The Beatles: Get Back

Vynikající! Buď to diváka uhrane a jede si to nadšeně do poslední vteřiny, nebo ho to mine. Správně, tady bylo A). Dívat se na přes padesát let staré, v podstatě civilní záběry The Beatles ve kvalitě takřka minuloroční, je zážitek sám o sobě. Sledovat je při tvorbě, být tam s nimi, poznávat, jací byli, i když máme načteno a viděno... Moc pěkné. Stokrát slyšet, jednou vidět. Jo a (dodatek, který si neodpustím, poněvadž nelze přejít mlčením)... Tak ono se všeobecně ví, že Ono to celé rozprášilo, jenomže ono se toho nakecá, čili na Ono třeba já měla názor nestranný, zrovna proto, že ono se toho vždycky nakecá... Dneska? Pokud tohle uvidí svět, a pokud v něm existuje více duší, které byly vůči Ono neutrální, řekla bych, že také jim ta neutralita rychle skončí. No naprosto psycho, šílené, odpudivé cosi, co se vprdelilo zcela oprskle mezi pracující, veskrze srdečné kluky, deset čísel nejdál od Johnovy paže, takové to lepivé individuum, ze kterého člověku není dobře, které jako ošklivý duch stojí, sedí, klečí, neustále vedle Johna a pichlavým zrakem probodává vše v místnosti. Těžko šlo hlavě zakázat ty absolutně bez pardonu vyskakující záběry Nat Geo, v nichž nadšení dokumentaristé nasnímali takové ty makaky červenolící, sedící v zimě ve vodě, čumící strnule, s  nasraným výrazem do jednoho bodu. Nehrozilo tuhle asociaci vyhnat z palice. Ty vole, ta tam prostě chtěla zpívat a ne že ne. Mno zpívat... Kdo viděl, ten to slyšel. Jasně, bylo to trendy, no ale nic pěkného. Ne, nikdy neříkejte svojí drahé, že je stíhačka. Nikdy. A pokud to o někom povíte, pusťte si tohle. Že ji uctivě ignorovali tři brouci, tomu rozumím. A snadné to neměli, jelikož je neustále probodávala nenávistným, dlouhým pohledem, to musela být síla, tohle snášet.. Ovšem jakmile jsme se dostali v druhé části do fáze, kdy si jí nevšímal ani Lennon, ale Ono se to o něj neustále opíralo, stále ho obíralo, šprtalo do něho, ano, správně, během samotného ostrého nahrávání desky, tak to by si asi na čelo neťukal málokdo. Z mé strany nehynoucí obdiv ke všem, kteří tohle snášeli po anglicku, z jiného bandu by letěla po prvních třech hodinách, a opravdu i s celým Johnem. Dokument staré princezně nepřidá, tak jasně, ona má v zadku, ale tutově vyléčí hromadu shovívavých lidí, kteří se, jako já, domnívali, že to nemohlo být tak hrozné. A ono bylo. (12.12.2021)

Samolibá, egoistická mrdka Pavlík naprudko bosinguje, pokorná subinka Jirka mu u toho nepokrytě strká nagelovanou hlavu do prdele, houbař Jeník jen tak tiše levituje třicet čísel nad zemí a dává okázale najevo, jak má bohorovně v piči, a intelektuál každým coulem, Ringo, sem tam něco lopatisticky zahuhňá v cocotney dialektu a jinak tupě upírá mongoloidní pohled v dál a pekelně se soustředí, aby náhodou neminul ty své dva tolik komplikované hrnce při brutálně složitém valčíkovém rytmu. Opodál prkenně sedí a strnulé čumí odporná a řádně pošahaná džaponská sukuba, pozemská Golgota a dobrovolné mučednické pokání toho chudáka dobráka koksovatelného Broukježíše s mesiášským komplexem, která se tam dostala na základě láskyplné prosby „Já chci být taky v televizi, ty mastňácká kundo!“, přičemž ubohý Jeník, nedbaje na moudrou radu Panny Marie ze své nejznámější plísně, nechtěl zase měsíc žrát polívku ze čtverzubců a mít obden propíchané koule jehlovými podpatky. To prostě není Ono. A tak kluci sedí, plácají pičoviny, přemýšlejí u džemování svých tříakordových cajdáků, který tradicionál ještě nevyloupili, a jaký přitrouble účelový rým na slova love, freedom a seržant Pepř dosud nepoužili. V rozumné míře by to možná bylo bývalo milé retro a zajímavý pohled na odvrácenou stranu broučí prdele. Jenže Ono to v přesně tomto duchu trvá naprosto nehumánních 6 hodin!!! A to by obrostla mechem a chcípla nudou snad i ta nejzarytější a nejfanatičtější šedesátková grupí. (15.12.2021)

