The Beatles: Get Back

The Beatles mne nikdy až tak nebrali. Všichni to poslouchali apod. Raději jsem měl The Who a další kapely ze stené éry, ale Peter Jackson, kromě technického oživení půl století starého materiálu, že vypadá jako natočený nedávno, dokázal, že mi vůbc nevadilo se dívat na 4 týpky jak zkouší legendární skladby a kecají o všem možným. A finální koncert na střeše to vše završil. Beatlemaniacs asi museli mít orgasmus několikrát po sobě. (04.08.2022)

REKVIEM ZA ROCK N' ROLL. Třídílný observační dokument 'Get Back' od slavného novozélandského režiséra Petera Jacksona odhaluje dosud nezveřejněné archivní záběry a audionahrávky, které velmi sugestivní optikou rámují portrét nejslavnější a nejvlivnější hudební kapely všech dob, liverpoolského kvarteta známějším pod názvem Beatles, při tvorbě jejich stěžejního alba 'Let It Be'. Peter Jackson by se měl každopádně vykašlat na důchod v Hobitíně a místo toho až do konce kariéry režírovat dokumenty, protože z původních 60 hodin materiálu sledujících tvůrčí krizi kapely, jejich emoční frustraci, ale i momenty vizionářského entuziasmu a kamarádství, Jackson zúžil na hodin 8, a vytvořil tak fascinující a neobyčejně komplexní epitaf jedný ikonický kulturní éry, která navždy změnila tvář muziky, a která skončila 30. ledna '69 na střeše Apple Corps v centru Londýna nad hlavama nic netušícího davu. Navíc vzhledem k tomu, že dokument produkovalo Disney, jsou Beatles oficiálně disney princezny. A to se vyplatí! Kam se hrabe LotR. Peace ✌️☮️🎵🖤 (28.11.2021)

Osobne preferujem temné a podmračené Rolling Stones, ale tohle je unikát. Peter Jackson dal slovnému spojeniu "fly on the wall" nový rozmer a odkryl štúdiové procedury rockovej kapely ako máloktorý filmár pred ním. Highlightov je viac, ale u mňa víťazí noiseová avantgarda v podaní Yoko Ono, ktorú doprevádza McCartney (!) zbesilo mlátiaci do Ringových bubnov. (11.12.2021)

Předně: tohle dílo je míněné jen a pouze pro fanoušky Beatles. Kdokoliv jiný se bude myslím většinu času strašně nudit, ale pro fandy je to prostě nádhera. Sledovat ten tvůrčí proces vzniku známých písní, atmosféru, jaká tam v té době byla a jak to všechno probíhalo mě neskutečně bavilo. ___ Hodně zajímavé pro mě bylo reálné nahlédnutí do povah jednotlivých Brouků: Paul McCartney jako skladatelský génius, skvělý muzikant, ale i trochu ukecaný a lehce manipulativní člověk, kterému se těžko odporuje v jeho vizích a který občas vytváří trošku dusno (případně jeho povídání většina zúčastněných začne ignorovat). John Lennon jako druhý skladatelský génius, je vidět ta chemie mezi ním a Paulem (chtěla bych vidět, jak tohle skladatelské duo fungovalo nějak ten rok zpět), na druhou stranu flákač, co chodí pozdě, dělá sice legrácky, ale je to prostě  rebel a hodně v oblacích. George Harrison, který skládá raději doma v soukromí, přítomnost kamer si moc neužívá, občas ho asi dost štvou Paulovo požadavky a cítí už se ve skupině zjevně trochu upozaděn. Ringo Starr, kterému říkají Richie a působí na mě jako obrovský pohodář a takový tajný tmel kapely mi přišlo (Kouzelná scéna, kdy zamilovaně kouká na Paula se slovy "ten hraje tak krásně na piáno, že by se na to člověk vydržel koukat hodiny),. Až mě překvapuje, že jsem o něm četla, že mlátil svoji manželku (což o sobě řekl sám) a podobné věci. Yoko Ono, která asi neví roupama, co by, když může denně sedět na židli ve studiu a koukat do blba. Na druhou stranu, jak je nejen tady několikrát zmíněno, nepřijde mi, že by to byla ona, kdo zavinil rozpad Beatles - možná urychlila Johnovo rozhodnutí, ale ono by to tam asi dospělo tak jako tak. ___ Zajímavé je se zamyslet nad tím, že klukům bylo v té době teprve 26-29 let, jaký zápřah musel jejich život do té doby být a jak vyspěli / změnili se a přehodnocovali svoje životy. ___ Kromě tvůrčího procesu mě hrozně bavilo sledovat to obyčejné tlachání, na kterém bylo vidět, jak jsou vlastně všichni v pohodě většinu času, jak se smáli na bulvárním tiskem a jak vlastně nejspíš všichni chápali, že se jejich cesty někdy v brzké rozejdou. Ale spojovala je hudba, přístup k ní, vášeň a radost, to, že budou  vše nahrávat živě (John: "Edit? You are not talking to the Bootles!") ____ Samotný koncert na střeše Apple, to je třešinka na dortu a je úplně boží sledovat, jak si to všichni užívají, včetně George, který to původně nechtěl a pak tam zapíná zesilovač, když jim ho Mal vypnul. Je to naprostá bomba a je škoda, že na recepci vyměkli a ty policajty pustili nahoru tak brzo. Zajímalo by mě, jestli ten mladík byl fanda Beatles a byl totálně profesionální, nebo jestli je nesnášel :-D ___ Jsem jednoduše z toho, co tu Peter Jackson nastříhal, naprosto nadšená a Get Back a Don't Let Me Down teď nedostanu dlouho z hlavy. (13.12.2023)

V podstatě se nejedná o nic jiného, než osmihodinový záznam o skupině čtyř týpků, co natáčí jedno album – navzdory neustálému mumraji kolem, přicházejících a odcházejících hostů a také faktu, že nové album začínají s naprostou tabula rasa. Jenomže ti čtyři týpci jsou Harrison, McCartney, Lennon a Starr – natáčejí jedno z nejlepších alb na světě „Let it Be“, mumraj tvoří filmový štáb (jehož kamery natočily více než 60 hodin materiálu) a jejich tým, a přicházejícími a odcházejícími hosty jsou celebrity (Peter Sellers!) a členové rodin. Sledovat tu tryskající tvůrčí energii je čirá radost. Když McCartney z doslova ničeho vykřesá nesmrtelné „Get Back“ a vy máte možnost sledovat zrod písně od prvních akordů až po finální podobu, jednoduše musíte smeknout. V další chvíli pak Lennon blbne, dělá obličeje a do toho jenom tak v rámci rozcvičování celá kapela zpívá různé provařené fláky – protože tyhle kluky to pořád hrozně baví a hudba je pro ně „alfa omega“ (a shodou okolností zdrojem obživy). Nakonec dojde i na určité tenze – ale není to nic dramatického, snaží se to řešit, protože jim záleží jeden na druhém a vždycky „v tom byli spolu“. Ten pocit vzájemné sounáležitosti, kus společného osudu, byl pro mě asi zdaleka nejdůležitější. Nesledoval jsem firmu na hity, ale čtyři chlapy, co díky svému nesmírnému talentu dali světu pořádný žvanec hudební historie (včetně pro mě niky nepřekonaného živého vystoupení na střeše Apple Studio v Londýně, jehož záznam jsem viděl jako kluk, a už to ve mně zůstalo). A pokud jsem si to užil já – jako člověk, co neumí zpívat, ani na cokoliv hrát – nedokážu si představit, co musí prožívat ti, co hudbu dělají. Ti musí explodovat. (16.02.2022)