Režie:
Hynek BočanScénář:
Ivan GarišKamera:
Jiří TarantíkHudba:
Vadim PetrovHrají:
Petr Nárožný, Karel Heřmánek, Naďa Konvalinková, Jaroslava Kretschmerová, Vítězslav Jandák, Vladimír Hrubý, Zdeněk Srstka, Karel Augusta (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Jeden z příběhů známého cyklu komedií o bandě podvodníčků – Pepanovi, Járovi a Marcele, která se neustále snaží všemožným a hlavně bezpracným způsobem rychle zbohatnout. Tentokrát šéf bandy Pepan vymyslí geniální plán s falešnou stodolarovou bankovkou, s prodejem kradených gobelínů, s okrádáním důvěřivců povětrnými ženštinami a další. Ovšem jako vždy je pronásleduje smůla, ze zisků není nic a všichni nakonec skončí v rukou zákona. Pro Pepana se tento zákon objeví v podobě rodiny dívky Anežky, kterou chtěl oklamat jako sňatkový podvodník… (Česká televize)
(více)Recenze (65)
V dětství jsem tohle miloval ... Nárožný válí jako o život a jeho sňatkový podvodník je borec. Když to vždycky rozjede na nějakou ženskou, válím se smíchy po zemi. To samé, když si na Pepana došlápne agromafie z Moravy. S překvapením tedy zjišťuji, že tahle letitá normalizační blbost pořád funguje. Neuvěřitelné ... ()
Ať si to tu někdo nazývá normalizační komediíí, mně to bavilo. Nárožného mám moc rád a když jsem na konci viděl jak ho odvádějí... :-). Tenhle hodinových film je vlastně složen z kratičkých epizodek ve kterých se partička zlodějů snaží přijít k nějaké té zelené stovce nebo ještě lépe pětistovce. A jelikož partě v níž je jeden specialista na vdovy (Nárožný) a opuštěné paničky a druhý na auťáky (Heřmánek) moc pčenka nekvete, rozhodnou se změnit trestnou svoji klasickou činnost a tím zmást VB. Doposud když se ztratilo auto nebo byly z nějaké osamnělé ženy vymámeny peníze, VB si čla na jisto rovnou pro ně. Jenže někdy je lepší dělat podvodnické řemeslo v němž je člověk zběhlý, než se pouštět do hlubokých a neprobádaných vod zločinu. Na to nakonec přijde i povedená parta a musím říci, že jsem se bavil. Hlavně herectví Petra Nárožného jsem si velice užíval... Když vyprávěl o tom jak byl s bratrem sirotkem v dětském domově a oknem volala - maminko! Dal bych mu nějaké prachy i já :-) ! Tři gobelíny! * * * ()
Zajímalo mě, jak vlastně začala nechvalně proslulá Bočanova pentalogie, která se natolik úspěšně rozprostřela bezmála celými osmdesátými lety, že až překvapuje, že se po Listopadu nevrátila alespoň epizodicky (třeba jako Olmerův film Bony a klid). – Ostatně už to, jak téma podvodu rezonuje právě u českého diváka, by stálo za úvahu… – A proti očekávání – nezačala úplně nezábavně: úspěchy a neúspěchy se celkem důvtipně splétají a neobyčejně kultivovaný Nárožného projev i věrohodná prostota Heřmánkovy postavy v šedé herecké maše všech zbývajících viditelně září. Na druhou stranu ta převažující vlažnost, jistě dobově podmíněná, a především beztvarost snižují toto dílko na jakousi seriálovou epizodu. Aby snímek skutečně vyzněl jako film, měl by opravdu usilovat o celistvost, a té se mu nedostalo: mnohé zůstalo jen naznačeno – jako by z knihy někdo vytrhal stránky, které příběhy pointují. ()
Přesně tak, švec se má držet svého kopyta. Pokud se ho nedrží, dopadne to přesně takhle. Jediný, kdo z celé povedené partičky za něco stojí je Petr Nárožný. Taky na to pěkně dojel. Karel Heřmánek hraje takového blbečka, který používá mozek ve špatnou dobu. Šlapku Marcelu jsem Nadě Konvalinkové vůbec nevěřila. Byla falešná jako pětník. Je to taková jednoduchoučká zábava, která neuškodí. ()
Víte, já mám k téhle šéfovské sérii tak trochu ambivalentní vztah. Na jedné straně samozřejmě nejsem slepý a vidím v ní všechny ty filmařské nedostatky, dobu vzniku i třeba to, že Naďa Konvalinková se nehodí pro roli oprsklé prostitutky. Jenže na straně druhé - herci se do toho pustili s tak evidentní chutí, scénáře nejsou až na drobné výkyvy špatné a všechny ty finty i charakterově velmi vyhraněné komediální postavy... prostě se mi to líbí. ()
Galerie (5)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (3)
- Filmovanie prebiehalo v Prahe, presnejšie v častiach Dejvice, Vinohrady a Staré Město. (dyfur)
- Kriminální prostředí zde používá pro označení policisty slovo „klifton“. Léon Clifton byl fiktivní románový detektiv. Za skutečné autory Cliftonových příběhů jsou považováni Jaroslav Pulda a Alfons Bohumil Šťastný. Cliftonovy fiktivní paměti vydával mezi roky 1906–1911 pražský nakladatel Rudolf Storch. V meziválečném období na něj pak navázalo několik vydavatelů, především Anna Tylová, Václav Jenč a následně Václav Palán. V převážné většině se však už jednalo jen o reedice předešlých Storchových vydání. (sator)
- Natáčelo se i v obci Bělušice a v Praze Vokovicích. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
Reklama