Arvéd

Zná-li člověk Maškovo komiksové dílo, je připraven téměř na cokoli. O to více po všech jeho démonických podivnostech překvapuje, jak zde okultní motiv nezvládl - nejen, že je na něj brán menší zřetel, ale působí strašně uměle, sterilně, bez vzedmutí emocí či vytvoření tajemné atmosféry. Nezvládnutá je poměrně i samotná Kernova role Arvéda, kde se snaží, strašně se snaží působit divně, ale vychází mi přepjatý přehrávaný (a vlastně i nedobře zahraný) divadelní projev, který na mě nefunguje ani při přiznání jakési stylizace. Film je jinak zajímavě pojatým vrstvením několika dějových linií, zajímavým pomalým experimentem bez exteriérů, film, který více než cokoli jiného funguje spíše jako - a tady opravdu zdařile - obraz zrůdné totalitní moci, která má všechny v kleštích, přičemž lidé jsou sami jeho součástkami, které ač fungují bezchybně, třeba jednou čekají na výměnu. Pakliže jsem si však chtěl odnést něco více o osobě J. A. S., pochopit jeho pohnutky a psychologii, dozvědět se něco o jeho historii; tak nyní konstatuji, že stále nevím téměř nic. (11.11.2022)

U Arvéda by se dalo použít německé slovo "kafkaesk", tedy "kafkovský", jelikož při projekci na diváka sálala všudypřítomná absurdita a člověk si nebyl vůbec jistý tím, co je skutečnost a co přelud. Jako by se na plátně promítala nejednoznačná, rozporuplná a vrstevnatá podstata Jiřího Arvéda Smíchovského. Maškův film se jistě neubrání porovnání s o dva roky starším Šarlatánem, který též vyprávěl příběh o kontroverzním gayovi z (po)válečného období. U filmu byla cítit jeho ambicióznost a snaha o inovativní vyprávění, zároveň ale i jistá nabubřelost. Arvéd je určitě zhlédnutíhodný film, u něhož mě mj. velmi zaujala výprava a práce se světlem, nicméně je divácky poněkud nevděčný a místy odtažitý až chladný (a příliš (pseudo)intelektuální?). (12.09.2022)

Zajímavý artový zážitek. Film má skvělého titulního herce, ale doplácí na nechronologické vyprávění a to, že se fakticky o Smíchovském moc nedozvíte. Jeho posedlost hermetickou literaturou a věděním je zde ale dobře vykreslena. Obávám se, že ten, kdo o jeho životě nic neví, tak mu to i tak film nevysvětlí. Éra udávání za Protektorátu zazní v podstatě jen ve dvou větách jakoby meziřečí... Výborně je též zobrazena jeho egoistická nadřazenost a povyšování se nad ostatními a postupně degradující psychické zdraví i strádání ve vězení. (29.01.2023)

Když po tisících trapných pičočalamádách s Langmajerem, točených výhradně pro neurovegetativní fytoplankton, někdo vrhne do kin něco odlišného, je z toho hned pozdvižení a plesnivé maso pro Lva. Satanžel však „odlišné“ nemusí nutně znamenat dobré, chytré nebo zábavné. A přitom se z životních trampot toho českého sekndhendového Królyho z Podstolemprd dalo v pohodě vytěžit celkem kulantní okultistické nebo politické drama. To by se toho ovšem nesměli chytit druhořadý rešeršní pissálek a urputný artový divadelní masturbant, kteří, nepokrytě ukájejíce své neumětelské ambice, z nadějného tématu uplácali plytkou, divácky naprosto nesnesitelnou repetitivní okultpičistickou a expresifilistickou rádoby kafkofausťárnu s iritující amatérskou leklou ropuchou a děsivě přehrávajícím Šášou v hlavních rolích. Okultpičistickou a expresifilistickou rádoby kafkofausťárnu, u jejíhož sledování nechytnou otravu filmem snad jen samotní pyšní autoři a ta obvyklá kohorta uhrovitých panických rozumbradáčů (čti „absolventů FFUK“), co tolik milují hledat v hovně nestrávené zbytky. Jsem ale rád, milí ufoni, že jste zase jednou nadšeně vylezli ze svých zatuchlých pokojíčků s tím vašim malým, pokřiveným přirozením v ruce a řádně se tu vycákali, protože jste tím vnesli do Arvéda alespoň nějakou zábavu a trochu mi usnadnili rekonvalescenci po tom dvouhodinovém audiovizuálním traumatu. Ahoj kluci! (09.02.2023)

Rád bych cenil každé jinaké dílo, co dokáže přinést něco trochu svěžího do letargie současné české kinematografie, ale zrovna Arvéd je sám o sobě taky letargický, i když zcela jiným způsobem. Jde o kafkovsky laděný kolotoč, který vás na konci vyplivne totálně zdeptané - nikoliv však popisovanými neveselými událostmi, ale svým úmorným stylem a tempem. Sedmdesát minut by bylo ještě ok, dvě hodiny jsou zničující. [LFŠ 2022] (27.08.2022)