Strach

Vizuálně je to prostě Schulhoff - dokonalá kamera (zvlášť když poprvé přijedou policisté k místu činu, jak kamera vyjde s nimi ven z auta, to myslím na tehdejší dobu byl docela oříšek tohle natočit), vynikající výprava, důraz na preciznost a detail... Třeba u té vykradené chaty jsem si říkal, tady to tvůrci nedomysleli, když jsou tam na stole talíře celé a nerozbité - a šup, o dvacet minut později je to použito jako jeden z bodů detektivní úvahy, takže to tam celou dobu bylo schválně. Líbila se mi až mystická atmosféra, jak to Schulhoff umí, nebo všechny ty tajuplné hrátky techniků - občas to vypadalo jako alchymistická laboratoř, když hledali technici důkazy, třeba u té chaty když prohledávali půdu (zeminu) u lesa. Samozřejmě jsou dobré celkově lokace a stará místa Prahy, dnes už zcela zastavěná a jinak vypadající. A bylo vtipné vidět Ladislava Potměšila jako mladé ucho... Ale třeba Brzobohatý mi přišel, že tady hraje na půl plynu, obsazování Helgy Čočkové s hysterickým hereckým projevem do tehdejších filmů a seriálů dodnes nechápu (mně nepřijde ani hezká), Lohniský chudák dostal zase slizouna (hrál on někdy kladnou roli?), a navíc mě rozmrzelo celkové vyznění a důvody vražd, přišlo mi to až zbytečně poplatné době, vlastně už si myslím, že už téma bylo i za horizontem. (16.06.2019)

Já si nemůžu pomoct, od Schulhoffa jsem viděl dva filmy - Vrah skrývá tvář a Diagnóza smrti .- a oba dva se mi líbily, byť Vrah skrývá tvář o dost víc, ale Strach mě bůhvíjak nenadchnul. Jako jo, úvodní scéna je výborná, Hrušínský opět hraje skvěle, ale atmosféru to pro mě moc silnou nemělo (i přes velmi dobrou kameru a zvláštní hudbu, chápejte v dobré, slova smyslu) a tak jsem se místy nudil a vyšetřování podle mě probíhalo poněkud pomalu. A to finále mě poněkud zklamalo, jak samotným vysvětlením, které mi přišlo trochu přehnané, tak i tím, že ten konec je strašně divně utnutý, že jsem měl chvíli dojem, že mám staženou verzi, kde chybí konec. A Helga Čočková tady vypadá a působí, jako nějaký dost nepovedený klon Giulietty Masiny s blond vlasy a otravným hlasem. Vím, že Schulhoff umí, ale Strach na mě prostě tolik nezapůsobil. 3* (05.02.2020)

Schulhoffovy detektivky s Kalašem mám ještě o chloupek radši, než ty Sequensovy s Vacátkem. Zatímco Sequens využívá reálie první republiky k budování úsměvně nostalgické retro-atmosféry, Schulhoffovův strohý, úspornější styl dává divákovi prostor představit si práci kriminalistů co možná nejvíce realisticky, aniž by tím však film tratil na atmosféře, v tomto případě naopak temné a ponuré. Pravda, následující dvě pokračování jsou možná ještě malinko působivější (a mrazivější), ale třeba je to jen tím, že v nich hrdinové vyšetřují ještě hrůznější zločiny. Filmařsky podle mě Strach nijak výrazně nezaostává. (03.08.2011)

První snímek o majorovi Kalašovi a bohužel se vezoucí ve své době na velmi oblíbeném propagandistickém idealismu. Západní špionáž byla využívána jako hrozba všemi způsoby. Dávalo se najevo, že tito lidé se nezataví před ničím a před nikým. Minulost nacismu se na takovéto ponuré příběhy velmi hodila a byla hojně používána. Podobně zaměřených snímků vznikalo opravdu mnoho. Rudolf Hrušínský a Jaroslav Brzobohatý tu ztvárnili dvojici vyšetřovatelů s takovým respektem, že i z nich jde zkutečně strach. Nejen film, ale i doba, ve kterém se to odehrává, byla temná, což nejednomu pamětníkovi připomene hlavně soudní proces na konci příběhu. Ten je zachycen opravdu reálně. Z politického hlediska je strach na svém místě. Film je nejen zajímavě napsán, ale i velmi dobře natočen. Napětí tu sice žádné není, ale u takového dějství není ani potřeba. Snímek jako jediný s majorem Kalašem nebyl vydán na DVD. Z jistého hlediska se to dá pochopit, ale proč tomu bránit a vytvářet nový filmový trezor? Politicky zaměřený detektivní film je natočen velmi zdařile a to je zásadní. Do poslední chvíle asi málokterý divák pachatele odhalí. A tak to má být. (16.01.2015)

Tížívá atmosféra, smrt, za kterou je tušit temné tajemství. A stejně jako v životě je nakonec pravda mnohem víc fádní než očekávání. V první půlce jsem byl spokojen, ve druhé však moje spokojenost klesala. Toho tááákhle pomalého mluvení bylo nějak moc, atmosféra se rozplynula a detektivní dvojka mě nijak zvlášť nezaujala, dokonce ani nemám pocit, že by se s tím odhalováním nějak moc snažili. A samotné odhalení mě nebavilo a nechalo mě zcela chladným. Takže pro mě průměr, ke kterému se už vracet nebudu. (08.10.2013)