.05.2024)

Nikolaj Coster-Waldau je seveřan každým coulem. S ránou od šípu těsně nad srdcem a čerstvým střelným zraněním břicha v klidu vydrhne od krve podlahu, na které skoro zemřela dívka, kterou v lesích honil maskovaný sériový vrah. V jeho lesích, dalo by se napsat, protože žije v ústraní v rozsáhlé rezervaci, na kterou dohlíží od pytláků a dalších nezvaných hostů. V téhle naháněné je navíc osobně namočený, protože zabiják možná před lety unesl (a kdoví, co následovalo) jeho dospívající dceru. Ostatně právě po dcerce Gwen je tohle útočiště pro divoká zvířata pojmenováno. Dozvuky minulosti zapříčinily, že má po chatě rozmístěné flašky s ostřejším obsahem. Místní (čerstvou) šerifku mezitím trápí zvyšující se kriminalita v okolí bývalé papírenské továrny, klid jí nedopřává ani problematický mladší bráška, navíc se zrovna ztratila další dívka. Temnou detektivku si představuju jinak, ale nějaké to napětí a dějové (ne úplně špatné) kotrmelce se dostavily, body navíc pak přináší divoká příroda i solidní herci. (03.08.2020)

Sympaticky zkrachovalý Waldau a obstojná atmosféra z toho dělají koukatelný film. Je tam ale tolik nesmyslů, až to bolí. Vždycky se mu v lesích vysere auto, ale on se nějak teleportuje domů a pak zase hned do lesů, a ještě stihne ovlivnit honičku, kterou viděl na monitoru doma. A ten vrah....to bylo tak laciný. (30.04.2021)

Kanaďané mají takovou zvláštní superschopnost točit pouze nevýrazné, okamžitě zapomenutelné filmy. Lesní hra na kočku a myš s citlivým rodinným příběhem na pozadí a touha po pomstě a spravedlnosti, která se vám pod kůži moc nedostane. Má to takové spíše únavné tempo, napětí nulové a překvapení na konci...meeh. Neurazí, nenadchne. (30.09.2020)

Naštěstí pro Silencing dokážou Nikolaj Coster Waldau a Anabelle Wallis udržet pozornost a stopáž není až tak přehnaně dlouhá, stejně tak film není nijak natvrdlý či s většími logickými dírami a hluchými místy, takže z něj divák nebude zklamaný, na druhou stranu film ani nijak nenadchne, v žánru nic nového nepřinese a drží se vlastně celou dobu celkem při zemi. Těžko hodnotit, když není prakticky moc co hodnotit - průměr ve všech směrech a výsledkem je nevýrazný thriller, který mi na druhou stranu ale VÝJIMEČNĚ (narozdíl od jiných béček poslední dobou...) nelezl na nervy a neměl jsem chuť jej vypnout. (22.08.2021)