Ztracení chlapci

Je to tak. Ten, kto tento snímok s mladučkým, diabolským a upírskym K. Sutherlandom nevidel v 80. rokoch nikdy nepochopí, prečo má tak vysoké hodnotenie. Celkový dojem filmu po rokoch síce na 4 hviezdy možno nemá, sú aj lepšie teen upírske filmy, ale tu som hodnotil na základe niečoho úplne iného. Atmosféra, herci a celá výprava ma razom preniesli o 25 rokov späť a pripomenuli mi časy mojej rannej mladosti. Snímok je dokonalým stelesnením tohto obdobia, vrátane účesov, skvelej muziky a ďalších mnohých detailov. Vtedy sa mi film hrozne páčil a ja to vďaka spomienkam, ktoré mi pripomenul nemienim meniť. 70/100 (16.08.2014)

Eencia osemdesiatok obsahuje niekoľko celkom fajn zábavných scén a niekoľko zábavných scén, ktoré boli zrejme zamýšľané, aby boli strašidelné. The Lost Boys popri svojej brakovosti ale ponúka nonstop akčno-hororovo-komediálnu jazdu, ktorej môžete odpustiť aj zopár prešľapov, ako napríklad lacné záverečné odhalenie a v podstate aj celý záverečný akt, kde to hrdinom ide s kynožením protivníkov nejako podozrivo jednoducho. Ale aj tu je to veľmi svižne nakrútené a tak celkový pocit ostáva kladný. No a záverečný song pri titulkoch, Don´t let the sun go down on me, vás doslova zaklincuje do srdca. (01.04.2018)

Z tohoto filmu naprosto čiší do všech stran slova jako "kultovní", "80s klasika", či "milujeme osmdesátky". Rozhodně si to zaslouží. Ať už začnu svůj chvalozpěv u dobře vybrané hudby, přestylizované kamery ci "nestanislavského" hereckých výkonu, vše naprosto zapadá do "konceptu" 80. let, kde se laciností nešetřilo a zábava byla až na prvním míste. A navíc Jack Bauer a umírněná verze Joela Schumachera na režisérské židličce. 75 % (25.09.2013)

Pestrá garderoba, inferno na hlavách, nezaměnitelný hudební podkres, bikrosová kola, blbé kecy a…upíři. Roztomile hloupoučká kvintesence hororově-komediálních osmdesátek, která přinesla do filmového vampirismu sexy mládí a i po letech se může pochlubit, že má své Peterpanovské „ztracené chlapce“ v podobě povedených masek a humorných záblesků pohrávajících si s obsahem Van Helsingova loveckého manuálu (svěcená voda v stříkacích pistolkách). S šamponovou držkou Coreyho Haima to mám asi tak, že i kdybych byl krvelačný upír, nezaútočím špičáky na krkavici, ale pěstmi na nos, nicméně musím se přiznat, že když kamera prolétala mračny za chóru „Cry Little Sister“, rozhostil se na mé tváři spokojený nostalgický úsměv.. (03.10.2019)

Je to mnohem víc komedie než horor. Jediná vyvražďovačka, která není off-screen přijde asi po hodině filmu a je to taky první a poslední vážná scéna. S tím bych neměl problém, kdyby se v úvodní hodině něco pořádného dělo, ale odehraje se v ní jen to co nám prozradí už distributorský výcuc děje a ani o chlup víc; hlavní hrdina Michael přidá ke gangu upírů, napíje se upíří krve a začne se měnit. Musí se s tím nějak vypořádat a zároveň přesvědčit svého mladšího bratra Sama, že není krvelačná bestie. Rozjede se tak sled převážně situačních vtipů dost kolísavé kvality. Žádná pořádná akce, atmosféra, ani jediná pamětihodná scéna, ale dívat se na to dá. V poslední půlhodině se film konečně rozjede a vyhladovělý, na pořádnou jízdu nadržený, divák dostane dostatek všech výš zmiňovaných hororově komediálních ingrediencí v luxusním eightiesáckém balení. Přesto jsem trochu na rozpacích, od režiséra jako Schumacher jsem čekal víc a přitom právě jeho uspěchaná režie zabíjí většinu hororového potenciálu. Závěrem ještě musím pochválit tradičně skvělého Kiefera Sutherlanda, který si dostatek charismatu udržel i jako bizarní upír motorkář:-) (09.03.2007)