Předně: tohle dílo je míněné jen a pouze pro fanoušky Beatles. Kdokoliv jiný se bude myslím většinu času strašně nudit, ale pro fandy je to prostě nádhera. Sledovat ten tvůrčí proces vzniku známých písní, atmosféru, jaká tam v té době byla a jak to všechno probíhalo mě neskutečně bavilo. ___ Hodně zajímavé pro mě bylo reálné nahlédnutí do povah jednotlivých Brouků: Paul McCartney jako skladatelský génius, skvělý muzikant, ale i trochu ukecaný a lehce manipulativní člověk, kterému se těžko odporuje v jeho vizích a který občas vytváří trošku dusno (případně jeho povídání většina zúčastněných začne ignorovat). John Lennon jako druhý skladatelský génius, je vidět ta chemie mezi ním a Paulem (chtěla bych vidět, jak tohle skladatelské duo fungovalo nějak ten rok zpět), na druhou stranu flákač, co chodí pozdě, dělá sice legrácky, ale je to prostě  rebel a hodně v oblacích. George Harrison, který skládá raději doma v soukromí, přítomnost kamer si moc neužívá, občas ho asi dost štvou Paulovo požadavky a cítí už se ve skupině zjevně trochu upozaděn. Ringo Starr, kterému říkají Richie a působí na mě jako obrovský pohodář a takový tajný tmel kapely mi přišlo (Kouzelná scéna, kdy zamilovaně kouká na Paula se slovy "ten hraje tak krásně na piáno, že by se na to člověk vydržel koukat hodiny),. Až mě překvapuje, že jsem o něm četla, že mlátil svoji manželku (což o sobě řekl sám) a podobné věci. Yoko Ono, která asi neví roupama, co by, když může denně sedět na židli ve studiu a koukat do blba. Na druhou stranu, jak je nejen tady několikrát zmíněno, nepřijde mi, že by to byla ona, kdo zavinil rozpad Beatles - možná urychlila Johnovo rozhodnutí, ale ono by to tam asi dospělo tak jako tak. ___ Zajímavé je se zamyslet nad tím, že klukům bylo v té době teprve 26-29 let, jaký zápřah musel jejich život do té doby být a jak vyspěli / změnili se a přehodnocovali svoje životy. ___ Kromě tvůrčího procesu mě hrozně bavilo sledovat to obyčejné tlachání, na kterém bylo vidět, jak jsou vlastně všichni v pohodě většinu času, jak se smáli na bulvárním tiskem a jak vlastně nejspíš všichni chápali, že se jejich cesty někdy v brzké rozejdou. Ale spojovala je hudba, přístup k ní, vášeň a radost, to, že budou  vše nahrávat živě (John: "Edit? You are not talking to the Bootles!") ____ Samotný koncert na střeše Apple, to je třešinka na dortu a je úplně boží sledovat, jak si to všichni užívají, včetně George, který to původně nechtěl a pak tam zapíná zesilovač, když jim ho Mal vypnul. Je to naprostá bomba a je škoda, že na recepci vyměkli a ty policajty pustili nahoru tak brzo. Zajímalo by mě, jestli ten mladík byl fanda Beatles a byl totálně profesionální, nebo jestli je nesnášel :-D ___ Jsem jednoduše z toho, co tu Peter Jackson nastříhal, naprosto nadšená a Get Back a Don't Let Me Down teď nedostanu dlouho z hlavy. (13.12.2023)

Šest hodin ve výjimečné společnosti, ve výjimečné chvíli jejich společné hudební cesty, plné tvůrčích okamžiků i slepých uliček se základy pro jedno dobré album a jedno budoucí legendární. Výjimečná atmosféra, která se nemůže nikdy opakovat. Kus práce týmu Petera Jacksona. Krásné večery s hudbou, která je úzce přirostlá k srdci, s lidmi, které je radost skrze tento film blíže poznat po všech knihách, dokumentech (Antologie apod.), rozhovorech, článcích, youtube videích a koncertě sira Paula v Praze. (05.10.2022)